Nakousla jsem v ranní kávě barborky záměrně, abyste na ně nezapomněli, protože je to moc zajímavé. Zcela záměrně a výjimečně tento článek, byť je páteční, vyjde ještě před půlnocí. To kdybyste se rozhodli ještě něco poupravit. Rituál barborkový je totiž moc zajímavý…

Začala bych asi tím, jak vlastně zvyk trhání třešňových větviček vznikl a co všechno se k této prastaré tradici váže.

No a pak také tím, co může pár větviček povědět vám.

Všechno, co se pro nás, co se široké veřejnosti týče, dochovalo, je, že které ženě vykvete do Štědrého dne barborka, ta se do roka vdá.

Jenomže ono je to mnohem bohatší, poněkud širší a třešňové větvičky mou říci mnohem víc.

Dívky, které se dříve vydávaly pro svou větvičku, to vůbec neměly jednoduché.

Ta, která o snítku pečovala, ji musela přinášet od pramene či studny vodu ve vlastních ústech a z nich ji zvolna do nádoby vypustit po větvičkách.

Ono vám to přijde možná nesmyslné, ale opět jsme u překvapující moudrosti našich předků a jejich provázanosti s přírodou.

Celá věc má totiž ve skutečnosti své botanické opodstatnění.

Dnešní vědou řečeno: Tento postup dává rychlené dřevině perfektní stimulaci. Voda ohřátá po cestě od pramene na tělesnou teplotu probouzí život. Navíc obsahuje sliny a ty enzymatickou cestou narušují pryskyřičné povlaky pupenů. To je co? Věda stará staletí.

Odstup tří týdnů (původně to bylo do Slunovratu) pak postačuje k tomu, aby pupeny na snítce rozkvetly.

A teď to zajímavé, co jste možná také nevěděli. (asi by sem patřilo tvrdé Y, protože je to rituál ryze ženský)

Totiž, že toho pravého si lze i jmenovitě předpovědět, nebo spíše – vybrat si.

To se dělá tak, že si utrhnete větvičky třeba tři a na dvě připnete papírek se jménem případných Pánů Úžasných.

Třetí větvička pak bude mít jméno „Pan Nevím“.

Ale může jich být i víc, chcete-li.

(Prosím neodrbejte celou alej)

Ta větvička, která vykvete jediná, nebo nejvíce a nejkvalitněji, tak to je on!

Bacha, nadržovat se nesmí!!

A ještě k těm větvičkám. Slovy našich moudrých předků: „Z přírody si berte jen tolik, kolik opravdu potřebujete“

Třešeň vám ty větvičky ráda dá, zvláště když ji předem poprosíte a vysvětlíte, proč je potřebujete.

Moje Johanka také má.

Je skromná, má jenom dvě. Jmenovitou a anonymní.

Požádaly jsme o větvičky naší třešeň tady na zahradě. Byla ochotná.

Dnes už se to nedělá, ale dříve bylo kolem barborek zvyků mnohem více a byly milé.

Tak například v některých lokalitách ženy „chodily barborkou“.

Podle některých pramenů je tento model starší než dnešní Mikulášská nadílka, a právě z něho se později vyklubala podoba tohoto obyčeje.

Ženy s obličejem překrytým vlasy, byly oblečené v bílých šatech a klepaly metličkou z proutků na okna domů, kde se nacházely malé děti a ženy.

Cinkaly při tom zvonečky, vyptávaly se, zda byla dítka hodná a pak dětem a ženám rozdávaly sladká, pečená srdíčka.

Celý rituál byl směrován na to, aby byly děti zdravé a ženy plodné.

Ono přestrojení kopírovalo vlastně bohyni Morenu, která je bohyní zimy a dobré lidi a děti nenechá zmrznout a churavět. Ona je totiž také bohyní smrti, čili mohla rozhodnout, kdo přežije zimu a kdo ne.

Ona srdíčka, pak měla velký symbolický význam, protože dokud tluče srdíčko…

Můžete si tedy vybrat.

Vždyť ono srdíčko je odjakživa také symbolem lásky.. no a barborka vám o ní může hnedle za pár dnů mnohé napovědět.

Navzdory všemu povídání o Moreně je ale, ta, která vám na vaši otázku stran lásky odpoví a ta, které je zasvěcena třešeň jako strom, pohanská bohyně Vesna.

Když to shrneme, máme tu najednou bohyně se vztahem k tomuto období dvě.

Jednu na lásku a druhou na zdraví a děti.

Proč se nemohu zbavit dojmu, že to stejně úzce souvisí?

Mimochodem, jen abyste ty nejdůležitější bohyně měli úplné, je tu ještě Živa.

Vesna je dívka – panna. Jaro

Živa je žena – matka. Léto

Morena je stará dáma – Zima

Tak držím palce….

Vykvete, nevykvete…

S ranní kávou přijde Mikuláš – ale jinak – nějak trochu humorně, protože já zrovna tuhle tradici klidně vyměním za tu původní.

Mám k tomu důvod, jímž jsou klasická a nezapomenutelná freudovská traumata z dětství.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]