Views: 13
Teda, moc toho nevím o životních funkcích sršňů, ani o jejich posmrtném životě, ale ještě včera jsem si myslela, že když je něco mrtvé, tak je to prostě mrtvé.
Evidentně je tomu u sršně zcela jinak, než by se myslelo.
Evidentně se totiž tento druh hmyzáka reinkarnuje do stejného těla, jako před tím, a to poměrně dost rychle.
Zase jsem o kus dál, co do poznání světa kolem sebe.
Totiž.
Někdy v srpnu nám v obýváku poletoval veliký sršeň, poměrně dost naštvaný. I vzal Tom hadr a po té, co se mu nepodařilo přemluvit ho k bezúhonnému opuštění prostoru, ho prostě majznul.
Sršeň se zhroutil za okrasná kamna a zde skonal.
Zde také ležel.
Mrtvější být už nemohl.
Pokaždé, když jsem zametala jsem na jeho tělo – vysušené a umřeté – narazila, a pokaždé mi uteklo ze smetáku. Vyhlo se úspěšně stejným stylem i mopu.
Upřímně se přiznám, že jsem se na něj pokaždé vykašlala.
Vlastně jsem si říkala, že se PAK sehnu, vylovím hmyza a vyhodím.
Od srpna se mi to ale nepovedlo.
Takže, několikrát rozmetán, několikrát přejet čistící emulzí na podlahy a mopem, pokaždé hezky vyschnul a ležel si tam dál.
Už byl i lehčí, jak se hezky dehydroval.
Tak.
V úterý si tu v noci sama sedím a pracuji.
Před tím jsem zametala. Stejný proces se sršněm, jen jsem ho posunula.
Blíž ven.
Věděla jsem o něm a několikrát jsem ho minula.
Vlastně jsem si na místo jeho posledního odpočinku i zvykla.
Vstala jsem od počítače a…
Nakopla jsem sršně.
Jeho změnu umístění jsem přičetla průvanu a nehmotnému tělu.
Něco mě ale zarazilo a já se otočila zpátky.
VON SE HEJBÁ!!
Myslela jsem napřed, že se mi to zdá.
A …nezdálo.
Ten sršeň normálně ožil.
Dobré dvě hodiny jsem hlídala prostor u kamen, kde se kroutil a smýkal sebou v obživném procesu.
Naprosto jsem nevěděla co s ním.
Přece ho nezašlápnu, když právě vstává z mrtvých!
To by bylo hnusně neetické.
Nevyhodím ho ven, protože umrzne.
Nemůžu si ho tady nechat, protože tu v noci bude lítat, a pak mě sezobne.
Takže…
Kam s ním?
V zoufalství a nemoha přijít na to, co udělám s tím reinkarnovaným hmyzem, do kterého se pro mě naprosto záhadně vrátil život, jsem ho vrazila do těch okrasných kamen s tím, že to vymyslím později.
Nemá kudy utéct, ale neumře – znova.
Asi v deset večer, včera jsem si na něj vzpomněla.
Pomaličku otevírám kamna.
Bylo mi jasný, že může vyrazit proti mně a být pořádně naštvaný.
No, na svém původním místě v kovové misce na popel prostě není!
Pootevírala jsem všechna dvířka kamen.
Sršeň nikde.
Evidentně je někde v těch kamnech, ale rozhodně tam nemíním šátrat.
Realita je teď prostě taková, že v kamnech mi bydlí oživlý sršeň, velký jako malá myš, jehož návrat do života si neumím vysvětlit a já nevím, co mám vymyslet.
Prostě ho tam zatím nechám, ale jestli vás něco napadá…
Zabít ho odmítám!
To si prostě nezaslouží za ten výkon.
„No, to je ten rok 2012, nechodil bych moc teď pohřbitovech“
Tomáš.
Pěkný den všem!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
