Návštěvy: 43
Že umí příroda zázraky, že je neskutečně životaschopná a že by člověk, kdyby chtěl, mohl mnohem více pomáhat, než škodit, asi každý nějak podvědomě ví. Když se ale na vlastní kůži přesvědčí, jak i drobnému vstřícnému kroku jde příroda laskavě naproti, zůstává v úžasu. Pohanka je u nás týden – pouhý týden…!
Osiřelé mláďátko jsem přivezla z Prahy minulý ve čtvrtek s tím, že se pokusíme s Tomášem drobečka odchovat a vrátit do přírody tady v Kersku.
Bála se a zobáček jsme jí zprvu museli násilím otevírat, když jsme chtěli, aby něco snědla.
Protože byl večer, její první strava byla vařené vajíčko a trocha tvarohu se strouhankou.
Velmi pomohl Tomův nápad s audio nahrávkou hlasů sýkorek.
Pohanku (jaké jiné jméno, když náš pes je Ječmen a kocour Žitomír) to motivovalo a začala otevírat zobáček sama.
Měli jsme obrovskou radost.
O jídlo se hlásí kolem sedmé ráno, takže to znamená vstát a dát ptáčkovi najíst.
Už druhý den, za pomoci audia otevírala hladový zobáček a velice rychle si spočítala, že to velké, co se kolem pohybuje, jí nechce ublížit, ale že to nosí jídlo, i když je to tedy poměrně dost velká sýkora, o které jí rodiče, nestihli povědět.
Peanek, jak Pohanka zjistila, se od zobáčku moc neliší, tak ani jeho není třeba se bát.
Krabici jsme vyměnili za klec s větvičkou a bidýlkem, aby se učila přirozeně sedět na různě tlustých sezeních a měla stabilitu.
Zakoupili jsme moučné červíky a Pohance moc chutnají.
Ovšem první dva dny, pak je přestala chtít.
Ptáček zcela automaticky lehce „povadlého“, leč stále živého červa už nechce, i když je “naivní” mláďátko. Prostě ví, že to už není dobré maso.
Je třeba zakoupit čerstvé červíky.
Už je má.
Faktem ale je, že během toho necelého týdne, jsme pochopili, že Pohanka má ze všeho nejraději tvaroh a vaječný žloutek natvrdo. Že nesu v peanu tvarohovou kuličku rozezná na dálku, mrška malá. 
Protože ale mláďátka sýkorek živočišnou bílkovinu potřebují, holt sem tam červíka papat musí. A papá.
Červíky je dobře namočit před podáním do vody, protože trochu vody ptáček potřebuje a takhle je to přirozené.
Od soboty s Pohankou také létáme, aby se to naučila.
Jde jí to skvěle, jen musí vybrousit přistání a orientaci.
Pokaždé, když odejde Žitomír, tak Pohanku pustíme, aby se alespoň po bytě proletěla.
Musí se naučit nejen létat, ale především sama jíst.
Ubrousky v kleci jsme vyměnili za kvalitní ptačí písek a tam zkoušíme dávat nějaké laskominy.
Zatím nezobe, spíš si hraje.
Je až neuvěřitelné, jak rychle se učí některé věci, jaké den ode dne dělá pokroky, jak se vyvinula ani ne za týden.
Dnes si našla byteček na skříni a taky je ráda na garnyži od závěsu.
Nechala jsem ji tam a ona mě pozorovala, jak píšu.
Najednou jsem ji ale měla na rameni a pak i na hlavě.
Klidně a dokonce ochotně přešla na ruku, dívá se na mě, říká si o jídlo…
Tohle video si schovám.
Až ji jednou pustíme do přírody a Tomáš už má materiál na budku, kterou chce dát na balkon, aby se Pohanka případně měla kam vracet, bude nám scházet, ale budeme mít dobrý pocit. I když jde “jen” jednoho ptáčka.
Budeme moc rádi kdyby se vracela.
Upřímně, budeme se s touhle malou slečnou velmi neradi loučit.
Člověk si skutečně v těchto případech uvědomí, jak má příroda k němu blízko, i jak ochotně jde blíž, pokud jí člověk projeví špetku přátelství….
…bylo by krásné, kdybychom navzdory faktu, že jsme masožravci a lovci (což je v zásadě sýkora také) přírodu ctili a nehubili ani nepřímo nic, co nás neohrožuje.
A ruku na srdce, to nedělá samo od sebe, kromě člověka téměř nic.
Je pěkné bydlet v přírodě a lidé mají poslední dobou velmi silnou tendenci to dělat..
A tak si v ní postaví veliký dům, který obeženou velikým plotem.
Pěstují excosické rostliny, kolem přepychového bazénu, který hraje světly všech barev a kde místo štěbetání ptáků, zní tlumený Mozart z dovedně skrytých bedýnek, které se tváří jako lekníny.
Na prvotřídním trávníku, herbicidy zbaveném plevele do poslední sedmikrásky, kde lze bez obav chodit bosky, protože tu není jediná včela, odpočívá velmi drahý pes vzácné rasy.
Zakrslé ovocné stromy chrání plašiče ptáků, na zemi nechybí plašiče krtků, bazén dokonale chrání chemický přípravek proti veškerému životu. Kolem domu jsou plašiče všeho …
Člověk pojal za moderní žít v přírodě.
Snad také jednou pochopí, jakým darem je žít s ní.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
