Views: 18
Věřil byste pane Pratchette, že jsem kvůli Vám, coby těhotná nejen málem předčasně porodila, ale taky zůstala bez partnera? To proto, že jsem se u Vaší „Nefalšované kočky“, coby majitelka jednoho z těchto savců, tak smála, že jsem v sedmém měsíci měla tři hodiny stahy.
Další noc se pak a můj tehdejší přítel se odstěhoval spát do kuchyně se slovy „To se prostě nedá“…
Nedalo, neb i když jsem se držela, abych se nesmála nahlas, třásla se postel.
Jen si vzpomeňte, Terry třeba na tuhle kapitolu:
„… Jistě. Jak tedy poznám Opravdovou kočku?
Snadno. Spoustu práce za vás už udělala příroda. Většinu opravdových koček poznáte na první pohled: například všechny kočky, jejichž hlava vypadá, jako by ji někdo strčil do svěráku a párkrát do ní praštil kladivem, jsou Opravdové kočky. Kočky s ušima, které vyhlížejí, jako by je někdo opracoval nůžkami na plech, jsou také opravdové kočky. A skoro každý nečistokrevný a nevykleštěný kocour je Opravdový – s tím, že čím déle se vám poflakuje po domě, stává se Opravdovějším a ještě Opravdovějším, až bude Nejopravdovějším na celém světě.
Kočky s hustými načechranými chlupy nejsou nutně neOpravdové; pokud však vytrvale pózují před kamerou a s výrazem uražené ješitnosti doporučují cokoli, co „by kočky kupovaly“, svou Opravdovost tím značně zpochybňují.
Aha. Takže kočky v reklamách nejsou opravdové?
To, že se objeví v televizní reklamě, ještě neznamená, že kočka není Opravdová – těžko může někomu zabránit, aby ji nenacpal do nějaké podivné konstrukce polepené kobercem a nenatáčel ji, jak nervózně vykukuje z vystřiženého otvoru. V takovém případě je rozhodující chování samotné kočky.
Kupříkladu, když před neOpravdovou kočku postavíte řadu misek s různými značkami žrádla, poslušně si vybere tu od sponzora reklamy i přesto, že ty ostatní nejsou obohaceny vyjetým motorovým olejem. Naproti tomu Opravdová kočka se okamžitě vrhne na to nejdražší žrádlo, roztahá ho po celém studiu, s provinilým (a potěšeným) výrazem ho sežere, ochutná ještě několik dalších, radostně vyběhne na záda kameramanovi a pak zaleze pod redaktorský stolek, kde se pozvrací. Když jí pak její majitelé nakoupí několik beden toho zatraceného svinstva, už se ho ani nedotkne…“
Konec téhle knížečky jsem pomalu oplakala, ale vyřešila jsem to tím, že jsem ji začala ihned číst znova, rozhodnutá se jí naučit zpaměti.
Následně jsem vykoupila všechny do češtiny přeložené Vaše knihy a stala se tak hrdou majitelkou nejen Nefalšované kočky, ale také Zeměplochy, Kobercových lidí, Johnyho a bomby a dalších …
Ještě stále jsem věřila, že se dočkám taky Nefalšovaného psa.
Nedočkala.
A je mi to moc líto.
Člověku je vždycky líto, když z jeho života odejde někdo, kdo mu dokázal vykouzlit na tváři úsměv, pobavit a třeba i hodně pomoci ve chvíli, kdy jednomu vůbec do úsměvu není.
A onen dotyčný o tom ani neví.
Tak teď to víte.
Ráda bych Vám z celého srdce poděkovala, že jste tady mezi námi byl.
Byl jste jedním z mých nejoblíbenějších autorů.
Byl jste můj přítel.
A vždycky jím budete.
Dekuji moc a krásné sny, pane Terry Pratchette.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
