Nene, nepoužila jsem chemické bělidlo.  Nene, nedala jsem do pračky chlor. Nene, nekoupila jsem nové… ono to jde i bez toho a chtělo se mi parafrázovat i konec reklamního šotu na pivo, ve stylu NE, z nás dělá to, čím nejsme. Tedy syntetickými ovcemi. Prostě další doklad, že to jde. Levně, zdravě a přírodně.

A nebudeme jezdit motokárami po záclonách, jen budeme koukat.

Další recepis, který jsem vyzkoušela a mohu vřele doporučit, je tedy zase přírodní, ale účinný a o tom, že je zdravější jak pro nás, tak i pro přírodu, nemusíme polemizovat.

Velice brzy se tady na Popelkách možná obejdeme bez chemie úplně.

Respektive, budeme do praxe uvádět pouze zcela neškodné chemické reakce, které nám pomáhají a nikomu neškodí.

„Nene“, nemám na mysli neškodnost v rámci výdělku výrobců těch zaručených jediných bělostzachraňujících kouzel z reklam, patřičně drahých.

Příroda je prostě levná.

Potřebujeme:

Ocet (dobrý je vinný, ale já ho neměla, takže jsem vystačila s obyčejným).

Sůl

Jedlou sodu. (případně prášky do pečiva na jednu záclonu tak tři)

Záclony jsem v sobotu přes noc namočila do octa se solí a trochou sody do vlažné vody.

Takhle to bylo, než jsem lázeň tvořila.

Ano, záclony jsou patřičně uzené, protože jsou z pracovny, kde já kouřím, kde si Mománek létá, a kde jsem je v zimě neprala a taky od táty, kde jsou kamna.

Alespoň máme nahrazené ty motokáry.

Včera jsem je šoupla do pračky, do zásobníku jsem vetkla náš přírodní a nechemický, jelení gel návod na přípravu ZDE a přidala jsem znovu trochu octa, soli a sody.

Do korýtka na aviváž jsem dala 10 kapek levandulové esence, co mi zbyla z výroby gelu.

A…

Už se mi je nepovedlo stejně zcumlat akorát …

Ne, nejsou to jiné záclony.

Pokud někdo chcete, můžete přidat k praní i šťávu z pěti citronů.

Nejenže taky bělí, ale i pěkně voní.

Celá ta paráda přijde na cenu cca 1/4L octa, tří balíčku jedlé sody a cca 20 dkg soli. Tedy rozpočet pomalu nula, protože gel už jsme si za „babičku“ vyrobili minule.

Uspořený peníz lze investovat třeba do zakoupení fešného rododendronu, který teď nově bude jukat zpod jablůňky, co se jmenuje Princezna, co květe dvakrát do roka, a co už jí znáte z minulých článků.

Rododendron totiž potřebuje polostín a ten mu princezna ochotně poskytla.

Přírodě, která člověku vždycky pomůže, protože je to prostě ta velká máma, co umí pohladit, zůstanu věrná i v Ranní kávě.

Přeji vám co možná příjemný a optimistický vstup do nového týdne!

P.S.

Odevzdala jsem během víkendu mnohé přírodě.

Lesu, louce … a pokračovala jsem ještě na zahradě, i s panem Kocourem, abych zbytek dala do země.

Bylo to osvobozující.

Chvíli jsem pak přemýšlela, jestli nebudu mít smutné kedlubny a depresívní brokolici.

Ale země si s tím poradí.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]