Views: 408
…v PC a z poloviny hotové, nebojte. Podle mých znavených propočtů, to ještě tento týden dám. Kdyby mi do toho dneska nevstoupil Mikuláš, asi bych to stihla. Ale uznejte, nemohu pracovat na horoskopech, když se bojím.
A to já se bojím a už dobrých …. hodně let.
A jsem dokonce aktivní odpůrce dnešní domácí děsící tradice.
Ať je to totiž jak chce, myslím, že zvát na dítě čerta domů, tedy mu otevřít a pozvat ho, strčit toho drobka často přímo před něho, a pak se smát, jak vyvalený potomek koktá básničku, nic na jeho ochranu neudělat a pasivně nechat vše na Mikulášovi, nebo Andělovi, prostě není ani výchovné, ani to nepěstuje tolik potřebnou důvěru.
Jak má potom dítě věřit o pár týdnů otcovým slovům „my to s maminkou s tebou myslíme dobře“, což je tak frekventované, jako D1. Jak to myslí dobře a jak ho nechali na holičkách, to nedávno ten prcek viděl a zažil.
No a taková nedůvěra, to je to nejmenší, co se z téhle domácí taškařice, jejíž nejsilnějším jádrem je, dostat druhého do problému a ještě se smát, může vyvinout.
Vím o dvou případech, kdy děti, dnes již dospělí z takové srandy dodnes koktají.
A i já mám svou vzpomínku, za kterou bych s klidem vyměnila všechny ty následné mandarinky, buráky, čokolády, sušenky i bonbony a ještě bych za vlastní kapesné něco dokoupila, kdyby to šlo odestát.
V dobré víře pozvali moji rodiče v mých necelých šesti letech domů Čerta s Mikulášem a Andělem.
Čert burácel v předsíni a na mě se pomalu podepisoval šok.
Vibracemi jsem připomínala starou ždímačku a přerývaně jsem se toho člověka v černém chlupatém čemsi snažila uspokojit procítěným „Andělíčku, můj strážníčku…“
Nutno podotknout, že šlo patrně o sadistu, který se celý rok těšil, až bude moci beztrestně vyjít na ulici a mučit děti.
Naši tam stáli a uculovali se. Nikdy na to nezapomenu, prostě mě v tom nechali.
Následně, asi někde kolem pasáže „…duši, tělo opatruj…“ udělal čert tři kroky dopředu, zařval a zadupal.
Nato jsem se pološílená a řvoucí vrhla pod konferenční stůl.
To už se maminka tomu pitomci snažila zastoupit cestu, neb patrně seznala, že zkolabuji v příštích pěti sekundách. Leč obešel ji a jal se mě za nohu tahat zpod stolu s tím, že mě trčí do „TOHODLE PYTLE – HEHE!“
Pojednou jsem jeho huhlání začala slyšet jen z dálky a s nějakou podivnou ozvěnou.
Následně jsem omdlela.
Probrala jsem se v posteli.
Nade mnou stála maminka i otec.
Týden jsem v noci usínala asi tak na pět minut a pak se budila pokaždé s šíleným řevem. Odmítala jsem sama spočinout i na záchodě a na večerní hrátky mohli moji rodiče s jistotou zapomenout na hodně dlouho.
Možná proto se tak zpozdila s příchodem na svět má sestra.
Spala jsem s nimi v posteli občas ještě v jedenácti letech. Sestru patrně vyrobili, když byli jednou na nákupu a já u babičky.
Ano, jsem pro, vyrazit s děckem, pokud samo chce, třeba ven s tím, že se mnou se mu nemůže nic stát, že se můžeme na čerty podívat a všechno přizpůsobit jeho psychickým možnostem.
Ujistit ho, že já jsem tu proto, aby se mu nic nestalo, proto, aby se nemuselo bát, proto, abych ho před vším chránila.
A pak proč ne?
Ale vážně roky jsem díky svému zážitku kategoricky proti tolik oblíbenému stresování dětí, kdy de facto rodiče dítě namnoze doslova předhodí onomu, z jeho pohledu určitě nebezpečí, před kterým by ho měli chránit. Je to podraz.
Že o nic nejde, a že to hrotím?
Jde…já si to pamatuji celý život.
I s tím autentickým pocitem a zoufalou otázkou, proč mi tohle udělali.
No nic… chtěla jsem vám prosincové horoskopové video nahrát ještě venku, ale měla jsem během minuty omrzliny, takže vám o tom, jaké perly nám připravil poslední měsíc tohoto roku, povím raději v klidu v teple.
Nejpozději v pátek.
Mějte fajn den!
Hlídáte Barborku? 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
