Views: 18
No abych pořád nežehrala, ačkoli tohle fakt není snadné období a pokud ho přežiju, přežiju i Armageddon, mám na dnes k ranní kávě malé poznání, o které se chci podělit. Po tom, co jsem odvezla Johance ještě PC k Páje, jsem nutně musela pro chleba a na Žižkově jsem zvolila potraviny … majitele Lí-Čonga.
zdroj: Street Wiew
Našla jsem bochník, protáhla své tělo somálského chlapce miniaturní uličkou, jak už to tak u vietnamských hypermarketů bývá a jdu ke kase.
Za ní byl doslova jako paragraf zkroucený, napolo ležící, napolo spící, napolo bezvědomý a k umření znuděný prodavač.
Třem lidem přede mnou namarkoval nákup, vzal si peníze, vrátil a zdechle pozdravil, aniž by hnul oním tělem rozpliznutým po pultě.
Jako ta poloha mě dostala a dost těžko vám ji popíšu, to by se muselo vidět….
No prostě nějak takhle: 
Za mnou šla dvojice Japonců, starší pán a paní.
Pustili nějakou paní před sebe, oba se uklonili, a usmívali se a dělali taková hezká gesta tělem a rukama a obličejem, prostě celkově se na ně moc pěkně koukalo a člověk byl tak nějak příjemně pohlazen.
Fakt jsem ještě neviděla, onu příslovečnou japonskou slušnost in natura.
Když přistoupili k zhroucenému vietnamskému prodavači, něco se ho ptali, velice slušně, velice mile, až prostě pro nás nezvykle.
On nadále s tělem přehozeným přes pult, bradou opřenou o zlomený loket na šestkrát, a v zápěstí snad na třikrát, pokaždé zamečel, skutečně zamečel, odmítavou odpověď, a ačkoli neumím vietnamsky, podle mě to nebylo slovo, ale nějaký zvuk, který vyšel přes jeho plíce, hrtan a nos.
Oni se se stejnou úslužností, aniž by jakkoli reagovali na jeho přemíru „ochoty a slušnosti“, zeptali ještě třikrát, vždy na obměnu toho, co chtěli.
Třikrát, aniž by se na ně podíval či změnil polohu, vypustil ten zvuk a skutečně, jestli jsem schopna alespoň z jedné osminy napodobit tu polohu, tak rozhodně nejsem schopna předvést ten znuděný, neochotný a otrávený výraz.
Vypadlo to, že se každou chvíli pozvrací.
Co mě strašně dostalo, bylo, že s naší mentalitpu, by toho chlapa už nějaký Čech poslal do řiti, nebo by byl značně, ale značně ironický, něco ve smyslu, „mám vám zavolat sanitku, protože zjevně umíráte, nebo snad odchytovou službu, nebo takhle šíleně vypadáte pořád?“, ale oni na to nereagovali vůbec.
Prostě se fakt mile, až pokorně nakonec usmáli, slušně se rozloučili, uklonili a vedouce se za ruku odešli.
Polomrtvý vietnamský podnikatel mi jedním prstem namarkoval chleba, vyfasoval dvacetikorunu a já odešla.
On asi pak zemřel, nebo upadl do bezvědomí….možná tam takhle leží už měsíc, a bude další měsíc a možná i přes zimu…
V každém případě jsem asi na vlastní oči viděla onen tolikrát přede mnou již zmiňovaný rozdíl, mezi Japoncem a Vietnamcem.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
