Views: 14
Vidíte…jedna akce za jednoho člověka a k jak hlubokému zamyšlení mě včera přivedla. Chtěla jsem tam jet. Moc jsem si přála to nějak časově skloubit, abych tam tu svíčku mohla dát. Nevyšlo mi to, nešlo to. A tak jsem mu věnovala vzpomínku alespoň soukromě a tu svíčku taky…proč? Vysvětlím…
Ono ani tak nejde o jednoho člověka, ale o všechny nás a o to, jak co vnímáme v určité chvíli.
Byla například doba, kdy mě neonové srdce na Hradě přišlo jako kýč.
Ano, já to tehdy i řekla… „jistě to myslí pěkně, ale prostě na tom Hradě to vypadá tak nějak pouťově“.
Jestli si to teďko myslím?
Ne!!!
Přesně naopak… co bych dneska dala za svíticí srdíčko na téhle krásné stavbě, která má historicky tolik společného s námi, s našimi dějinami, společností, stavem společnosti.
Ale to člověk (zatím bohužel) musí zažít kontrast, aby něco ocenil.
Málokdy něco oceníme, když to máme.
Málokdy si vážíme světla, dokud nám funguje žárovka.
Těžko si člověk uvědomí tíživost samoty uprostřed davu.
Jak si vážit pravdy, dokud ji nekonfrontujeme se lží, proč si cenit míru, dokud není válka…
„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“….klišé?
Nebo moudrost a prozíravost … touha…po celkovém systému hodnot?
No kdo by nechtěl pravdu a lásku?
Ale jak dlouho?
Jak dlouho ve skutečnosti člověk touží po pravdě? Dnes?
Asi tak stejně dlouho, dokud mu lež nepřijde efektivnější.
A chceme my obecně vzato na světě prioritně lásku?
Chceme se mít rádi?
Ano?
Ale nenávist je to, co je obchodovatelné víc, než tisíckrát lépe!
A nemám na mysli jenom zbrojní průmysl, i když bych se o něj mohla teď opřít, protože pardon, ale bude ekonomika mnoha a mnoha zemí snad prosperovat z nafukovacích srdíček?
Nebo koho dneska živí pravda?
Novináře? Politiky? Byznysmeny? Bankéře? Realitní makléře? Prodejce? Farmacii? Ropný průmysl? Sdělovací prostředky?
Koho???
A koho láska, tolerance, pochopení, mír?
Tak vidíte … jenomže fakt, že nás de facto ekonomicky zachraňuje lež a nenávist, neznamená, že nemůže existovat člověk, který ví, že to je špatně.
To víme přece všichni tam někde hluboko uvnitř.
Seděla jsem včera na schodech, koukala jsem na nebe a všechno tohle jsem si uvědomila. Ne, už mi nevadí jeho krátké kalhoty. Co bych za ně v kontrastu s tím, kdo má teď tu správnou délku, dala.
Moc bych si přála to neonové srdce, když si uvědomím, že dneska je to poplatné spíš těm trenkám.
A tak je to se vším…
Jeden se musí dívat na primitiva a poslouchat jeho vulgarismy, musí se strachovat, když se rozhodne jet někam do světa, aby ocenil člověka, kterému v tom světě tleskali ve stoje.
Jeden se musí začít stydět, aby mu došlo, kdy mohl a měl být hrdý!
A to nejen v kontextu s včerejším výročím, ale absolutně všeobecně.
Osobně bych si dala dneska tu práci a to srdce tam pověsila, kdyby na to byla doba, prostor a idea.
A ono „klišé“ s pravdou a láskou je rok od roku větší nutností… o to větší, oč více se to stává utopií, přežitkem a snad i postrachem.
Bože chraň, aby se lidi měli rádi, vážili si pravdy, vymizelo násilí a lži.
Vždyť by se nám ta smradlavá kulička, kterou jsme si uplácali a pečlivě ji koulíme před sebou, dočista rozpadla.
Jo, měla jsem Vás, pane Havle ráda.
A teď mám ještě víc.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
