Návštěvy: 21
Když dát najíst duši, když dodat každé buňce v těle dobrou náladu, když postrčit tělo k tvorbě tolik potřebného serotoninu, tak s pomocí slunce, štěbetání ptáčků, lesa, kapky rosy na rozespalém listu….
O víkendu jsem se byla kochat pohledem na zasněženou krajinu, která působí neskutečně čistě, pod tou bílou peřinkou.
Byla mi zima, ale udělalo mi to moc dobře.
OBRÁZKY LZE ZVĚTŠIT KLIKNUTÍM
Ačkoli má člověk v rukách dobrý foťák, to, co vidí očima a vnímá tělem, do něj prostě dostane jen tak z jedné setiny.
Včera mě pro změnu doslova odvleklo od práce slunce, kapičky vody, které vedle mého ucha ťukaly do římsy a vůně.
Je zajímavé vyfotit to stejné místo jenom s odstupem dvou dnů a zjistit, kolik forem tak různorodé krásy umí příroda nabídnout na tomtéž prostoru.
Doslova balzámem na psychiku je pak nejen naslouchat, ale také se dívat, vnímat.
Ještě před pár hodinami nejenže les „zněl“ jinak, ale také pohyby, vůně a atmosféra byly jiné.
Ne, lepší, ne horší…
Příjemné, zvláštní … jednou vláčné, tlumené a uklidňující, podruhé veselé, hravé a rozverné.
Vrátila jsem se, jako bych v tom lese snad několik hodin spala.
Ne tak zmrzlá.
Tak odpočinutá.
Jestli je něco magie, tak je to život ve své ryzí, přirozené formě.
Je to slunce v kapce rosy, zpěv ptáků a pocit, že jsem součást toho všeho … a pokora a vděk, že mám to štěstí.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.