Tak trochu nevážně bych ráda upozornila na poněkud vážné téma. Už to nosím v hlavě celý týden. Jenom za dva dny jsem zkusila dávat pozor a dívat se kolem sebe. Dospěla jsem k tomu, že se ve svém podezření nepletu. Jsme společnost přecpaná tabletkami a výrobky farmaceutického průmyslu doslova k prasknutí!

Divím se, že ledviny, slinivky, žaludky a játra současného průměrného člena společnosti, ještě neemigrovaly, že ještě fungují, že to nezabalily.

Je až překvapující, co lidské tělo vydrží, když je náležitě trénováno.

Ledva člověk ráno otevře oči, měl by zobnout nějaký vitamín, kterých jsem v reklamách napočítala hned osm druhů, takže to může prostřídat.

Pak by v rámci funkčnosti kloubů měl pozřít nějaký ten preparátek, na posílení vaziva mezi kostmi, aby vůbec vstal.

Pakliže by to neudělal, riskuje nepěkné opotřebení, a červeně blikající rozedřený, animovaný kloub.

Kdyby náhodou vstal levou nohou a kotníček lehce píchnul, je ihned k dispozici, Ibalgin a další stovka „balginů, fenů, tolů“, nejlépe forte, snad ve všech možných formách od mastičky, přes pilulky, kapky, čípky až snad po kapky do očí či lízátka.

Jednoduše si můžete růžovou tabletku a její odnože doslova napěchovat do všech tělních otvorů ve všech konzistencích.

Máme poledne a zazlobil žaloudeček?

Chudák je asi dýchavičný z té parádní čínské polévky, nebo umakartového polotovaru do mikrovlnky.

Neva, máme tady asi osmnáct druhů protahovačů žaludku a střev, likvidátorů nadýmání, samoserů, neposerů a dalších řádně vyreklamovaných zázraků.

Můžeme tedy sežrat i kombajn, když to zajíme gutalaxem, či ranisanem, nebo rovnou obojím.

Pakliže musíme po práci za zábavou a ještě jsme neužili nic na hlavu, riskujeme, že se vůbec nepobavíme.

Hlava už se tetelí, až užijeme výtečný valetol, po kterém, dle působivé reklamy přestaneme cítit tělo od palce u nohy, přes vaječníky až po ušní boltce, čili se není čeho bát.

V případě, že venku není úplné bezvětří a hrozí ofouknutí, jistě nám někdo poskytne něco horké vody, abychom v ní rozpustili koldrex, který sice nesmí podle příbalového letáku prakticky nikdo, protože jinak umře, ale kdo by to četl?

Naopak v reklamě je paní po vypití schopna podat výkon hodný olympionika.

Po náročném dni, se jednomu ani nechce spát.

Nevadí, tělo napěchujeme zaručeně přírodním uspávadlem, po kterém upadneme do bezvědomí uprostřed věty.

Ideálně, když se ještě večer něčím namažeme, po čem do rána na tuty zhubneme a tělo pořádně svážeme nějakou neprodyšnou gumou.

SUPER!

V duchu takto zdravého životního stylu je potřeba již od útlého dětství trénovat také organismy našich dětí.

Opět tady máme jako pomocníka působivou televizi.

Malé děťátko chudinek ztracené a smutňoučké, kterému zastoupila cestu zvýšená teplota, kterou se mimochodem tělo jen snaží přirozeně bránit, což ho tak nějak naučila příroda, je obratem zachráněno a naládováno dětskou verzí paracetamolu, kterou zhltne, protože je chutňoučký a je vystaráno.

Ráno dostane hrstičku marťánků, a kdyby to nestačilo, hodný pan doktor ochotně napíše litry kapek na kašel, na rýmu, do uší, do očí a taky antibiotika, bez kterých to ani nejde.

Jsme na tom tak, že kupříkladu antibiotika, si už ordinujeme i sami.

Menstruaci vnímáme jako něco, co je potřeba ihned utlumit lékem na bolest a pánovi je potřeba podávat nějaký super koktejl na prostatu, který symbolizuje něžná modrá růže, nebo rovnou varle přes půl obrazovky.

No nekup to, když má pán v reklamě tak nádherný a zdravý poklopec.

Že to přeháním?

A nepřeháním!

Jíme tablety na bolest, na čůrání, proti čůrání, na zažívání, na stolici, proti stolici, na spaní, proti spaní a cpeme to dětí do psů, do koček, na kytky  – všude.

Jak se potom můžeme divit, že je lidstvo prolezlé rakovinami slinivek, střev, žaludků, že máme obtíže, které začínají i v útlém věku, že nejsme schopni se bez tablet ani vykakat, že naše děti jsou alergické pomalu i na vzduch?

Na všechno máme tabletky a ty pojídáme v takovém množství, že je vůbec překvapující, že žijeme.

Nebo žijeme už jen díky tabletkám.

Člověk jenom zmíní, že ho něco bolí a už se žene k lékárničce pro arzenál chemie.

Lékař má v ruce recepty ještě dřív, než v ordinaci stihneme pozdravit.

Když někomu, koho rozbolela hlava, nebo nemůže spát, dneska řeknete „tak si uvař meduňku s trochou kozlíku“, bude na vás koukat jako na jantara.

Mnohem přirozeněji zareaguje, když prostě řeknete „spolkni prášek“.

Uff.

Zkuste se poctivě zamyslet a říct, kolik jste tak „baj voko“ za minulý měsíc snědli prášků, když nepočítám ty, bez kterých se díky těžkým nemocem, lidé mnohdy neobejdou, a které skutečně zachraňují životy.

Kolik toho člověk sní z čiré pohodlnosti, nerozumnosti, neinformovanosti, přeinformovanosti a hlavně dříve či později závislosti?

Přiberte antikoncepční tabletky a řekněte poctivě, kolik toho v těle má dnešní člověk z přírody a kolik z laboratoří a zkumavek.

Nadužíváme mnohdy bez rozmyslu a tupě výdobytky farmacie, které jsou tu namnoze proto, aby si na ně naše těla pořádně navykla, aby se odnaučila přirozeně bojovat s drobnými problémy, a aby pak všechny ty farmaceutické giganty do budoucna slušně uživila.

Se nechám klidně přibít na kůl, ale spoustou bolestí a neduhů lidé trpí už jen proto, že si jejich těla touto formou vydupou léky, na které si navykla.

A budou po nich křičet čím dál častěji a hlasitěji.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]