O tom, proč má Mikuláš svátek, kdo byl tento svatoušek, co dobrého udělal a proč má tři koule, jsme si už mockrát povídali. Letos to omílat nebudeme. Tedy, kdyby někdo měl opravdu potřebu i letos si tento evergreen připomenout, můžete se o koulích dočíst zde. My se zaměříme na čerty.
Osobně nemám strašení dětí čerty ráda, špatně to nesu a nemám žádné vnitřní potěšení z pohledu na vyděšené dětské oči, klepající se kolínka a maličkou postavičku, schovávající se za rodiče a blekotající tenkým hláskem básničku.
Prostě mi to vadí.
Protože se ale moje maminka, po jedné epizodce začala chovat jako rozumná bytost, k nám už převlečení sousedi a sousedky nechodili a byla jsem v tomto ohledu dalších traumat ušetřena.
Už tak to se mnou bylo těžké, a ještě tohle k tomu.
V patnácti už jsem ale věděla dost bezpečně, že čerti nevylézají ze země, protože tam je hlína a pak nějaké to žhavé jádro, ale že jde o dospěláky ochotné za pár panáků a nějaký obnos vystrašit dítě k počůrání.
Jak jsem zjistila, někteří čerti, ba i Mikuláši se po celou dobu pochůzek notně zahřívají levnými lihovinami.
Nejednou se proto stalo, že skupince pohádkových postav nestačil chodník, a nebo stačil k tomu, aby na něj cestou odložili obsah žaludku.
Stalo se jakousi tradicí, že ať už jsem měla v úmyslu dělat venku cokoli, pokaždé jsem za sebou musela vláčet mladší sestru.
Stejně tomu bylo i při “honění čertů”.
Model spočívá v tom, že běžíte za skupinkou mytologických bytostí, pokřikujete, výskáte a když se někdo z nich otočí, s řevem se také otočíte a utíkáte.
Běhali jsme ten den po ulicích a na čerty volali, nebo si z nich tropili žerty.
Že s čerty žerty nejsou, jsem seznala záhy.
„Co je, ty smrade?“ oslovil mě ten milý pán s berlou a já ucítila místo čehosi nebeského rum. Kýval se ze strany na stranu a pak ještě dopředu a dozadu.
„Padej domů, nebo tě přetáhnu,“ přidal se čert.
Ten podle dechu nejspíš preferoval zelenou. Od žvýkačky to fakt nebylo.
Zarachtal řetězem a my couvli o několik kroků dozadu.
„Ty vole, oni jsou úplně na mol,“ poznamenal Smolík. Čert jeho slova vzápětí potvrdil.
„Hudry hudry blééééééé,“ pravil a poblil mi sestru.
Stála jsem tam jako solný sloup, zatímco postavy se odvlnily a moji kamarádi zlomili v pase.
Chtělo se mi taky zvracet.
Eva smrděla celá a mě rukáv.
„Mamíííí,“ řvala jsem ještě od dveří „právě nás poblil čert. Je to fakt peklo tam venku!“
To jsem chtěla jenom nadlehčit týden a podivný zvyk dospělých, dávat své dítě, které jim bezmezně důvěřuje, každoročně všanc obludám, kdy mají děsnou, Jidášskou radost z toho, že se klepe jako ratlík a loví v hlavince sloky debilních říkanek. 😝
Pěkný den všem!
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
