PŘÍLOHA NA VÍKEND

Zdravím sovy i skřivany! Tohle téma mě napadlo v souvislosti s diskuzí pod článkem o změně času. Jako regulérní sova, píši tento článek v 1:30 a jsem ready.  Být skřivan, jsem od devíti v bezvědomí. Vím, že sovy v tuto dobu ještě kolikrát čtou a vesele diskutují. Skřivánci mají tuhle přílohu tak na sedmou ráno. Žili jste někdy s opačným ptákem?

Já ano. 

Zatímco mně se zapíná tělo kolem poledne, můj EX poletoval po bytě od šesti, pouštěl si televizi, cinkal nádobím, pokašlával, splachoval (i několikrát) WC a šustil časopisy.

Někdy mě budil s otřesnými návrhy typu „Pojď, uděláme si delší den“.

Když byl vyhoštěn do jiné místnosti, urazil se.

To si ale vůbec neuvědomoval, jak je to pro změnu nepříjemné pro mě, když si s ním chci pěkně večer povídat, dívat se do tří na filmy a kdo ví, co bych byla ochotna dělat potom, a on se v osm hodin vnořil do křesla, půl hodiny řešil, že na tu kravinu (mnou vybraný pořad) se dívat nebudeme, a dosáhnuv svého u úvodních titulků jeho výběru usnul jako špalek.

Na můj čtvrthodinový monolog a následně kontrolně položenou otázku „Co tomu říkáš?“ reagoval mlaskáním.

Při světlých chvilkách modelem: „No vidiš.“

Když jsem se pokusila nenápadně přepnout na mnou proklamovaný pořad, objevila se mu u očí taková krhavá škvírka a ústy mu vyšlo:

„Co děláš? Se dívám!!!“

„Co povídáš, prosím Tě? Se dívám, jak se díváš. Už čtvrt hodiny tady koukáš do sebe.“

„To není pravda!“

„Tak co tam teda bylo?“

„No ty lidi tam choděj.“

„Hmmm, lidi choděj ve všech filmech.“

„Hele, to je strašný, víš, já si chci s Tebou povídat, chci, abys byl vzhůru, abys komunikoval, chápeš?“

„Jo – tak já tě probudim po ránu v šest a budeme si povídat, jak dlouho budeš chtít, jooo?“

„NE!“

Zkusila jsem mu taky večer uvařit černou kávu, ale nezabírala.

Tak jsem zkusila silnější. Časem dostával po večerech téměř nasycený roztok a stejně byl v deset v limbu.

Zato v 6 ráno… naštěstí jsme se rozešli dřív, než jsem ho stihla otrávit kofeinem .

Bůh zaplať, že Tomáš je sovák!

Vydrží hnízdit na bidle u PC stejně dlouho jako já a ještě pak zvládne skouknout film. V současné době planetu záhad, pochopitelně.

Jsem za to ráda.

Ale proč tomu tak je?

Jak to, že někdo probuzen v sedm aspiruje na majitele otřesu mozku po neprůchodu futry a jiný od šesti kouká jako lemur a je samá legrace?

Ovšem, když mu zavoláte v deset, slyšíte jen funění?

Podle amerických vědců existuje údajně „gen spánku“, který určuje, zda vstáváme a chodíme spát brzy, nebo naopak neusneme před půlnocí.

Ve skutečnosti prý nejde o samostatný spánkový gen, ale o drobnou odlišnost v genu, který ovlivňuje biologické hodiny každého z nás.

Ranním ptáčatům se tyto hodiny trochu „předcházejí“, jdou rychleji a mají za příčinu nejen brzké vstávání, ale také změny dalších funkcí organismu.

Například tělesná teplota klesá u většiny lidí na minimum mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. U ranních ptáčat k tomu ale dochází již okolo půlnoci.

Hormon „tmy“ – melatonin, který se u běžných spáčů začíná tvořit v těle kolem 22. hodiny, mají skřivani v krvi už třeba v šest večer.
Zajímavé že?

Zaujalo mě, že je kolem mě v současné době více sov.

Vlastně jsme soví rodina.

Podobní lidé se prostě přitahují?

Asi ano, protože se skřivany bych měla na rozhovor a společnou práci pár hodin, než by usnuli, takže je to i logické, že se zřejmě stejní ptáci postupně vyhledají.

I tak ale musí existovat hodně smíšených partnerství.

To musí být náročné.

Připomíná mi to film, který jsem viděla dávno.

Ona se měnila na ptáka dravce a on snad na nějakého nočního tvora. Už nevím, jak se to jmenovalo.

Vy budete vědět. 

Hezkou, o hodinu kratší neděli všem, napříč ornitologickým spektrem!

Michaela

[sexy_author_bio]