Views: 14
Hrozně snadno. To si člověk musí naplánovat na jeden tolik příjemných věcí, že je večer totálně grogy. A ideálně, když si k tomu vstane hnedle v sedm ráno.
To aby v rámci výuky odkvačil do Uhříněvsi na zkoušky vloh ohařů.
Moc hezká podívaná a další razítko do našeho mysliveckého „indexu“.
Pravda, když mi zvonil budík v 7:03, myslela jsem, že jsem jenom mrkla, protože se mi nepovedlo usnout dřív, než po druhé hodině ráno.
Tomáš jel pro jistotu rovnou z noční služby a uznávám, že je lepší, protože já bych nejspíš omdlela.
I tak se o mě po ránu mdloba pokusila.
Bylo to ale moc prima a domů jsme se šourali v poledne.
Zatímco Tomáš (nechápu, jak to dělá, asi fetuje) odběhl se psy na dvě hodiny do lesa, já dala tátovi oběd, a vrhla jsem se na skalku s jezírkem, které jsem, zatímco jsem o něm nepsala, uvedla téměř do dokonalosti.
Následně se mi konečně povedlo najít na záhonu pórek, o kterém jsem po vysetí semínek věděla jen tolik, že když začne růst, vypadá jako tráva.
Díky tomu jsem nechala na záhonu úplně všechno, protože jsem nebyla schopna rozeznat co je tráva a co pórek.
Každé ráno jsem se chodila dívat, jestli už bych to poznala.
Až dneska po návratu.
I vyplela jsem pórek a volala paní, od které si kupuji domácí vejce, jestli nechci vejce a králíka.
Je to dáma telepat, protože jsem u pórku myslela nejen na vejce, ale napadlo mě taky, že jsme králíka dlouho neměli.
S platy vajec a králíkem v tašce, jsem si řekla, že už dochází chleba, který už fakt umím.
Dala jsem kynout šišku a rozhodla se, že vyzkouším i recepis na zaručeně české rohlíky.
A už kynulo těsto i na rohlíky.
Dlužno říci, že jsem mezi tím vším zpracovávala článek do vydání a lezla po půdě, aby doupravila anténu a po očku koukala na hokej.
Jo, dá se to.
Je to zajímavé, ale ač člověk lítá od jednoho ke druhému, je nevyspalý a myslí na milion věcí, je přesto nebývale výkonný, což si myslím, je hlavně tím, že i když je činností spousta, každá je příjemná, tvořivá a efektivní. (no dobře, hokej už míň)
Tak a brzdím.
Je právě ….no to je neuvěřitelné, ale fakt tuhle chvíli, když chci napsat kolik je, je 22:22 !!!
Pecka ne?
Asi jo, ale už jde na mě bezvědomí.
Tak ještě rychle recept na ty rohlíky.
½ kg hladké mouky
Sůl, cukr, kmín, olej, máslo, mléko, špetku piva, špetku vody.
Do mouky, kterou je nutné dát někam do tepla ohřát, vysypeme jeden balíček sušeného droždí a promícháme ji pak s kmínem, solí a asi tak dvěma lžičkami cukru.
Pak přidáme mléko, co jsme smíchali s asi dvěma lžičkami oleje a másla (zhruba stejně) a pak přidáme asi tak sklenici piva.
Zaděláme těsto, které by mělo být tužší.
To těsto musíme hňoucat pořádně minimálně 5 minut v kuse, aby se do něj pořádně dostal vzduch.
Kdyby bylo řídké, dáme mouku, kdyby husté, dáme mléko nebo vodu.
Těsto by mělo teď vykynout, což je každé mouky jiná doba, ale tak asi hodinku.
Pak se znova zadělá a zase ještě chvíli kyne.
Pak se udělá bochánek a ten se rozdělí na menší bochánky.
Ty se rozválí pokud možno na kulaté placky.
Ty se rozříznou podle toho, jak velké chceme rohlíčky, na trojúhelníčky. (já dělala čtyři bochánky po čtyřech trojúhelníčkách, takže to je 16 rohlíků).
Každý trojúhelníček je dobře potřít mlékem a pak od širší strany zamotat a ještě pak válet rukama, aby se pořádně připlácly.
Na plechu se pak potřou ještě mlékem a nechají odpočívat, oni ještě naběhnou.
Pak přijdou do trouby cca na 200 stupňů a cca na 20 minut. (ale hlídat, každá trouba peče jinak).
Jsou výborné a jsou to skutečně klasické rohlíky.
No – a já jdu fakt omdlít.
Krásný den vám všem a příjemný vstup do nového týdne! 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
