Pamatujete si Ábíčko? Nemám ponětí, jestli ještě vychází, ale pamatuji si přesně dobu, kdy jsem na něj přešla z Ohníčku. Vycházely tam totiž skládačky aut, což mě chytlo. Nicméně, jak už jsem si mnohokrát posteskla, se dvěma mladšími sourozenci, vám ten papírový sporťák vydrží, než ho nějaké nevycválané batole sežvýká či sežmoulá…
Tak jsem si ABC četla a občas si nějaká odvezla k babičce a dědovi s úmyslem si konečně něco sestavit.
O tom, ale dneska u ranní kávy mluvit nechci.
Včera jsem totiž zahlédla v televizi upoutávku na nějaký, snad časopis, kde si lze postupně sestavit modýlek vozidla, které je u mnohých z nás otázkou hlubokého dětství.
Bohužel jsem ale měla den tak hektický, že jsem nezaznamenala ani název té tiskoviny, ani cenu, ani nic, než tu škodovku, protože jsem kolem puštěné TV (kulisa, jistě znáte) jen proletěla.
No a „stovka škodovka“ byla právě v rámci naší rodiny úplně první auto, které jsme měli.
Takovou slávu a pocit, že teď jsme honorace, který prožíval můj otčím, to už asi myslím ani neprožil. S žádným dalším autem to nemohlo být takové.
Bylo mi asi osm.
Auto bylo šedé a velice lesklé, protože ho naši furt oprašovali. Mělo obrovský volant, osmkrát takový, než moje hlava a vínové potahy.
Kulatá světla a dívalo se tak dobrácky.
Drandili jsme po výletech, které vymýšlela moje maminka. Od Koněpruských jeskyní až po Rujánu 
Měla jsem za jízdy napasované nohy uprostřed předních sedadel, abych viděla taky na cestu, a byla jsem za to ustavičně plísněna.
„Opři se herdek, kolikrát ti to mám říkat, že nevidim dozadu“. Byl “důležák”.
Chvíli jsem počkala, a pak jsem si zase vrazila kolena mezi sedadla. Když jsem se totiž nedívala dopředu, ale z okýnka, do půl hodiny jsem zvracela. Logicky, že venku, protože poblinkat interiér toho zázraku, tak je ze mě pěšák.
Stěrače byly kovové a stíraly. Zrcátko kovové…
Třikrát v týdnu auto někdo oprašoval, což jak si pamatuji, byla víceméně víkendová kratochvíle i kulturně sociální model, protože snad polovina mužského osazenstva domu dělala totéž.
U chodníku vznikaly diskuzní kroužky chlapů s hadérky.
Tohle všechno se mi vybavilo a uvědomila jsem si, že tu skládačku z televize chci.
Sestavím si naše první auto a někde si ho tady dám, nebo ho dám pak mamce.
Taky mě napadlo, že snad tohle muselo být první auto strašné spousty lidí.
Měli jste taky „škodivku“?
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
