Nadešel čas školních výletů. Kdo někdy vypravoval dítě na takovou akci, ví, že na maminkách bývá zajistit proviant. Ani já nejsem z této povinnosti vyjmuta, protože paní učitelky dávají přednost stravě z domova, než aby se děti volně popásaly na ovoci, které najdou v lese a kolem cest. Moje nejranější vzpomínky na svačinky ze školních výletů byly totožné a hromadné. 

Oznámení o  konání školního výletu znamenalo stejně jako všude najít chlebník, naklepat řízky a přihodit tatranku. 

Případně rohlík s turisťákem, kdyby se výšlap protáhl do odpoledních hodin. Již po první čtvrthodině jízdy hrkající karosou smrděl autobus, díky baťůžkům s řízky a obloženými chleby, jak kuchyň v hospodě Na Růžku. Po čtvrthodině druhé se éterem linul zápach první cestovní nevolnosti.

Těsně před cílem se pak přidala omamná vůně rozteklého ovoce a dekorativní fleky na oblečení i zavazadlech. Nakonec jsme byli rádi za tu tatranku, která jistila celodenní stravování a zaručila zdravou chuť na domácí večeři.  Od těch dob….jak cítím řízek, vidím Karlštejn.

Ani mé děti nejsou ušetřeny těchto školních radovánek.

Kdysi jsem se zřekla trojobalu a všeho, co se do něho dá nacpat z luhů, hájů a masokombinátů. Logicky jsem tedy i na školní výlet zatoužila děti vybavit něčím nekazivým, neroztékavým, nesmaženým, pokud možno zdravým, výživným….už mluvím jak příručka ministerstva pro písemky a tělocvik.

Moje dcera, ať jede za kopec nebo na druhý konec Evropy, požaduje palačinky.

S láskou pak balím každý kus zvlášť jak Kubánka prémiové doutníky, aby marmeláda neopustila pozici ani po zdařilém hodu batohem do zavazadlového prostoru. Protože proč batoh pokládat, když jí je skoro patnáct, spolužákům to imponuje a dá se s ním nejen házet ale případně ještě něco zasáhnout. S palačinkami projela kus světa. Musím si schovat do matrace nějakou extra dobrou marmeládu, protože se s palačinkami asi i provdá.

Nedávno jsem chytla syna, jak mobilem prosvěcuje škvírku v obložené housce, aby zjistil, zda obsahuje i maso a případně včas dokázal zabránit katastrofě. Rozuměj-bezmasé svačině. Je jedno, jak kvalitní a drahý sýr jsem do housky šoupla. Je jedno, kolik konví jsem musela vylít na záhonek, aby měl křupavoučký salát. 

Už vůbec ho nezajímá, kam jede.

Podstatné je, jestli se ho zbavíme s masem nebo bez. Naštěstí není líný a klidně by si do batohu hodil i lihový vařič a vybavení na menší kulinární improvizaci ve stínu karosy. Zpravidla ho musím ještě odzbrojit,aby se nevydal na lov. Zbaven nože i praku, vybaven domácím hamburgerem, někdy i dvěma, je konečně připraven vyrazit za památkami.

Myslíte, že se mateřská láska nedá vyvážit sladkostmi?

Můj nejmladší synek si myslí, že ano. S výrazem opuštěného štěňátka pak mez regály v obchodě loudí výbavu na jednodenní výlet stejně naléhavě, jako bych se snad měla čokoládkami vykoupit z podlé zrady v podobě jednoho dne s paní učitelkou. Nejsou důkazy a nenašla se ani těla, takže nevěřím, že pedagožka dětem prokusuje krční tepny a trhá hlavy. Nicméně je potřeba sladkostmi ukolébat synkovu bdělost a ostražitost alespoň do doby, než vleze do autobusu. Množství rafinovaného cukru a ztuženého tuku přímou úměrou rozsvěcí jeho obličejíček, až je samou radostí vypnutý jak indiánský bubínek. Aby se mu nesroloval úplně, rozesmutním ho několika kedlubnami, ředkvičkami a řeckou tragédii završím jablíčkem.

Zrovna dneska jsou všichni pryč.

Kluci jeli jen na jeden den. Dcera na dva. Vzhledem k tomu, že dcera jela na vodu, chtěla jsem vymyslet nejen něco nekazivého, ale i vodě odolného. Do toho mi rezonovaly v hlavě její proslovy o tom, co všechno nejí, co jí nechutná, co je špatné na pleť a co jde na špeky. Věrna tradici jsem tušila, že budu ještě v devět večer stát u plotny a snažit se o palačinky z litru mléka, protože slíbila i spolužačkám.

Nakonec jsem popadla pytel rohlíků bílých jak má stehna v únoru, Májku a rybičky v konzervě.

Má zkusit mít názor, tak příště smažím řízky.

S láskou máma.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]