Views: 35
Když jsem byla malá a pitomá, ale tak nějak hezky, spíše tedy naivní, hrozně ráda jsem četla takovou knihu pohádek, která nebyla Komunistou zcenzurovaná, a kde byla také pohádka O pánu Bohu… V té chodil po světě Ježíš se Svatým Petrem a Petr se od něho učil. Ježíš byl moc moudrý…
Petr byl hodný, ale proti Ježíškovi tak nějak povrchní moula, co si myslel, že to, co vidí je vždycky pravda.
Zaujalo mě hodně věcí a z pohádky jsem si odnesla mnohá ponaučení, která se v životě člověku neztratí, ani v dospělosti.
Tak třeba selka a prostá dívka.
Selka měla krásné šaty a Petr si myslel, jak není jako ze žurnálu úplně celá, jenomže pak zjistil, že pod krásnými šaty měla špinavé nohy, zatímco prostinká dívka, kterou Petr pasoval na nějakou šmudlu, měla ve skutečnosti nohy čisté.
To je moc dobré vědět do života, protože tak to bývá, i když ne vždycky. Leckterý bezdomovec má špinavé šaty i nohy.
Později jsem si uvědomila, že šlo asi o duši a ještě víc jsem byla Ježíškovi vděčná za to moudro.
Ti dva toho na světě spolu zažili víc.
I přemaštěnou polévku a jeden zlaťák za jedno mastné kolo, zatímco chudák dostal hodně, protože dal, co měl, a tak bylo hodně malých koleček na talíři.
Navíc bohatá a hamižná selka pozvala Krista a Petra na polévku, až když se dozvěděla, že za mastná očka rozdávají prachy. Před tím je vyhodila, totiž. Potvora.
Tomu se říká být zištný a to není pěkné.
Kniha je velice hezky ilustrovaná, a ačkoli z ní pak už byl takový salát, že byly stránky v deskách volně sypané, ráda jsem se k ní vracela.
Ježíšek byl v knize moc fešný.
Jo, já vím, jsem teď jako Petr, ale když ono oko taky prodává.
Vypadal tak pěkně, že bych se byla zamilovala.
I mamince se líbil, i když ona sjížděla tou dobou spíše Dicka Francise.
Ježíšek však vypadal skoro až nordicky, s těmi lehce plavými vlasy, které mu splývaly přes bílou plet, takže byl pro mě, z pohledu mé lehce rasisticky laděné maminky nezávadný.
A hlavně pro mě byl tááák krásný a chytrý.
Pak jsem Ho ještě mnohokrát viděla v podobné podobě a v té jsem ho nosívala i na krku.
Ne, na kříži mi tam nevisel, to se mi nikdy nelíbilo, ale lidi to taky tak někdy nosí.
Si tak říkám, že je prima, že Krista neutopili. To by někteří lidi museli nosit teď na krku akvárko.
Já nosila Jeho podobenku. Tu skoro až evropskou, hezkou a plavou.
Nechápu, proč vždycky někdo musí přijít a sebrat člověku nějakou pěknou iluzi.
Ne, nejsem jako Petr a vím, díky té selce se špinavýma nohama, že to hlavní je uvnitř, ale přece jenom mám teďko, když jsem si já hloupá rozklikla článek o tom, jak Ježíšek ve skutečnosti vypadal, problém, smířit se s tím, že nebyl ani plavý, ani hezký, ani jemných rysů.
Prý vypadal podle jakéhosi vědce nějak takto:
Celý článek je TADY.
No a jak já se mám teď popasovat s tím, že ten můj fešák s pletí jako alabastr a oduševnělým výrazem, vypadal jako retardovaný polorom, ještě k tomu šilhal a nosníma dírkama by mohl šňupat rodinný domky? 
Proč mi to děláte, vědče?
Vždyť Jeho otec byl Duch svatý!
Tak jak může nějaký „agronom“, co plácal jíl na lebku anonymního Galilejce vědět, jak vypadá svatý Duch, jehož genetický materiál zde sehrál nemalou úlohu, vedle genového bohatství Panenky Marie, která doufám nevypadala jako šimpanz?
Tohle se, pane vědče ve Vatikánu líbit nebude.
A mě se to taky nelíbí. 
Ježišikriste!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
