Zlaté české ručičky. Nevím, jak vy, ale já tento bonmot vnímám veskrze pozitivně. Já vím, že v cizině nejsme pokaždé za gentlemany a několik jedinců opravdu proslavilo svými nenechavými ručičkami naši republiku. Ale pořád ještě mi vlívá do žil hektolitry optimismu každý důkaz našich skutečně zlatých ručiček.
Pokud si chcete zregenerovat národní hrdost, zajeďte se podívat do Harrachova.
Ne na německé rodinky s lyžemi na svahu, ale do místní sklárny a pivovaru.
Letos slaví harrachovská sklárna 300 let od svého vzniku a je tím pádem nejstarší soukromou sklárnou v Čechách a prý i na světě.
VŠECHNY OBRÁZKY SE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠÍ
Umění sklářů i celý proces výroby si během exkurze může prohlédnout každý.
Chlapcům u pecí se rozhodně nerozklepou ruce, když jim pod ně budete koukat. Naopak.
Sklárna byla založena před rokem 1712 na jilemnickém panství hrabat Harrachů. Zachoval se zde tradiční způsob výroby. Unikátní je i více, jak 100 let stará historická brusírna skla, která je poháněná transmisemi a vodní turbínou. Vše je v téměř původní podobě a plně funkční.
Sklářská výroba existovala v oblasti Harrachova již ve 14. století.
Na místě dnešní sklárny postavil huť Elias Müller již v roce 1712. Roku 1764 koupil Arnošt Quido hrabě z Harrachu sklárnu od tehdejšího majitele Josefa Müllera, který ji měl potom dočasně v nájmu.
Roku 1796 převzal Jan Arnošt hrabě z Harrachu sklárnu natrvalo do své režie.
Za Harrachů dosáhla sklárna vynikajících úspěchů v zavádění nových technologií. Ve zprávách okolo poloviny 18. století byla vysoce oceňovaná kvalita zde vyráběného broušeného skla a z té doby pochází i první dochovaný vzorník.
Z novosvětské tradice vychází i nejvýznamnější český řezáč skla Dominik Biemann.
V letech 1827 a 1862 sklárna vyhořela, vždy však byla rychle obnovena. Horší následky měl požár roku 1946, kdy se dokonce uvažovalo o likvidaci sklárny. V té době již Harrachové sklárny nevlastnili – roku 1942 ji byli donuceni prodat.
Sklárna tvořila významný zdroj harrachovských příjmů.
V 19. století byla většina produkce určena na vývoz, pobočné sklady byly v USA, Rusku, Německu, Francii i jinde. Zámecká sbírka skla se dochovala pouze z malé části. Po roce 1945 byla částečně převezena do pražského UMPRUM muzea, částečně na předsednictvo vlády.
Sklárna funguje dnes jako prosperující firma, ale zároveň i skanzen tradiční výroby foukaného skla.
Dnes jsou jejími stěžejními výrobky nápojové sklo a křišťálové lustry.
95% produkce jde na vývoz a to především do Spojených států.
Areál sklárny je jedinečným místem pro celodenní výlet.
Během exkurze Vás doslova uzemní fakta o křehkých výrobcích, které zde přicházejí na svět a o procesu jejich zrodu, který působí v době mohutného čínského exportu a devalvace lidské práce jako balzám na duši.
Pokud vám u žhavých pecí či údivem vyschne v hrdle, není nic jednoduššího, než v hospůdce okusit místní pivní specialitu. A není to žádný patok. Již dvakrát zdejší pivo získalo ocenění nejlepší pivo roku a předstihlo i nejprodávanější giganty trhu.
O sklářích je známo, že žár jim odvádí z těla nejen vodu, ale s ní i cenné minerály. Nejosvědčenějším jontovým nápojem bylo a je dodnes pivo. A aby se sklářům netřásla ruka, ve zdejším pivovaru pro ně vaří kvasnicovou osmičku. V pivu se tu můžete klidně vykoupat. Doslova. Od roku 2002 jsou v provozu pivní lázně.
Pokud vás zážitek nevyčerpá, ale nabudí, rozhodně si nenechte ujít muzeum skla, které je součástí areálu.
Dozvíte se zde nejen víc o historii, ale můžete si prohlédnout průřez třemi sty lety výroby. V muzeu jsou vystaveny i kousky zapsané v Guinessově knize rekordů nebo sklenička se zauzlovanou stopkou. Každý uzel uzavírá sto let tradice.
A kdo ještě nemá dost a nezahodil vstupenku, získá slevu při nákupu v podnikové prodejně. Typickým výrobkem harrachovské sklárny je vzduchová nebo černá nitka ve stopce nápojového skla.
Pokud se ale rozhodnete pro jiný kousek, nedá se sáhnout vedle.
Všechny jsou dokonalé, s promyšleným tvarem, funkční i krásné. Dýchá z nich poctivost, tradice a zlaté české ručičky.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:

-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt2019.06.18O šípkových růžích
Tělo2019.06.13Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost2019.06.08Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina2019.05.24Záhady kolem nás