Od besedy s britským spisovatelem, synem Dicka Francise jsem právem očekávala hodně.  Očekávání bez chybičky naplněna! Felix Francis přijel do České republiky propagovat svůj první samostatný román, kterého se jen u nás prodalo za prvních pět měsíců po vydání na 20.000 výtisků.

Mnozí si jistě pamatují památné návštěvy jeho otce na Velké pardubické, kteréžto s přehledem zastnínily návštěvy nicotných postaviček typu prezident republiky nebo ministr zemědělství. Když přijel Dick Francis, dostihový svátek se stal ještě svátečnější.

Na několika posledních návštěvách doprovázel svého otce i jeho syn a tak se minulý týden podíval do České republiky již pošesté.

„Francisovky“ jsou spolupracující rodinný podnik 

Něco tak grandiózního, jako jsou tyto detektivní romány logicky nemůže vznikat někde na koleně pod stromem a rámci jiných pracovních procesů a životních rolí. Nepřekvapilo mne tedy, že psaní napínavých příběhů z dostihového prostředí je opravdu rodinným podnikem.

Již Dickovi Francisovi jeho žena upravovala věty stylisticky, měla úžasný cit pro jazyk a stavbu věty. Dalo by se říci, že romány Dicka Francise jsou z velké části dílem i jeho ženy.

I Felix Francis si nechává své texty kontrolovat, tentokrát gramaticky…  Ve škole mu kupodivu angličtina příliš nešla, považoval se v ní za „ucházejícího“ nikoliv „dobrého“, měl talent spíše na fyziku.

Podobu s Dickem Francisem nelze popřít….

Na veletrhu ho doprovázela i jeho žena Debbie, na kterou prozradil, že mu každý večer nahlas čte to, co za ten den napsal… A o své nápady se dělí i jeho dva synové, jeden z nich je právník, druhý pilot vrtulníku britské armády a občas poskytují své nápady do zápletky příběhu. Rodinný podnik zdárně pokračuje.

Duo Dick Francis a Felix Francis

Dick Francis po smrti své ženy na šest let přerušil svou spisovatelskou dráhu a jen těžko se s její ztrátou smiřoval. Jeho syn mu navrhl, že mu s psaním pomůže a strávili tak spolu dalších 10 spokojených let. Felix se na nápadech i psaní pro svého otce podílel od svých 17 let a považoval to za velkou čest.

„Když jsem začínal s tátou psát, tak jsem měl obavy, aby mé části byly stejně dobré, ale tátovi se mé části líbily,“ říká jeho syn a na svět se tak postupně dostávají čtyři romány ze společné produkce –  Mrtvý dostih (2007), Talár a dres (2008),  Vyrovnaný účet (2009) a Křížová palba (2010).

Každý si tu mohl doplnit svou sbírku…

Autor nás pozval také do zákulisí několika románů.

SMRT FAVORITA

Tuto knihu vydal Dick Francis jako první a jeho synovi Felixovi bylo v té době 9 let.

HRA S ČÍSLY

Můj z nejoblíbenějších. Možná si pamatujete, šlo tu o počítačový program, který na základě rodokmenů koní uměl přesně spočítat jejich šance na umístění v dostihu. Vycházelo to skvěle a románový prostor pro kriminální živly byl hotov. Tento počítačový program otci vymyslel právě syn Felix.

Pozn.: pamatuji se, že jsem si podobný bodový systém zkoušela aplikovat na českou tehdejší dostihovou špičku, neuspěla jsem, neb jsem neměla rodokmeny x generací dopředu a pouze s „otcem a matkou“ to nefungovalo.Ale byl to systém velmi dobře uvěřitelný.

KŘÍŽOVÁ PALBA

Poslední dílo ze společné práce je z větší části Felixovo. Dick Francis v polovině románu zemřel na rakovinu.

HAZARD

V tomto duchu je také první Felixův samostaný román, kde hlavní hrdinka bojuje s touto nemocí.

A jednou jeho román inspiroval ke zločinu…

..stalo se tak s románem, kde popisoval zcela smyšlený způsob podvodů na bookmakerech. O několik let později se podobný zločin objevil v Irsku na dostizích, zjevně na motivy jeho románu.

„Já to ale nebyl,“ obhajoval se Felix Francis s úsměvem.

Součástí besedy bylo také čtení ukázky. Při četbě se autor také soustředěně díval do knihy. Nepodařilo se mi zjistit, jestli si čte v angličtině nebo se snaží přelouskat českou verzi… Pravděpodobně však měl knihu v češtině.

Pro překladatelku je to čirá radost

První, kdo si Dickovy i Felixovy romány přečte v češtině je jejich dvorní překladatelka Edda Němcová, která se ctí přebrala žezlo po nezapomenutelné Jaroslavě Moserové. Edda Němcová přeložila již šest jejich knih a na besedě prozradila, že je to radostná práce, i když každý překlad je zároveň i velmi piplavou a zodpovědnou prací.

„Spisovatel je tak dobrý, jak dobrý je jeho překladatel,“ dodal Felix Francis.

Překladatelka dostala zajímavou otázku, jestli ona poznává nějakou změnu ve stylu Dicka Francise a jeho syna.

„Francisovský styl zůstává, ale je to těžká otázka, protože se mění spíše jazyk, za čtyřicet let je patrný vývoj po jazykové stránce a mění se také reálie,“ odpovídá.

Felix Francis tedy nikdy nebude psát stejně jako jeho otec, protože vychází z jiných jazykových zvyklostí, které jsou již dnes jiné a hlavně ze zcela jiných reálií, ač tradici dostihového prostředí chce zachovat.

Za zdánlivě lehkým psaním je ale náročná a tvrdá práce. A hledání motivů…

„Teď to třeba bude 7 milionů v papírové krabici na boty,“ připomněl Felix Francis s šibalským úsměvem a kdoví, třeba si ze své návštěvy Prahy přinese inspiraci pro nový román.

Mimochodem, jeho druhý román je již hotov a třetí v těchto dnech píše. Dokud budou lidé jeho romány číst, plánuje po vzoru svého otce psát jeden román ročně.

Buduji odkaz svého otce

„Bylo mi velkou ctí, když nakladatel chtěl zachoval stejný grafický styl a já mohl vidět na knize, která vypadala jako tátova své jméno,“ říká Felix Francis při pohledu na svou novou knihu Hazard. „Svým tvůrčím stylem oživuji styl svého otce – říkají britští i zahraniční nakladatelé a tak navazuji a dále buduji odkaz svého otce. Novými knihami přivádím čtenáře i těm starším, tátovým…

Na závěr autor vylosoval 30 výherců knižní soutěže

Jak se píše detektivka

„Musí mít vývoj,“ prozradil autor Hazardu. „Postavy musí být na začátku knihy nějaké a na konci musí být jiné, v průběhu románu musí projít nějakou vnitřní změnou. Jinak by příběh čtenáře nezaujal.“

Taková to byla fronta na autogram, vystání trvalo v dusnu a nesnesitelném teple 40 minut. Za mnou byla fronta minimálně stejně dlouhá…a všichni bylli překvapivě trpěliví.

Po besedě následovala autogramiáda a při té jsem neodolala otázce ještě více do zákulisí „francisovského“ rodinného podniku.

Má autor vymyšlenou zápletku nebo mu postavy žijí pod rukama svým vlastním životem?  Nemohla jsem se přiklonit ani k jedné odpovědi, jak píše takový profík? 

Felixova odpověď by mě tedy potěšila tak či ona. Má totiž pouze začátek. Potom už i jeho samotného čekají překvapení… Kniha mu prostě vzniká spontánně v hlavě i pod rukama.

Jako dítě jsem pod vlivem románů Dicka Francise toužila napsat detektivku. Ten sen mě neopustil, ač je to těžké téma. Možná jeho syn rozsekl mou otázku, jak začít. A tak možná začnu…

Renata

[sexy_author_bio]