Views: 12
Třebaže to bude vypadat monotematicky, nebo to možná působí neuvěřitelně, když je to už dva roky stejné, tak ano, stejně jako loni a předloni hlásím: Sekačka je opět rozbitá.
Už by mi to skoro přišlo jako blbé znamení, kdyby se zjara, a pak pravidelně pomalu každý měsíc, nedělo něco s tou zatracenou věcí.
Ani se nechce věřit, že tuto snad už X tou opravu ještě stíháme v záruční době.
Doklad ZDE, ZDE, ZDE a tak dále
Ještě do května bude v záruce.
Když jsem viděla Tomášův výraz po té, co vytáhl po zimě sekačku, bylo mi jasné, že ani letošní rok nebude bez útoku ďábelského stroje.
Začalo to pro změnu špagátem, co se za něj tahá, když to nestartuje elektricky, což nestartuje každou chvíli.
Urval se.
Následoval spodní nůž, který se podezřele vrklal, aby se pak zablokovala kola a nedalo se s tím hnout.
I zalehl Tom tradičně naznak do trávy a jal se na věc dívat. U toho supěl a byl vzteklý, ale ještě to šlo.
Kolem šťastně poletoval Ječmen v závěsu s Bonie.
Já se věnovala zkulturňování pole pro výsadbu.
Pak jsem poodešla za dům, a když jsem se vrátila, viděla jsem Toma stále na zádech, pak na čtyřech, pak zase na zádech a takto trénoval asi hodinu a půl, než zhodnotil, že to opět musí někdo odvézt.
„No nic, vrátím tam ty šrouby, to se nedá nic dělat“, již nebyl vzteklý, spíše rezignovaný. Jeho oči se pohnuly směrem k malé mističce, kde odložil čtyři originál šroubky.
„Kde jsou ty šrouby?“
„Nevim, tak asi sis je vysypal…“
„Nevysypal jsem si je, dal jsem si je do mističky, tadyhle, právě proto, aby se mi neztratily“
„Do té mističky, co z ní Bonie jedla ráno piškoty?“
„Jo, semhle“…
Jeho rysy tuhly úměrně celistvosti uvědomění si souvislostí.
„Sežrala je“!!!
Rozkošné štěňátko zamrkalo a vesele cupitalo k plotu v tlamičce s žirafou.
Ano, Bonie z mističky, kterou pokládala za svou splivla kovový přídavek, který vyhodnotila, jako dar za to, že dvakrát kakala venku.
A to byl začátek.
Půl dne jsme hledali papíry k sekačce.
Našli.
Půl dne diskutoval Tomáš s technikem.
Dohodli se.
Bodře mu sdělil, že sekačku máme poslat do Vizovic. Jak, to už neřekl.
Přepravní společnost doporučila sekačku dát do krabice a pak si u ní s důvěrou objednat a zaplatit odvoz.
„Kde mám prosím sehnat tak velikou krabici?“, otázal se Tomáš slečny z přepravní společnosti.
„V obchodě“, pravila suše.
Půl dne jsme hledali obchod, kde by prodávali takovéhle škatule.
Ráno jsem před tím, než Tomovi volal technik, mluvila s takovou moc milou slečnou, která následně úkolovala onoho technika.
„Hele, já zkusím zavolat tu holčinu ochotnou a zeptám se, jak to máme dopravit do Vizovic“.
Apaticky přikývl.
„Ale jistě, že si pro to přijedeme. Stačí to dát na nějakou paletu a ovázat, tak zítra třeba?“
„Mnohokrát děkuji, to jste opravdu zlatá, ani nevíte, jak jste nám pomohla“
„Za málo, nashledanou“.
Dost dobře nerozumím tomu, proč technik tuto zcela konstruktivní informaci Tomášovi nesdělil, ale od toho tam asi není, vždyť je to technik.
Každopádně madame sekačka sedí v garáži, vypadá jako štrůdl, čumí zavile a v poledne pro ni přijede auto.
Čili skutečně nebude tento rok, jak se zdá, ničím překvapivý a ďábelská věc nezklamala.
Co potěší je milý a velice lidský přístup slečny z Global Vizovice.
Od května bude po záruce, takže pak fakt nevím, ale tuším, co se stane se sekačkou, pokud se neumravní.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
