Virtuální seznamka. Já už asi ne.

Nikdy jsem na lásku přes internet moc nevěřila. Snad každý ví o různých nebezpečích, které hrozí na internetu. Hlavně na seznamkách. Za počítačem sedí úchyl, který si píše s mladými holkami a jako  profilovou fotku má borce z posilovny, kterou si stáhl z Googlu. Nakonec mu hloupoučká holčina pošle své nahé fotky. Ani nechci myslet na to, co by se stalo, kdyby se sešli. To je, ale ta horší verze virtuálního seznamování. 

Samozřejmě existuje i ta pozitivní, kdy se dva do sebe opravdu zamilují a jsou šťastni. Rozhodně je obdivuji a fandím jim.

Můj kamarád Jirka tráví na různých seznamkách spousty času.

Je nesmělý a tvrdí, že se jinak neseznámí. Tak loví holky na internetu. Strávila jsem s ním asi půl dne a sledovala, co si píše s dívkami, které jsou na fotkách většinou polonahé s vyšpulenými rty a s foťákem před zrcadlem.

Dvě z nich chtěli dobít kredit s tím, že nemají čas si psát, ale že po telefonu si mohou dohodnout rande.

No, hrůza. Jedna, měla v každém slově asi sto hrubek, druhá slovník jak dlaždič a třetí byla docela normální až na to, že každé slovo dokázala zdrobnit tak, že i pedofil by se přeorientoval.

Něco jako:“Achojíííčky dloucho si mi nepopísmenqoval, dějíčkuje se něcínko?” No tak to bylo dost i na mě, i když mám dost velký smysl pro humor.

S Jirkou jsme udělali seznamku i mě.  
Byla jsem zvědavá, kolik mužů mi napíše a kdo ví třeba se i nakonec seznámím a změním názor. Vybrala jsem nějakou fotku, kde vypadám tak nějak normálně a připsala: “Hledám muže se smyslem pro humor, kterému to nebude trvat v koupelně déle než mě.” Nic lepšího mě nenapadlo a chtěla jsem být originální.

Nějakou dobu trvá schválení, a tak e-maily jsem četla až doma.
Měla jsem úspěch docela velký. Někteří pánové mi poslali pouze smajlíka, někteří své přirození a nemravné návrhy a další slohy, u kterých jsem usínala. Snažila jsem se odpovědět na všechny, mimo těch úchylných.

Další zpráva byla od nějakého sympatického lyžaře.
Tedy usoudila jsem tak, protože byl vyfocený na horách a na lyžích. Jeho e-mail byl vtipný, bez chyb a s rafinovanou otázkou, abych odpověděla. Ten se mi líbí. Řekla jsem si.

Psali jsme si spolu asi týden a po týdnu jsem mu dala i své telefonní číslo.
Na víkend jsme se domluvili, že půjdeme na skleničku. No co, do auta mu každopádně nevlezu a mezi lidmi mi nic přece nemůže udělat. S holkami jsem se domluvila, že mi zavolají.

Dostala jsem zprávu, že na mě čeká před domem.
Ještě na chvíli jsem si sedla a upravila make-up. Nechtěla jsem vypadat jako, že se můžu přetrhnout. Vyšla jsem před dům, kde stál černý luxusní vůz. Panebože, on přijel autem. No, teď to bude trapné, když se obrátím a půjdu domů.

Měla jsem to udělat hned.
Z auta vystoupil asi padesátiletý pán a podal mi ruku. Věkem mi připomínal mého tátu. Chtěla jsem normálně brečet. Vůbec jsem nevěděla jak z toho vycouvat. Snažila jsem se v kapse namačkat na mobilu vyzvánění.

„Tak pojedeme někam na večeři?“ zeptal se.
„Jo jasně, ale v devět musím být doma, jinak mám domácí vězení”, odpověděla jsem. Už jsem se ho nebála. Vážil asi tak o deset kilo méně než já. Jeli jsme do nějaké drahé restaurace na Václavské náměstí, kde jsem z jídelního lístku přečetla tak akorát Spaghetii. Usoudila jsem, že to asi budou špagety tak jsem si je dala.

Ten pán si dal něco, co vypadalo jako kočičí konzerva se zeleninou a nejdražší víno co tam měli.
Já si dala fantu. Povídal mi něco o jeho firmě a akciích a já si dokola pročítala složení limonády fanty.

Konečně už bylo půl deváté a já oznámila, že se omlouvám, ale že musím domů.

Zaplatil tedy a v pořádku mě odvezl před dům.

Poděkovala jsem mu za večeři, ale také jsem mu řekla, aby se nezlobil, ale že, bych ráda někoho přibližně mému věku. To jsem mu řekla, až když jsem vystoupila, aby se v něm nevzbudila nějaká batmenská síla a jednu mi nevrazil. Ale urazil se. To bylo vidět.

Za celou tu dobu psaní jsem se ho totiž nezeptala na věk.
To byla chyba a stálo to čas nás obou. Nějak mě tahle důležitá informace nenapadla. Inzerát jsem si už dávno zrušila. Ještě jednou jsem se doma podívala na tu jeho fotku a musela být dobrých patnáct let stará.

Opravdu fandím lidem, kteří jsou schopni hledat svojí lásku přes počítač a i přes různá zklamání to nevzdat. Mě by už taková věc nenapadla.

Pavla

[sexy_author_bio]