Views: 9
Už jsem pochopila, proč nemůžu prožít jediný týden, neřku-li víkend v poklidu, ba dokonce tak, abych si od nudy okousala nehty.
Ono vlastně to Universum, potažmo moje okolí dělá vše proto, abych byla zásobena zážitky a měla čím plnit řádky ranní kávy a obohacovat si ducha.
Abych tady netápala a nelámala si hlavu, co do té kávy napsat.
Je to tedy spíše opět o tom, že nevím, čím bych vás oblažila dřív.
Při pondělku se asi hodí něco pozitivního a taky trochu neuvěřitelného, aby se vám do těch prázdnin lépe vstupovalo.
Posléze, třeba zítra, vám budu povídat o tom, jak jsem nakazila Tomáše pojmenováváním míst a stromů a jak se to báječně hodí, a taky vám ukážu, jak vypadá Chuckův strom.
Původně jsem to měla v úmyslu už dneska, ale můj plán zhatil ještě aktuálnější zážitek.
Zprvu vypadal jako horor, pak jako klasický vos*er a pak jako neuvěřitelná a dokonalá práce dobrých andělů jak v lidské, tak samozřejmě i v té nadlidské podobě.
Často ti nadlidští přistrčí ty lidské.
To si nevymyslíte!
Napřed na mě nastoupila Johanka s tím, že na konec školního roku nemá vůbec nic na sebe a na můj návrh, že jí půjčím své jediné společenské šaty, se tvářila, jako bych jí posílala na rozlučku se základkou v neoprenu.
Náhodou ty šaty jsou celkem pěkné.
Strávily jsme tři hodiny v obchodech a upřímně lituji všechny chlapy, kteří mají manželky, které se vyžívají v nákupech a v kabinkách jsou jako doma.
Ve čtvrté kabince na mě šly mdloby a na Johanku taky, protože pojala pocit, že jí nic nebude, a co jí bude, to se jí nelíbí a co se jí líbí, to jí nesedí, co jí sedí, na to nemáme a tak dále.
V páté kabince prohlásila, že si nechá vysvědčení poslat poštou.
Nakonec jsme uspěly a to jsme oslavně zajedly hamburgerem. Čert vem tu hromadu soli.
Nadto ze mě vydřela botky, bez kterých odmítala opustit Tesco a držíce se koše na odpadky, vyhrožovala hladovkou.
Domluvila jsem se s mámou a sáhla na peníze, které byly pro ni.
Přešťastná odjížděla moje dcera z Prahy.
Doma jsem se zhroutila na trávu.
V pátek po rozlučce ve škole, jsem dovolila svému potomkovi rozlučku u kamaráda na chatě.
Byla bych jí to zakázala, protože jsem nerovzitou lezla po zdi, ale neměla jsem to srdce.
Už v pátek večer se jí vybil mobil.
Bezva.
Usínala jsem po silném odvaru z meduňky a litovala, že nemáme ve špajzu opium.
V sobotu v poledne přišel Tomáš nahoru s očima vykulenýma, že Johanka už přijela, že je dole a pláče.
Vzala jsem schody po třech.
Našla jsem ji v pokojíku ležet na pohovce. Uplakanou, opuchlou, nešťastnou.
Obrátil se mi krevní oběh a představila jsem si asi sedmnáct různých scénářů, co se jí na chatě mohlo stát.
Oznámila mi, že na zastávce autobusu na Proseku nechala tašku a v ní:
Vysvědčení, doklady, kartičku VZP, malovátka, mobil, ty šaty, ty boty, prostě všechno…
Neskutečně se mi ulevilo.
A teď to přijde.
Za půl hodiny volala jakási paní, že její vnučka našla v parku na Proseku nedaleko zastávky tašku a v ní doklady a věci Johanky Schreierové, a že volá paní Kudláčkovou, která je v přiložené žákovské knížce uvedena jako maminka.
Kdybyste někdy chtěli vidět v reálu jak se rozšiřují očka nártounovi, pak stačil pohled na Johanu.
„Jsou tam ty boty????!!!!“
Zajímavé.
Měla tam i občanský průkaz, kartičku, vysvědčení…
Paní jmenovala, co vyndavá.
Boty, malovátka a telefon nenašla.
Shodly jsme se, že někdo prostě vzal to, co bylo možné ihned zpeněžit, a zbytek zahodil.
Šaty mu asi nebyly, dokladů se bál a žákajda by nešla prodat ani za haléř. Četla jsem ji. 
Nicméně tolik štěstí najednou a v pár minutách jsem nečekala.
Za půl hodiny jsme byly na cestě na Prosek, kde paní (její jméno neuvedu, zapomněla jsem se zeptat, jestli můžu) s vnučkou žije.
Koupily jsme růžičku, natrhaly paní pro vnučku třešně a já přihodila knížku s věnováním.
Z paní se nakonec vyklubala nediskutující čtenářka Popelek a ještě pytel bonusů mělo přijít.
Ještě jednou Vám moc děkujeme a já se těším na setkání u Vás práci.
Jste báječná!! 
Totiž, jak se ukázalo, paní pracuje u pyrotechniků.
Jak jsem to slyšela, ihned mě napadla super reportáž, která by vás třeba mohla zajímat a paní řekla, že to není problém, že mi pošle telefon na pana ředitele, takže BUDE REPORTÁŽ OD PYROTECHNIKŮ!
Johanka, jak to vypadalo, přišla jen o boty a telefon, který je navíc pojištěný.
A ještě bonus závěrem.
Ten telefon byl v postranní kapsičce, které si zloděj nejspíš nevšiml.
Ztráta se tedy zúžila jen na botky.
A teď nevím, zdali je to taková ztráta, když si uvědomím, že moje dcera přijela v pořádku domů, a že nakonec ještě pro vás budu mít možná senza článek, a když jsem poznala jednu moc milou a poctivou osobu a nadto se teď tady u psaní usmívám při vědomí, že svět není tak špatný, že člověk má i štěstí a že jakási rovnováha skutečně existuje.
Vždyť v jeden den člověk potká zloděje, poctivce, má smůlu a vzápětí štěstí a nakonec i bonus v podobě pracovní náplně.
Tak můžu chtít víc?
Jo, tu nudu…ale to by tady byla bílá stránka a vy byste se teď neusmívali se mnou u koblihy a kafe.
Přeji krásný den a vůbec hodně štěstí!!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...