Views: 47
Když jsem editovala moc pěkný článek od Tory, kde vás oblažila fundovanými informacemi o skvělém využití Jeřabin a jejich blahodárném účinku na lidské tělo, vzpomněla jsem si na mou, zkušenost s těmito rozkošnými bobulemi.
Respektive s vínem z nich.
O babičce a jejích lektvarech a znalostech píši často, tak asi nemusím u ranní kávy zdržovat představováním, ještě by vám ta káva vystydla.
Prostě vedle nejrůznějších medů, sirupů z nejrůznějších bylin a plodů babička zásobovala rodinu také víny, která uměla vyrobit asi ze všeho i z klacků.
Z jeřabin také.
Dala je do veliké skleněné nádoby, snad s vodou, to nevím, byla jsem malá a přikryla to celofánem a zagumičkovala.
S důležitým výrazem pak pravila, že takto to bude kvasit a pak z toho bude skvělé víno, zdravé na všechno.
Mluvila tehdy hlavně k dědečkovi, který měl být prvním článkem v řetězci ozdravení.
Chodila jsem se na to kouzlo v lahvi dívat a shledala, že všelijak bublá a v podstatě se hýbe.
Přišlo na otevření tajuplné lahve.
Měla jsem to štěstí, že jsem u toho byla, když se vylinula zajímavá vůně, která mi trochu připomínala něco mezi kompotem a kompostem.
Babička posmutněla.
„Nebude to dobré“, řekla vážně a já měla dojem, že se rozbrečím, jak mi jí bylo líto.
Lahev vzala a odnesla zpět do špajzu.
Na otázku, co s tím bude dělat, pravila, že to hodí asi sousedovic slepicím, že budou jistě pak chvíli zticha, že budou chrápat.
O nadsázce jsem tehdy nic nevěděla. Chtěla jsem jí ušetřit práci.
Jako dítko zvídavé, neposedné a velice samostatné, jsem:
1. Nalila skleničku dědečkovi, hezky přes cedník, aby tam neměl ty bobule se slovy, že to je víno z těch jeřabin a že po nich bude dobře spát.
2. Nalila skleničku i sobě, abych ochutnala, zdali babička na sebe není moc přísná a taky jsem chtěla dobře spát.
3. Nalila zbytek i s bobulemi těm slepicím, když to tak moc chtěla udělat, aby …spinkaly.
Efekt:
Vezmu to od slepic.
Působily zajímavě a velice vesele, vůbec hnedka neusnuly, naopak pobíhaly a narážely hlavami na plot a do stromů i jedna do druhé, „tancovaly a zpívaly“, tak mi to totiž přišlo, než si všechny slutečně lehly na zem. Dívala jsem se, jak hezky spinkají a byla ráda, že to funguje. Jenom mě začínalo pobolívat břicho.
Následně jsem zvracela celou noc jako alík.
Dědeček prohlásil, po asi osmdesátém sprintu na záchod, že lepší projímadlo jaktěživ neviděl a že by se úklidem střev mohla babička z fleku živit.
Nechápala to, než jsem jí řekla, že jsem už všechno, co chtěla udělat zařídila a ještě něco navíc.
Když řekla, „to jsi tedy moc hodná“, chyběla mi povědomost o ironii, takže jsem uklidněna, že alespoň ona má radost, nadále statečně plnila oranžový kýbl obsahem svého žaludku.
Babičce nebylo nic, když nepočítám psychickou újmu z rozhovoru se sousedkou, která jí řekla, že jsem: „vožrala její německé kury na plech, že je má doslova naložené v lihu, a že jestli pochcípaj, ať si jí nežádá“.
Nepochcípaly.
Asi měly „kvokcovinu“, ale přežily.
Nevzpomínám si, jestli babička od té doby ještě dělala jeřabinové víno, ale jiná vína dělala dál a dobře.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
