Česká republika, Egypt, Francie, Chorvatsko, Německo, Řecko, Itálie, Írán, Izrael, Albánie, Arménie, Afgánistán, Bělorusko, Bulharsko, Černá Hora, Kazachstán, Kypr, Libye, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Maroko, Polsko, Rakousko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švýcarsko, Tádžikistán, Tunisko, Turecko, Ukrajina, Uzbekistán…. Neuvěřitelně zcestovalý obyvatel planety Země a u nás velice vítaný host…

Nejenže přijala pozvání k rozhovoru, ale nebála se ani posadit na chvíli v podkrovní v pracovně Tomovi na ruku a přijala několik chutných hmyzích darů.

Má velmi příjemný hlas.

OBRÁZKY LZE KLIKNUTÍM ZVĚTŠIT

Váš hlas, paní ropucho slýchám večer, když jdu spát a také mi evokuje vzpomínky na dětství. Je ale pravda, že zrovna tedy zvuk vašeho druhu není tak docela standardně žabí.

Ano, to je pravda. Trochu moje večerní zpěvy zní spíš jako cvrkání, a já jsem na tuto výjimku hrdá.

Můžete mi prosím říct, jestli vás vlastně tituluji správně? Jste paní nebo pan ropucha?

Jsem paní. Věřte, že bych vás opravila už zkraje. Vidím ale, že jste se spíše náhodou strefila, než skutečně rozeznala rozdíl. Pokud tedy dovolíte, já vám to vysvětlím.

Jistě.

Kdybych byla samec, byla bych především menší a nebyla bych tak hezky (logicky) zbarvená. Prosím podívejte se, jak pěkně ohraničené a kontrastní mám skvrny. To samci nemají.

Krom toho, když se mi podíváte na místo kolem třetího prstu, chybí mi tmavý mozol mezi prsty. Ten bych jako samec potřebovala k páření, na přidržení se na samičce.

A v poslední řadě, na mém hrdle není tak velký rezonátor. Tedy měla bych tam jako žabák takový velký měchýř.

Velmi opatrně mě můžete zvednout a vyfotit.

Tak – dobrý a už raději postavit.

Děkuji, Zaujalo mě to páření. Povídala jste na samičce?

Ano, proto je také samec menší. Je to poloha, která se jmenuje axilární amplexus.  Prostě samička má nějakou dobu samce na hrbu. To je dobré v porovnání s vámi, protože vy sice při páření samce na hrbu nemáte, zato ho tam máte většinu času mimo rozmnožovací akt.

 To jste zabodovala.

Tak jsme holky, si rozumíme, že?

Potkala jsem vás tady náhodou, nebo tady bydlíte?

Kdepak, ani náhodou, to nebylo náhodou. Jsem vázána na nížiny a teplejší oblasti a tady se mi moc líbí, protože je to teplý kraj. No a teď když jste si na zahradu konečně pořídili jezírko, se určitě nikam stěhovat nemíním.

To jsem ráda.

To buďte, protože kde se já, ropucha zelená usadím, tam si mohou gratulovat. Jednak požeru poměrně dost obtížného hmyzu a jednak je to doklad toho, že je tam čisto a zdravo. Jsem choulostivá na znečistění a chemické látky.

No tak to je bezvadné. A lovíte asi výhradně v noci, že?

Ano. Technicky jsme to vychytaly tak, že jsme využily výdobytky lidského vědeckého pokroku a výtečně se nám loví pod lampami pouličního osvětlení.

Světlo přiláká hmyz?

Přesně tak. Po lampami se nás shromáždí hodně a tam využíváme nepříliš intelektuální zdatnosti hmyzu, který světlo vykolejí, oslní a hlavně přiláká. Je to fajn lov, protože to jde samo.

Důmyslné. Ještě k tomu rozmnožování, kolik, tak v průměru  máte dětí?

Chacha – v průměru docela dost, Klidně naklademe mezi dubnem a květnem do vybrané čisté vody i 12 000 vajíček, která jsou černohnědá.

Z těch se pak asi tak za šest dnů vylíhnou pulci, velcí kolem pěti centimetrů. Naše děti jsou zákonem chráněné.

Ano, pulec je taková napůl žába, je to hodně roztomilé a zvláštní stvoření. Myslíte, že byste mohla tuhle podobu nějak popsat?

Myslela jsem na to, a než bych to popisovala, vzala jsem s sebou fotografii z alba mých rodičů.

Já jsem ta vlevo uprostřed.

Jé, to jste byla roztomilé batole, děkujeme moc.

Za málo.

Zeptám se, neměli bychom vám něčím prospět, aby se vám u nás líbilo? Neschází vám něco?

Velmi děkuji, ani ne, a hlavně já, jako ropucha zelená, jsem co do odolnosti celkem unikát. Mimo mou velkou choulostivost na chemii a škodliviny, jsem na rozdíl od jiných druhů žab schopna vcelku dobře fungovat i ve 40st Celsia. Říká se mi také stepní žába.

Líbí se mi tam, kde je otevřená, nezarostlá krajina s přítomností obnažené půdy. Povětšinou se nehrnu do výšin, spíše je mi dobře v nížinách a v teple. Dokonce jako jediný obojživelník i na Sahaře.

Na Sahaře?

Ano, ale v oázách, a skutečně mám příbuzné, kteří tam žijí celé generace. Jako jediná totiž zemřu až při ztrátě 50% obsahu vody z těla.

A kde jste bydlela před tím, než jste se nastěhovala k nám?

Já jsem tady už bydlela od narození. Přišel za mnou můj manžel. Ten je od Poděbrad.

To je dálka na žábu.

Ropucha zelená, tedy já, je schopna cestovat i dál. Klidně v době páření naběhají hlavně naši pánové i 20 kilometrů.

Dobrý výkon. A jak jste na tom v zimě. Mluvila jste o teple. Zimu snášíte dobře?

Moc ne. Přezimuji od října do března a potřebuji místa na souši, která nepromrzají. Takže hromady větví, kamení, opuštěné nory a tak. Zimu trávíme většinou po skupinkách a na jaro se moc těšíme.

Takže tam spíte?

Ano, snažíme se. I když je pravda, že moji příbuzní, kteří žijí v teplejších oblastech, kde je horko celý rok, ti nepřezimují a jsou aktivní celý rok. Nebo, a to by vás mohlo zajímat, usneme cíleně, když je málo vody.

Usnete, abyste čekali na déšť?

Dá se to tak říci. Zpomalí se nám životní funkce a my tak lépe vydržíme bez vody.

Chápu. A jak to poznáte, že máte už jít spát, že pršet hned tak nebude?

My to poznáme velmi dobře, ačkoli odbornice jsou na předpověď počasí kolegyně rosničky. Ale ty mají krátkodobé předpovědi. My jsme odbornice přes dlouhodobější výhled.

Tak to byste nám mohla říci něco zajímavého stran plánování dovolené. Jak bude?

Dobře. Takže teď bude pršet. Patně už v době, kdy tento článek vyjde. Pak bude ještě pršet a od čtvrtka už bude zase hezky teplo.

A celé léto byste naplánovat uměla?

Jistě, vyberte si dovolenou koncem června. Pak první týden v červenci ne, a druhý ano a také poslední týden v červenci. Ale dejte pozor na bouřky a kroupy a vůbec. To bude náročné. Obecně bude teplo a sucho a to dlouho. Zima bude krátká a celkem teplá.

Na srážky léto bohaté nebude, spíše na prudké změny prudké lijáky a náhlé záplavy, než dlouho trvající déšť.

Tak to bylo vyčerpávající. Moc děkujeme. Vyjma čápů což asi každý ví, máte nějaké nepřítele?

Jasně, vyjma člověka a jeho zasahování do krajiny, těžební práce, stavební práce, chemické znečistění půdy a vody, je to především celá řada jiných ptáků. Kupříkladu luňák červený či puštík obecný a hadi i norci.

Naše děti se pak snažíme chránit hlavně před kachnami domácími i divokými a slepicemi a vodními vážkami.

Jak se vlastně bráníte?

Když jde do tuhého, vypouštíme bělavý, ne moc voňavý sliz, kterým se umíme i celé obalit, když je to nutné. Sliz obsahuje různé toxiny, které jsou pro některé predátory jedovaté.

I pro nás?

Ne, pokud nejste fakt alergik.

Už jste to nakousla na začátku, ale vrátím se k té potravě, kterou nám vlastně můžete pomoci. Je něco, co byste ještě doplnila?

No tak můžeme vám pomoci od mravenců, brouků, pavouků a měkkých larev hmyzu.

Naši pulečci pak rádi mšice, roztoče a také klíšťata. Ve vodě si pak hledají odumřená těla živočichů, včetně těch vlastního druhu.

A vy už jste nakladla vajíčka? Budeme moci vidět vaše pulečky?

Ano, v jezírku už jsou, ale teď jsou ještě malincí. K úplné proměně dojde za tři měsíce, takže vy můžete mé pulečky vidět u vás koncem srpna. Budou to žabičky kolem půl centimetru.

Za jak dlouho z nich budou žabky dospělé?

Za tři roky.

Kolika let se dožijete?

V průměru tak kolem 15ti, ale mojí prababičce bylo 35 let, když zesnula. Ó to byl parádní pohřeb.

Tradičně se zeptám, jestli je něco, co byste prostřednictvím našeho magazínu chtěla lidem vzkázat?

Asi budu opakovat druhy, které tu byly přede mnou, ale pokud je jen trochu snaha ze strany člověka o ohleduplnost k ostatním živým formám na Zemi, je Země moc ráda a je schopna to oplatit.

Vy sbíráte a přenášíte migrující žabky tak, aby je třeba nepřejelo auto, a za tím účelem stavíte celé ohrady. To je vážně skvělé.

Co nechápu je, že tvor stejného druhu, tedy homo sapiens, je na druhé straně schopen pro pár korun vyhubit všechno živé kolem sebe v řádech kilometrů.

Na to asi nemám hlavu. Takové propastné rozdíly v chování jednotlivců nenajdete u žádného jiného živočišného druhu.

Hmm – my to, paní ropucho, taky nechápeme.

Děkuji vám za rozhovor.

Já též …

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

a

paní  Bufo viridis