Views: 13
..ále jde to dohromady. Život lidský totiž často spojí věci, které bychom, jako normální lidé nespojovali. Navíc, mě se ten titulek móc libil. Aspiruje totiž na ranní titulky. Krom toho, život rozhodně není normální člověk…
Úvod je o veliké pokloně, kterou míním složit čočce. Přesněji, Pavlínině čočce.
„Milá čočko, málem jsi mě stála život i podobu“.
Snad nikdy jsem nejedla tak excelentní čočku, jakou se podařilo, jistě omylem, vytvořit předevčírem „Zevlíně“.
Doposud nevím, co tam dala, asi nějakou drogu, ale v polovině jídla jsem, se začala modlit k Bohu, aby mě proměnil v krávu.
„Bože, dej mi čtyři žaludky, i za cenu ztráty identity“.
„Tak hergot alespoň čepec a bachor“
Chuťové buňky tančily čardáš a já omdlévala.
Ale nenechala.
Přesně tak, celou noc jsem pak trénovala chůzi ze schodů nahoru a dolů.
Nevadí.
Mě to za to stálo.
Maje novou přezdívku „Bumbrlíček“, jsem se ráno plížila kolem hrnce, kde ještě zbylo.
Potkala jsem Johanku.
Ve strachu, že bude chtít čočku, jsem ji obratem poslala pro salám.
Čekala mě velice důležitá schůzka.
Naplánovala jsem ji na čtvrtou.
Času dost, autem jsem tam chvilku, napadlo mě, při procházení kuchyní.
Ležela na sporáku.
Musí v tom být droga.
Zapomněla jsem se s čočkou téměř do čtyř.
Do háje!
V autě jsem zjistila, že nemám telefon.
Naštěstí pochod do schodů jsem trénovala v noci takže…
Po otočení klíčkem jsem zjistila, že nemám boty!!!!
Pravda, počasí by sandály přežily, asi bych to i vysvětlila, ale méně už ty příšerné punčocháče alá první třída, které z nich koukaly.
Přijela jsem a zapíchla auto.
Klienti už tam stáli. Deset minut.
Vystoupila, ne, vylítla jsem z auta a za mohutného mávání se řítím na druhou stranu.
Kanál.
Noha.
Moje…
Velice rychle jsem si jala prohlížet chodník, sunouce své tělo setrvačností po břiše k zaparkovanému vozu značky Honda.
Na tomto místě třeba zmínit, že onen kanál měl nejen za následek, můj plavmý let, věrně kopírující raketu země -země, ale také fakt, že mě nepřejel autobus, který jsem neviděla.
Zaplula jsem pod zaparkovaný vůz zcela bezpečně, neb má figura je nižší než podvozek uvedené značky.
Koukám skrz průhled pod podvozkem, zdali jsou klienti již zlomení v pase.
Jak tak koukám, kouká na mě i ON.
ANDĚL!
Malej, tlustej Anděl.
Jen si tam tak seděl, zatím co já si tam ležela.
Jestli otevřel ten kanál, aby mě nepřejel autobus?
Tak tenhle asi ne, ale jistou symboliku mi v tom vidět dovolte.
Kvůli čočce, jsem se chtěla vzdát podoby lidské bytosti, hřešila jsem obžerstvím a pak zásahem jiné bytosti jsem dostala možnost to celé vnímat jako něco až mysticky nebeského.
To je on… jistě, že jsem si ho nechala 
Říkám, malej tlustej, ale hodnej…
A pak, že to nejde dohromady.
Pěkný den všem!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
