Views: 10
Jo, „lidé jsou různé“, říká klasik. A proroky hlásajícími utrpení, krev, boží hněv a vůbec zkázu se nechlubí jen Amerika. My máme taky své výživné jedince. V mém případě, včera navečer, v Bille, to byl přímo ukázkový případ zkázonoše v ženské podobě.
Vybalovala jsem nákup z tašky a ukládala ho do lednice, sledována ostřížím zrakem Besiny a Freyi, které pochopitelně neměly v úmyslu pomoci s vybalováním, ale pečlivě hlídaly chvíli, když se otočím od toho uzeného kuřete.
To by byla rychlost…
Mimochodem, to mi připomnělo zajímavou historku z léta, když Besina pod mojí rukou lapla obalený řízek, jeden jediný a můj, a vyplachtila plavmo i s tím obrovským kusem masa oknem.
Přišla jsem v ten moment nejen o řízek, ale i o ten prázdný talíř, který jsem po ní vztekle mrštila nadazdařBůh ven. Měla jsem kliku, protože při té razanci, kdyby tam šel chodec, mám kvůli řízku na krku prokurátora, protože bych mu tutově urazila hlavu.
To byla ale jen vsuvka.
„To by se ti, ty mrcho líbilo, to kuře co? Prd, Konopníková, prd, hehe“, povídám směrem k jejich hlídkové věži.
V ten moment mi ale došlo, že jsem těm dvěma britským kyselinám jídlo nekoupila.
„Hmmm tak to máte holky dneska asi the diet“…zalaškovala jsem.
Vrhly na mě pohled, který říkal: „Jak myslíš, ve dvou jistě zdoláme dvířka od lednice. Řekni, good bye chicken“.
Sebrala jsem se a jela do Billy pro konzervu.
Stála u laků na vlasy a hlasitě hulákala.
„A ohnivý déšť, až se snese, bude konec a bude brzo, nikdo, nikdo nezůstane ušetřen a krev mnoho krve…“. Stojím tam u vytržení, v ruce konzervu a s výrazem oligofrenika upřeně hledím, stejně, jako asi deset dalších.
„No nečum“, obořila se na mladíka se zeleným přelivem „Tebe přejede auto“. Usmál se, pověděl jí, že je magorka a odkráčel.
Pokračovala, upíraje zrak na tři pány ve středním věku „spadne s váma letadlo!!“, zařvala směrem k nim. Starší z nich si nervozně ukousl ze salámu, který ještě nezaplatil.
Ve chvíli, když se chystala to osladit těhotné paní, zasáhl zelený mladík, který se zjevil mezi okurkami.
„Tak dost ty vypatlaná, ujetá bábo. Zavři tlamu, nebo ti předvedu tvůj osud a hned. To bude apokalypsa, se budeš divit!“.
Byla jsem mu za tu těhotnou paní vděčná.
„Nevíte prosím, kde bych tu našla pytle do koše?“, ptám se.
„Ano, pojďte“. To jsem potřebovala, aby jí už neposlouchala.
U kasy jsme jí nahrábly znova.
Bohužel fungovala jen tahle jedna. Otočila se a nedechla.
„A prosím, vás, kde čerpáte vaše vize? Ze snů? Nebo snad čtete z karet?“ rychle jsem se jí zeptala.
„Z MRKVE!! Včera krvácela, když jsem ji rozkrojila!“, zařvala a zašilhala mi blízko obličeje.
V ten moment jsem to už nevydržela ani já, ani polovina fronty vpředu i vzadu.
„Ááá tak to pak jo! Jak mrkev krvácí, tak je všechno ztracené, to je samo sebou“, přitakala jsem jí a dusila jsem se smíchy.
Mimochodem, kupovala cibuli a chleba, takže očekávám, že dneska tam bude znova s dalším proroctvím.
Možná bude cibule slintat a chleba zvracet.
Škoda, že jsem neměla s sebou foťák, to by vám stálo za to !
Veselý den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...