Views: 8
Kdo by se na ni nepamatoval? Voněla po želé bonbónech, po školních šatnách, chlebu s máslem a byla celá stydlivá a hodně načervenalá…
…první láska.
A teď myslím tu úplně první.
Mám na mysli tu dobu, ten čas, kdy si člověk, malý člověk prvně uvědomil, že opačné pohlaví v něm probouzí pocit, který doposud neznal.
Takové to šimrání v břiše, jakoby v něm křídly třepetaly stovky motýlů…
Dívala jsem se včera zprávy a v jakési reportáži hovořil šéf jakéhosi podniku.
Do té chvile téměř nevýznamná část.
Přímo magický význam, ale dostal pro mě titulek, který během pobytu toho muže na obrazovce běžel pod ním.
JAN MAŘÍK!!?
Ano, byl mu podobný, a hodně, alespoň jak moje paměť sahá.
Podobný mojí první lásce.
Úplně první člověk, kterému jsem věnovala polibek, a který při tom nebyl moje maminka.
Je to zajímavé, ale nikdy na toho kluka, který vypadal stejně podvyživeně jako já, nezapomenu.
Kdyby taky tak nevypadal, nepotkala bych ho.
Jako dítě s velmi nízkou váhou, kostnatými údy a výškou asi jako patník, jsem evokovala Dachau. Maminka mi proto dobrotivě zajistila dvouměsíční pobyt v ozdravovně Bukovany.
Nechtěla jsem tam.
Na rozdíl od názoru zbytku světa jsem se cítila velice dobře a zdravě, byť má postava připomínala jednu z hlavních postav pohádky o Kostěji.
Představa, že budu dva měsíce pryč od mámy, od své andulky jménem Andy, od morčete, od těsně před odjezdem nasbíraných housenek, od kterých jsem očekávala zázračnou proměnu, u které jsem plánovala být, byla příšerná.
Brečela jsem už u lékařského domu na Pavláku, odkud nemilosrdně odrážel autobus do „velkovýkrmny“.
ON tam seděl také.
Skleslý na kufru. Nad ním postávali rodiče.
Jan Mařík!
Byl to jediné, co se mi při odjezdu, při pobytu i při návratu líbilo.
Snad denně jsem psala na koresponďáky zoufalé vzkazy, ať si pro mě někdo přijede.
No, nepřijel.
Jedinou záchranou mé chatrné psychické výbavy byl Honza.
Každý den po vyučování, které trvalo jen dvě hodiny, jsme zůstali spolu, povídali si o tom, jak je to tam nesnesitelné, což jsme prokládali amatérskými polibky.
NA ÚSTA!!!
Domluvili jsme se, že utečeme a později se vezmeme.
Nestihli jsme ani zásnuby. Za útěk asi kilometr od plotu, který měl ďouru, jsme byli oceněni trestem, zvýšeným dohledem a otevřeným nepřátelstvím jedné z vychovatelek, která nám zbytek pobytu vskutku osladila.
Trpěla jsem jako zvíře, ale byla jsem strašně zamilovaná.
Dnes si myslím, že od sebevraždy hladovkou, která se mi jevila schůdná, mě zachránila právě moje první láska.
Můj první druh opačného pohlaví, ke kterému jsem cítila onen pocit létajících břišních motýlů. Bylo to žalostně málo, ale asi jsem se úplně nepoložila jen díky němu.
Po dobu mého pobytu tam, mi navíc umřel andulák Andy a zakuklily se a pláchly všechny housenky.
Zbylo mi morče a jediná pěkná vzpomínka, která dodnes nevyšuměla.
A možná jsem ho včera viděla!!
Dlužno říci, že je stále tak krásný, jako tehdy.
Jen, jestli to byl on, poněkud vyrostl, zmužněl a zjevně už nějaký rok neleze po kolenou do odpadních rour, neb měl oblek mnohem méně prodřený.
Měla jsem zvláštní, takový hezký pocit…jakoby to bylo včera…
Příjemné pondělí s prvními i posledními, a vůbec se všemi láskami!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...