Views: 11
Nedávno jsem chtěla napsat článek o festivalu psího masa v Číně, ale normálně to nešlo. Prostě jsem nedokázala sesmolit ten text a dát tam ty konkrétní informace, které jsem si k tomu musela opatřit, protože jsem to nedokázala opakovat, jak mi bylo zle. Pak do toho přišla ta korida, ze které nejsem venku dosud a …ne, prostě.
…možná to někdy napíšu, ale teď toho mám plné zuby a je to pro mě tak šílený téma, nota bene, bych musela do článku dát obrázky … , že to vzdávám.
Netajím se ovšem tím, že Číňany nemám ráda, nikdy jsem neměla a pochybuji, že se na tom něco změní.
Není to jen kvůli psům, je to víc věcí, jedna vedle druhé, prostě si myslete, že jsem rasista, ale u mě to není kvalitní rasa.
Včera odpoledne jsem se sbalila a rozjela jsem se na nákup do Poděbrad.
Měla jsem jet do Nitry a byla bych tam dřív, protože tam opravují kruhák a nějaká hlava pomazaná to vymyslela opravdu skvěle, takže tam člověk krouží jako sup dlouhé minuty, když nestojí jako hňup v koloně.
Dostat se na parkoviště k Tescu je teď stejné, jako projet v Praze z vedlejší, ve špičce přes Bulhara, když tam nejdou světla.
U vstupu je po levé straně čínský bufet a tam velice činorodý personál.
Minula jsem kmitajícího pidižvíka, co měl větší kuchařskou čepici, než tělo včetně bot a zaplula jsem do obchodu.
Po tom, co mi kráječ na chleba díky nějaké poruše ohlodal nehty, jsem nabrala několik rohlíků, hermelín…jako fakt vám nebudu vypisovat, co jsem kupovala, protože by to bylo nudné….jednoduše jsem to završila cizokrajnou hruškou a stočila se k pokladně.
Kupodivu nebylo storno, ani nedošla páska, ani nic z toho, co je standard vždycky, ať si člověk vybere jakoukoli kasu, byla tam příjemná kasovnice, no prostě pohoda.
Taška byla docela těžká, což ten košíček před tím taky, ačkoli jsem šla přece jenom pro pár drobností … klasika… a tak jsem se s ní kývala směrem k trafice u východu, abych si koupila svůj slim hřích, jako kachna.
Paní za pultem jsem řekla, co požaduji a když se sklonila, z venku se ozval strašlivý, psí nářek.
Obě jsme se podívaly.
Musela jsem udělat úkrok, protože jsem byla z úhlu a spatřila jsem neskutečnou věc.
Dva zcela dementní chlapečky cca ve věku dvanáct let, jak se na vodítku snaží roztočit nějakého pinče.
Ten řval, dokud mu to šlo, protože pak se zřejmě přidusil.
Moje taška letěla k zemi hermelín, nehermelín a já letěla ven, rozhodnutá ty malé šmejdy jednoho po druhém nacpat do kanálu.
Slečna, co tam vybírala vína, běžela za mnou.
A pak se stalo něco zvláštního, co je pointou dnešní kávy.
Z čínského bistra, které je u vchodu blíž, nás předběhl ten pidižvík v čepici, div nevyrazil tu skleněnou výplň, zachránil psa a ty dva kluky zfackoval.
Jako fakt je zfackoval. Normálně je zbil.
Se slečnou jsme se na sebe podívaly, já řekla „ty vole“, slečna pravila „hustý“ a obě jsme koukaly, kdy přidusá nějaký nazlobený rodič a roztočí na vodítku pidižvíka.
Byla jsem odhodlaná pidiždíka chránit, i kdybych měla případného rodiče pokousat, neb při své postavě bych toho víc nedala.
Kupodivu nikdo nepřidusal.
Dva blbečkové naopak oddusali patrně zpět do nějakého ústavu pro blbé děti.
A víte co?
Ten psík nebyl vůbec jejich!!
Nechali ho tam stát.
Slečna tam s ním byla, asi než přišel majitel, pidižvík se vrátil do bistra a já musela domů, protože jsem tam měla samotného tátu.
Došla jsem k tomu, že ne každý Číňan je psožravec.
Samozřejmě to nestačí, abych se zcela přetočila, to by musela Čína přestat rdousit děti v továrnách na baterky do digitálek, přestat rdousit Tibet, přestat pořádat festivaly a přestat zamořovat planetu hnusama, ale i tak je mi z toho jednoho člověka pěkněji.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
