Povím napřed příběh. Neuvěřitelný, ale pravdivý. Zřejmě vám po jeho přečtení budu muset jen málo věci vysvětlovat. Asi nebudu muset ani připomínat, o čem jsme se bavili v ranní kávě o víkendu.

Říkejme této mamince třeba Lenka, protože z logických důvodů své jméno prozatím uvádět nechce.

Jako každá z nás se zamilovala a vdala.

Matka dvou malých dětí neměla s výběrem partnera právě šťastnou ruku, ale jak už to bývá, dlouho čekala….víme všechny, že v případě partnerovy závislosti na automatech a alkoholu, čekala na zázrak.

Nepřišel.

V době, když jí došlo, že její muž není princ na bílém koni, a že se o děti bude muset postarat sama, a že partner je jen o starost víc, našla si práci.

Není hloupá a není bez vzdělání.

Dostala poměrně slušně placené místo, a protože se osvědčila, dostala také důvěru zaměstnavatele.

Hmotná odpovědnost a pár podpisů pod pár lejster je v případě, že pracujeme s penězi, záležitostí samozřejmou.

Do jaké míry je ale člověk zodpovědný ve chvíli, kdy mu někdo svěřené peníze ukradne a prolije hracími automaty, je diskutabilní.

Ani moc neprotestovala.

K odpovědnosti za peníze se písemně zavázala, takže soud a nepodmíněný trest s podmíněným odkladem brala statečně.

Logicky i fakt, že peníze bylo třeba splatit a také skutečnost, že pro firmu, která jí důvěřovala, a jejíž důvěru, byť ne vlastní vinou zklamala, již pracovat nemohla, jí nepřekvapily.

O děti, které jsou malé, předškolní se ale postarat musela, a tak dřela, aby za jedno splatila co měla, a aby její dvě ratolesti měly co jíst.

Rozvedla se.

Výplata u nového zaměstnavatele pro matku samoživitelku nemající hlídání, nebyla právě zázrakem.

Nebyl, kdo by jí pomohl.

Nájem, poplatky, jídlo …nehýřila.

Přesto neměla.

Jak je zoufalá matka, která nemá na jídlo pro své děti a nezná ani způsob, jak situaci bezprostředně řešit, navíc pokud se situace opakuje měsíc od měsíce, když se propadá do dluhů a už není kdo půjčil, si asi vysvětlovat nemusíme.

Lenka se jednoho dne prostě sebrala a jakkoliv se čin, který se chystala udělat, příčil jejímu přesvědčení, mravnímu kodexu a vůbec všemu, bylo tu cosi silnějšího, než vychování a dobrý základ.

Děti.

Odešla do blízkého supermarketu, kde prostě ukradla několik rohlíků, mléko, chleba a máslo.

Chytili ji.

Pokud je člověk již v podmínce, stačí drobné škobrtnutí.

Odsoudili ji na necelý rok nepodmíněně.

Půjde do vězení.

Momentálně má Lenka odklad.

To proto, že jednomu z jejích dětí propukla poměrně silná forma epilepsie.

Případ není v tuhle dobu ještě uzavřen.

Vím, nač se právě ptáte.

Na to stejné, na co se ptám já.

„Jak se v zemi s rozvinutou demokracií, sociálním systémem a v 21.století vůbec může stát, že je slušná matka nucena jít a krást jídlo pro své děti?“

A nejsme jediní, kdo se ptá.

… matek, které žijí v této zemi na pokraji bídy, takových, jejichž děti jsou reálně selektovány druhými dětmi na ty, které „nemají ani mobil, nejezdí na školy v přírodě, nechodí na obědy, nejezdí na nepovinné výlety, nemohou na dětský tábor….. jsou SOCKY“, je mnohem víc, než si myslíme.

Jak je to možné?

Nechme tuhle otázku těm, kteří by ji měli řešit, ale které paradoxně vůbec nezajímá, protože tento článek, je navzdory obsahu přeci jen pozitivní.

Existují totiž lidé, žijící ve „spodním světě“, kteří ačkoli nemají možnost řešit příčinu, nejsou lhostejni k následku.

Ráda bych vám představila sdružení Vršovická beseda, kde vznikl projekt OD SRDCE, který se zrodil právě kvůli příběhu paní Lenky.

Za několik málo týdnů má za sebou hodně práce a hodně práce má ještě před sebou.

Projekt Od srdce zcela dobrovolně směřuje svou pomoc právě na maminky v  nouzi.

Na jejich děti.

OD SRDCE

Dobrovolné a nezištné pomoci se tak dostává lidem rovnou od lidí.

Nejde o nadaci, jde o projekt občanského sdružení, které se rozhodlo pořádat sbírky, charitativní aukce a hodně dalších akcí, jejichž výtěžek jde přímo na pomoc matkám s dětmi v nouzi.

A mě je skutečnou ctí a mám upřímně skvělý pocit, že jsem se spolu s celými Popelkami na žádost OS Vršovická beseda, mohla stát propagátorem a tváří tohoto projektu.

Pokorně děkuji.

Cítím, že se tady děje něco, pod co se nejen moc rádi podepíšeme, o čem budeme moc rádi informovat, ale co je v souladu s naším pocitem, že vedle lhostejnosti, hamounství, nedostatku citu a zdravého rozumu, vedle čím dál větší propasti, která vzniká mezi obyčejnými lidmi a těmi, kdo mají přímý vztah ke kvalitě jejich života, existuje ještě zcela ryzí a čistá část lidského vědomí a charakteru.

A tou je sounáležitost, soucit, ochota pomoci a účast.

Když jsem při sobotním setkání s těmito dobrovolníky viděla sklady s dárky, ty hromady dětských plen, knížek, úplně nového oblečení, stavebnic, hraček, ale také poukázek na potraviny a dalších darů od jiných maminek a anonymních lidí, brečela bych.

Ne, nejsme jen zlí.

Ještě stále, jsme lidé.

Ráda bych vás, kdo budete chtít, pozvala na jednu z dalších akcí projektu Od srdce.

18. prosince 2012, od 18.00 hodin to bude prodejní aukce obrazů Petra Poláška, jejíž celý výtěžek půjde na podporu projektu OD SRDCE pro ženy v nouzi.

Více ZDE.

JESTLIŽE NA NÁS KAŠLE SOCIÁLNÍ SYSTÉM, STÁT A ZÁKONY, POMŮŽEME SI TEDY SAMI.

Člověk člověku a od srdce.

O plánech a akcích projektu Od srdce vás budeme na Popelkách pravidelně informovat.

Moc rádi vám, zprostředkujeme i rozhovory s maminkami, kterým sdružení Vršovická beseda prostřednictvím projektu pomohlo i jejich příběhy. (pokud budou souhlasit.)

Budeme společně u toho, když lidé spontánně pomohou lidem. 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]