Views: 13
Věrna oranžovému pomeranči, který jsem si vytvořila na pokožce hlavy, fatálním přehmatem od šamponu k samoopalovacímu krému, jsem přišla na moc bezvadný nápad.
Když už mám oranžovou hlavu, tak proč nezkusit také vlasy?
Jsa v normálním případě špinavá blondýna, pro upřesnění, špinavá ve smyslu, vlasy bravy hodně promočené slámy, jsem vyhodnotila, že to je model značně zastaralý, a že můj omyl je možná znamením, s tím něco dělat.
I n o v o v a t!
I navlékla jsem ušanku, šálu, chrániče proti omrzlinám a se slovy „kdo neměl zrzavou, neví co je láska“, která jsem vyslala směrem k Tomovi, jsem odkvačila do drogerie.
Ještě jsem zaslechla jeho nejisté „Ale já už měl“, na což jsem v duchu odpověděla: „ale ne tuhle“.
Dost jsem se těšila.
Před očima jsem měla obrázky Ani Geislerové, která se mi hrozně líbí, když jsem o pár minut později sjížděla svou mozkovnu ampulkou s dávkovačem.
První pohled do zrcadla, mě o podobě s Aňou nepřesvědčil.
Bude to tím, že nejsem namalovaná, a také tím, že vlasy musím upravit.
I učinila jsem tak.
Výsledný efekt, mě vpravdě zklamal a Toma očividně vyděsil.
„No tak, ano, proč ne, totiž, je to zajímavé, nebo spíš, tak nějak nezvyklé… no možná ta blond…“
„Řekni rovnou, že vypadám jako laciná potřeba natěrače“
„Ehm“
„Fajn, hodím to zpět“ (nemíním riskovat, že ten muž vyhodnotí, že jedna zrzavá za život stačila)
Ledvaže jsem prošla proměnou, už jsem spěchala pro blond barvu, abych z experimentu vycouvala.
Slečna za kasou mě pak přesvědčila, že činím dobře. Zná mě. Tentokrát na mě ovšem zírala, divže nezapomněla čísla a i vlastní jméno.
Naštvaně jsem napatlala na hlavu barvu nejvíce se podobající té původní.
„Slezou mi vlasy po takové dávce kysličníku“
„Koupím ti turban“
„Vtipný“
Pak mě ještě vytočila Johanka, která mě srovnala s nějakým nesympatickým bývalým spolužákem, co byl hloupý a zlý a vůbec byl „úplně tupej“ .
Na další hodnocení rodinné poroty jsem nečekala.
Přehozena přes okraj vany jsem se po patnácti minutách jala splachovat OPĚT hlavu.
V ten moment se rozhodla sprcha, že mi ukáže jak v praxi vypadá amortizace materiálu, což se projevilo tím, že jsem si vodu lila na břicho, na kalhoty, vedle sebe, za sebe, před sebe jen ne na hlavu.
Snažila jsem se dlaní zacpat tu díru a nasměrovat proud.
Marně.
Kdyby někoho zajímalo, jak vypadá člověk vytočený k nepříčetnosti, unikl mu názorný příklad.
Začínaly mě pálit oči.
A teď to přijde…
Přesně do tohoto rozpolení se mi do koupelny přišourala Johanka.
Asi desetkrát ten ďábel zopakoval : „Mami hele“, při čemž zvyšovala hlas.
Z posledních sil, jsem se otočila a s očima jako angorský králík s obarveným obočím a polovinou hlavy nespláchnutou, jsem si rozmyslela úmysl po ní skočit a narvat ji hlavu do pračky.
Mou následující žádost zaznamenaly i obyvatelé Poděbrad.
„VYPADNIIIIII!!!!“
Nafoukla se a odešla.
Došla teplá voda.
Dostala jsem záchvat smíchu.
Pěkný pátek!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
