Views: 7
Dnešní ranní kávu bych ráda věnovala mojí drahé neteři, Markétce a také jiným dušičkám, které se již v útlém věku stresují z maličkostí, jež na ně hrne základní devítiletá škola. Přivedl mě k tomu fakt, že tohle dítko znám od narození a tak vím, jak moc chytrá holčička a přemýšlivý tvor ona je.
A hlavně mě k této ranní kávě dovedl status na FB, který tenhle malý filozof v sukních včera odpoledne vložil.
Posuďte sami:
A tak jsem se rozhodla trochu rozšířit svou poznámku, kterou jsem tohle postesknutí včera na FB komentovala.
Má milá Madlenko, zopakuji znovu, že špatná známka zdaleka neznamená špatnou výkonnost Tvého od malička velice chytrého mozečku.
Ona školní stupnice od jedné do pěti totiž moc velké možnosti individualitám a skutečnému rozsahu či možnostem jednoho, kterého člověka nedává.
Fakt, že někdo ohodnotí Tvůj test z čehokoli špatnou známkou, ještě nutně neznamená, že tento předmět, tuhle oblast nezvládáš.
Že v něm jednou nemůžeš vyniknout, nebo dokonce zazářit.
Předběhnout ho.
Budeš –li cestovat historií a vezmeš-li si nejednoho slavného vynálezce, matematika, fyzika, chemika nebo psychologa, podíváš-li se na tyhle individuality podrobně, nenajdeš ani jediného, který by neměl na začátku a někdy i v průběhu školních let potíže.
Kepler, Jung, Křižík, Fleming, Einstein, Werne a další a další.
Nahlédni do životopisů těch lidí a na jejich školní léta a dospívání. Ani jeden z nich rozhodně nebyl žádný šprt či svatoušek.
Víceméně se tihle lidé, kteří světu dali velké věci a objevy, chovali značně individuálně, když to řeknu hodně kulantně.
Když nekulantně, jde v zásadě o malé rebely, neposlušné děti, špatně či problematicky hodnocené žáky.
A víš proč?
Pravděpodobně proto, že ti lidé svým vědomím, inteligencí a potenciálem, daleko předháněli standardní nastavení dětí jejich věku a vlastně je pak ten obecný dav už nikdy nedohnal.
Je to asi tím, že člověk, který víc přemýšlí, nemá občas tolik času věnovat se věcem, které jsou obecně platnou normou.
Musí se lišit, aby cosi odlišného pak vytvořil.
Kdyby totiž zůstal součástí davu, zůstal by zcela průměrným. A z průměru nikdy nemůže vzejít nic nadprůměrného.
Zůstanu u toho, jehož model se Ti asi jednou bude hodit, ale v učebnicích jsou většinou informace podané tak suše a nezáživně, že by je nestrávila ani míchačka na beton.
Albert Einstein.
Tak abys věděla, byl to žák, ze kterého měli učitelé víceméně psotník. Když to řeknu naplno, byli vlastně rádi, že se ho zbavili.
Byli kolem něho vynikající studenti, bezproblémoví a dle soudu kantorů velice nadaní.
Albert vedle nich působil jako malý, introvertní trouba, který na posměšky reagoval tím, že ve vrcholu namíchnutí vrhnul po jednom ze spolužáků klacek.
Dlouho pak přemýšlel.
Ne ale o tom, že ho zasáhl, ale o tom, jak ten klacek letěl.
Zatímco spolužák, který „trpěl“ samými jedničkami (na rozdíl od Alberta) doma zamačkával bouli, Albert usínal s myšlenkou, že do klacku vložil energii, která klacek poháněla, ten svištěl nějakou rychlostí a na konci díky své hmotnosti způsobil, co způsobil.
Dumal na tím, co by se stalo, kdyby klacek byl jinak těžký, zdali by při stejné energii letěl rychleji či ne, a jak by s ohledem na hmotnost byla pak boule na šprtově čele veliká.
Bylo mu devět let!
Zajímavé že?
A tohle mu zůstalo až do dospělosti.
Zatímco jiní muži byli doma záživnější, (to už byl ženatý a pracoval jako obyčejný úředníček), a své manželky bavili stloukáním poliček na kompoty, trávil Albert dlouhé hodiny vysedáváním venku a pozorováním jedoucích vlaků a věžních hodin.
Jeho paní se asi doma dost nudila, ale naštěstí si vzal velmi vzdělanou ženu, takže asi také měla o čem dumat.
Ideální pár.
Tak dlouho Albert Einstein pozoroval vlaky a přemýšlel, co by se stalo, kdyby vlak jel rychlostí světla, při hmotnosti jakou má, a zdali by pak čas na věžních hodinách běžel očima strojvůdce stejně, až se v jeho hlavě zrodila myšlenka a teorie, která pohledem dnešní fyziky položila základy vysoké matematice v tomto oboru.
A nejen bohužel tam. Atomová energie bez Einsteina?
Bylo by to zvláštní.
E = mc² je tak notoricky známá, že Ti ji asi nemusím představovat.
Budete se o tom určit, ale podle mých školních zkušeností tak blbě, že to možná ani nepochopíte, protože chápat něco, čemu se říká: TEORIE RELATIVITY musí být citlivě vysvětleno.
Jinak se z toho stane jen rovnice, kterou někdo nazpaměť odříká, ale nepochopí.
Stejně, jako ji zprvu nechápali vědci a fyzikové Einsteinovy doby.
V podstatě ji zavrhli.
A to jen proto, že jí nerozuměli.
A přitom to zase tak složité není, když si zkusíš představit ten vlak, sebe a ty hodiny.
Einstein dokázal, že v zásadě všechno, zvláště pak čas a prostor mohou být velmi relativní. (nekonstantní – pohyblivé).
Stejně, jako pohled učitele na žáka v danou chvíli.
Jako jeho momentální hodnocení.
Stačí, když si představíš takový vlak, jako pan Albert.
A Ty jsi v tom vlaku někde třeba uprostřed.
A jedeš z Prahy do Brna.
Pokud by jel Tvůj vlak rychlostí světla (o tom ta teorie je), byla by to taková rychlost, že by sis ani nevšimla, že vůbec jel. (to jsou ty věžní hodiny, co na ně před tím koukal).
Byla bys Tvým pohledem, vlastně na dvou místech.
A teď si představ, že bys TEORETICKY, ještě v tom vlaku běžela ve směru jízdy rychleji, než ten vlak. (to je to na druhou v té rovnici).
Nejenže bys nevnímala čas, ale možná bys v něm couvla a to i přes to, že by ses vlastně pohybovala dopředu.
S ohledem na prostředí, rychlost a hmotnost je čas vlastně nikoli daná, ale relativní veličina, se kterou lze (teoreticky) klidně hýbat, kroutit s ním a zakřivovat ho v prostoru.
No a s ohledem na Tvou momentální známku, je Tvá budoucnost v tom daném předmětu (vlaku) s ohledem na Tvůj potenciál a energii, kterou disponuješ a vyvineš tak relativní, že nemá smysl se tím trápit, když vlak je ve stanici.
Ani maličko!!
Všechno závisí jen na tom, jak rychle a kde se kdo pohybuje.
Ne na tom, kdo se na něj včera díval, když tu stál.
Mám Tě ráda.
Teta Míša
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
