Mateřství pro mne vždy bylo a je pocit, jako bych sledovala sci-fi drama skrz klíčovou dírku kinosálu. Ten vtíravý pocit, že jsem obětí špatného nápadu, který taktak stíhám sledovat natož ho ještě ovlivnit… I přes fakt, kolikátý ročník téhle road movie jedu, přísahala bych, že si dodnes pamatuji, jak voněla hlavička mé dcery v okamžik, kdy mi jí ještě čerstvou a pomuchlanou položili v porodnici na břicho. A víte co ona na to?

 Jde na střední školu.

To mne vede k ošidnosti našich myšlenek, které s námi nehezky laškují. Každou probrečenou noc s miminkem v náručí….brečela ona a pak i já….jsem přísahala, že tohle snad nemůže nikdy skončit.

Matematici i miminka mají ovšem o nekonečnu svou představu a ono to, kupodivu, skončilo.

Namísto řevu, kterým se domáhala věcí nárokových i nenárokových, plynule přešla k „loštomilému“ žvatlání. Zpětně vím, že „loštomilá“ byla jen ta doba svou poměrně skromnou časovou dotací.

Než jsem se stihla rozněžnit, její slůvka nabrala na preciznosti a přízvuk na výrazu.

Milé na tom je, že od té doby se dá o spoustě věcí diskutovat. A ona diskutovala ráda a s gustem. O všem. Ne, že by to vedlo k nějaké výchově, nápravě důvodu, proč jsme diskutovat začaly, ale já získala milný dojem, že od teď bude naše rodičovství méně násilné a více diplomatické.

Bylo, slušně řečeno, marné.

Aby toho nebylo málo, jen se jí vyboulil hrudník, přidala i názor. Ten se objevuje a definuje v podstatě tím, že otevře pusu. Od té doby má jen a pouze názor…na mě, na školu, kamarády, politiku, svět, chlapecké kapely, dívčí idoly, beďary, kosmetiku, raketový inženýring.

Prostě na vše.

Přátelé mne uklidňují, že její puberta ještě zdaleka nekulminovala a bude hůř. Nemohu říct, že by mne nedokázala překvapit. V podstatě to dělá každým dnem. A i přesto, že kdykoliv jdu do baby boxu, v duchu zkoumám, zda by se ta ještě vešla, nikdy mne nenapadlo, že někdy opravdu vyroste a i s tou svojí vyřídilkou prostě odejde.

Tedy ona vlastně neodchází, protože intr jí tatínek zavrhl. Ptala jsem se ho, jestli definitivně ohluchl nebo proč, stejně jako já, nevnímá internátní ubytování jako baby box pro dorostence a potažmo klid v baráku. Pochopila jsem….tatínkova holčička prostě bude doma.

V duchu, nikdy bych to nepřipustila nahlas, jsem mu za to vděčná. Protože jde na střední.

A protože bych přísahala, že vím, jak jí voněla hlavička v okamžik, kdy mi jí ještě čerstvou a pomuchlanou položili v porodnici na břicho.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]