Kdyby tak měl člověk nějaký patent na intuici. Ale nemá, a tak se musíme smířit s tím, že prostě někdy uděláme automaticky, něco, co neumíme vysvětlit. Prostě to uděláme podvědomě. Pak často zjistíme, že to bylo důležité…až zpětně.
Vybrala si snad nejkomplikovanější místo na stopa, které mohla. U nájezdu na dálnici na Hradec, v zatáčce na Černém mostě.
Za normálních okolností tam ani nikdo zastavit nemůže, a není tam po pravé straně ani místo.
Když jsem ji míjela, vzpomínám, jak jsem vedle sedící Johance řekla jen „no blběji už sis děvče vybrat nemohla“, ale moje ruka automaticky sáhla po blinkru a následně po čudlíků s „blikačkami“.
Napřed si mě nevšimla, zastavila jsem poměrně daleko.
Pak ale ano.
Než ke mně doběhla, protroubilo mě pochopitelně asi pět lidí, ale zase, upřímně trochu hystericky, protože jsem zastavila přeci jen tak, abych byla z dálky vidět.
Byla drobná, hezká a venku byla tma.
Snad to byl nějaký mateřský impulz, ačkoli stopaře občas beru. Možná jsem měla o ni strach, možná, že byla ve věku mé dcery, možná mi bylo divné to místo, na kterém stála … kdo ví.
Jela do Kolína.
„No já jedu do Kerska, takže budu z dálnice sjíždět na 18 kilometru na Český Brod, tak dál to asi nepůjde“
„To nevadí, já tam něco pak chytím“.
Cestou jsme si povídaly, pochopitelně jsem se zeptala, proč tak pozdě a proč do Kolína, proč ne autobusem…
Prostě klasika, autobus ujel a holčina je mladá a …. nezkušená?
Těžko budu zrovna já, která jsem se v tomhle věku něco najezdila stopem až z Rychnova nad Kněžnou, nějakým mravokárcem.
Říkala jsem si, že je prima, že jsem jí zastavila já, která neprahnu po tom, ji někde zmermomocnit.
Jak moc zajímavé děvče jsem naložila, a že jí můžeme všichni pomoci, mi pochopitelně dochází až teď, a proto ten úvod s tou intuicí.
Hned vám to povím.
Bohužel, lepší fotku se mi mobilem ve tmě v autě udělat nepovedlo.
To je Sára.
„A co jste dělala v Praze, když bydlíte v Kolíně?“
„Měla jsem tady spicha s jedním profesorem právě“
„Aha a co studujete?“
„Fotografii a režii“
„Jooo, no to je zajímavé a moc“
„No, tak ještě aby mě to pak uživilo“
„No, to je pravda, já jedu akorát taky ze školy, pro změnu myslivecké“ … zahltila jsem jí následně důvody, proč myslivecká škola a jaký cíl to vlastně má, i jak jsou na konci dravci a záchranná stanice…
„Jé to je náhoda, já studovala veterinu, a pak jsem odešla, protože to pro mě nebylo, dokonce jsem se po době strávené na tomhle oboru, stalla vegetariánkou. Jsem z myslivecké rodiny, ale vím, že to pro mě není. A tak jsem šla na tu režii“.
„Chápu, já bych taky nestřelila zvíře ani vycpané, pro mě to má právě ten jiný důvod…. A jezdíte často stopem?“
„Poměrně ano. A teď jsme se s přítelem přihlásili na mistrovství České republiky ve stopu“.
„Cože??? To existuje???“
„No já to taky nevěděla, taky jsem takhle koukala, ale fakt existuje a hlavní cena je dokonce sto tisíc“.
Od Sáry, jak se ona dívenka jmenuje, jsem se dozvěděla, že pravidla soutěže jsou taková, že se musíte stopem dostat do Atén, tuším, že za necelé dva týdny, tam se zdržet 24 hodin, vyfotografovat se představitelem města a ještě jsou tam další nutné dokumentace, a pak se musíte ale stihnout ještě vrátit do Prahy.
Dostanete GPS náramek a porota vás po celou dobu sleduje… prostě je to strašně zajímavé.
„No tak to jeďte, to je super…!!, to bych vám moc přála, to se mladému člověku hodí“
„No ono je komplikované ještě v tom, že musí člověka vybrat“, vysvětlila.
„Podle čeho?“
„Podle počtu lidí, kteří ho vyberou. Totiž to se zveřejní nějaký zevrubný popis těch lidí, něco o nich, také fotky myslím a lidé hlasují. Ti, kdo dostanou nejvíce hlasů, nakonec smějí soutěžit“….
A to je důvod, proč vám o Sáře vyprávím.
Strašně bych to té holčině přála a my jí můžeme pomoci.
Až se zveřejní její startovní CV …. Je nás na Popelkách hodně, tak… co kdybychom ji a jejího přítele podpořili, aby ti dva mohli odjet?
Tak nějak si totiž říkám, že mít v jejím věku (19) takovou možnost, tak jedu hned.
Jenomže nás by tehdy pustili tak leda do NDR. Chtít někam jinam, museli bychom se od Plzně plížit a oni by nás na Přimdě čapli.
To, co dnes mají mladí lidé možnost poznat a vyzkoušet, to nám Bolševik nenabídl, takže jsme se museli rychle vdát a oženit, mít děti, chodit do práce a na dovolenou jezdit k Balatonu, nebo na Rujánu.
A tak jim to ze srdce přeju.
Jinak jsem se také od Sáry dozvěděla, že v rámci studia tvoří nějaký zajímavý fotoprojekt o Liberci, ze kterého pochází.
Požádala jsem ji, aby mi podklady poslala do redakce, že jim trošku popostrčíme i tenhle bohulibý studentský počin.
No, a pak se řekne stopařka!!! Hodily jsme ji s Johnakou až do Sadské za kruhák, kde to měla přímo na Kolín, tak snad byla doma brzy.
Náhoda? Ani omylem!
Sáro, moc zdravíme a honem se ozvěte s tím projektem a startovním CV na tu stopařkou “zlatou tretru“! 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
