Views: 15
Nene, nebojte. Nebudu při pondělku, který je už tak dost těžký, zatěžovat vaše duše tématy pohřebními.
Jednak se to nesluší, když jste první den v práci a jednak to ani nemám v povaze, abych vedla záhrobní řeči a filozofické debaty na těžká témata.
Když rakvičku, tak se šlehačkou.
To, čím vás uvítám u ranní kávy je naopak děsně pozitivní a jestli mi během víkendu ukápla jedna hřbitovní myšlenka, pak to bylo s úsměvem a v plném veselí ze života.
Byl všude kolem v nebývalém množství a nuancích.
Hrabala jsem se totiž celý víkend (vyjma výkladů) v hlíně.
Slovy zahradníka, v zemi.
Totiž, od té doby, (je to téměř přesně měsíc) co jsem vám vyprávěla o rytí toho kousku půdy tady v Kersku, kdy jsem měla výtečného rádce v Tomově taťkovi, který už běhá jako konipas, jsme značně pokročili.
Krom toho, že se soustavně kocháme přírodou, která je s jarem stále zajímavější, ukutali jsme pomalu celé to políčko a stydlivým ředkvičkám, které už nejsou semínka….
hele
…přibyli sousedi.
Nerýpu sama.
Rýpe pilně i Tomáš a když nerýpe, běhá po zahradě s foťákem.
Spadeno má na čmeláky, ptáky, květy…
Já dodělala všechny provázkové plůtky proti Ječmenovu značkování tújí, které se osvědčily ani ne tak provázky jako těmi kolíky.
Močí teď na ně a je mu to jedno.
Když zrovna nekrade petlahve, co má Tomáš připravené u svépomocného a improvizovaného autoservisu s originálním a důmyslným zařízením na zdvihání auta.
Chytře chtěl tuhle fotku nazvat poslední, ale přežil.
V pátek jsme koupili kedlubny, saláty, jahody, kopr, květáky…nebudete mi to věřit, ale na tom políčku zbylo místo už jen na okurky a hrášek.
Vzpomínáte, jak jsem v Praze vypěstovala v truhlíku cherry rajčátka ze semínek a jak jsem z toho byla v euforii?
Umíte si mě představit teď??
A k tomu se chci dostat.
Na políčku jsme se poctivě střídali, nebo jsme na něm kutali oba.
V pátek jsem kutala já, zatímco Tomáš fotil čmeláky a střídavě opravoval hadici.
Bylo potřeba vytahat trávu, kterou Tom přeryl, aby byla zem připravená pro jahody a ty okurky…
Vzala jsem si na to pěvné boty a rukavice.
První mi začly vadit ty rukavice a tak jsem si je sundala.
Bylo hodně teplo, takže jsem si furt odkládala, až mi došlo, že v tak hezky nakypřené hlíně je skoro škoda mít ty boty.
Ve finále jsem plela to naše políčko bosa a jenom v tílku.
Nevím, jestli jsem schopná vám říct, jak dobře mi bylo.
Krom toho, že ta hlína voní, což už jsem říkala mockrát, došla jsem jen tak mimochodem a v dobré náladě k jedné myšlence.
Vlastně mě k ní přivedly ty spokojené žížaly, ploštice, které se vůbec nestyděly se milovat přímo přede mnou a ještě se nechaly fotit, stonožky, broučci, larvičky…
…na pár metrech čtverečních jsem špinavá a nohama zabořenýma do sypké země viděla tolik života, že jsem původní úmysl mít jednou za těch 58 let hezky malovanou urnu, přehodnotila.
Nechci spálit.
Jednak by to bylo škoda, protože je myslím lepší se ze života vrhnout rovnou zase do života a jednak by to bylo sobecký.
To kvůli těm stonožkám, larvám, brabencům a vůbec všemu, čemu můžu být platná a co je vlastně v mnohém teď platné nám.
Bude mi mezi tím mikroživotem líp.
Respektive, mile ráda věnuji svoje tělo (no, moc toho není, ale něco málo jo) všem těm druhým, roztomilým formám života.
A někde v éteru, než se mi tělo vymění, budu mít pocit, že se pomalu a s pomocí těch pracovníků, co o nich ani nevíme, stanu tou pěknou hlínou, co jsem se v ní hrabala.
Ne, to není sentimentální model.
To je uvědomění, rozhodnutí a není mi z toho smutno.
Zrovna naopak.
Co v těsné urně? Bych se tam unudila k smrti.
V zemi je člověk ne ničím, ale naopak vším…a ještě si tam pokecá a není sám a to je super!
Jo!
A chceme si zasadit melouny.
Prý se jim tady daří!
A nám se tady taky daří.
Krásný den všem!!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Fotografie: (ty hezčí )
Tomáš Žebrák
P.S. Růžička se pořád drží
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.