Views: 16
My jsme se tady nedávno bavili o knize, která je jaksi novinkou. Upřímně, ani mě nenadchla, ale v té souvislosti jsem si vzpomněla na opačný efekt gramotnosti. Na své čtenářské začátky a také na to, že jsou knihy, které naší duší jen proletí a ty, které v nich navždy zanechají otisk. A tom bych ráda věnovala naše dnešní kávové povídání…
Vzpomenete si na první knížku, kterou jste přečetli?
Já ano. Vedle povinného Malého Bobše to byl Král Vlků, kterého jsem zhltla při baterce pod peřinou, protože mi otec zakázal večer svítit.
Mám knihovnu, kterou jen stěží v novém bydlišti umístila, ale trvám na tom, že ji musím mít. Zdědila jsem hodně knih po babičce a prakticky to bylo to jediné, o co jsem z dědictví stála.
Naštěstí se po ní vyjma maminky nikdo výrazně nesápal a s mamkou jsme se rozdělily. Vlastním takové poklady, jako je vydání Babičky z roku 1901, romány L. A. Čarské a mnoho dalších, na které jsem neuvěřitelně hrdá.
Znám ale i lidi, kteří za celý život nepřečetli jedinou knihu. Neumím si to představit. Osobně přečtu i bobkové listy.
Ten, kdo má ke knize kladný vztah, mi jistě dá za pravdu, že některá díla se dají číst i několikrát. Vždy se jedná o mluvené slovo, které člověk vyhledá a ke kterému se vrací.
Například Jako zabít ptáčka od Harper Lee (já to přechylování u jmen prostě nedám) jsem doposud četla čtyřikrát, a je toho víc.
Možná je to obdobím, situací, ve které se člověk nachází, kdy jde a vyhledá přítele v podobě knihy. Hledáme odpovědi na otázky, které právě zaměstnávají naši mysl, nebo potřebujeme návod, jak se k nějaké věci postavit.
A na to jsou všechny filmy krátké.
Jsou to knihy, co v nás zanechává často otisk i na celý život.
Některé knihy nám po přečtení dokáží nejen rozšířit obzor, ale dokonce nám do jisté míry změní život, pohled na něj i na druhé. Často najdeme takovou podobnost, že nám kniha přímo ukáže cestu.
Například takový Don Quijote de la Mancha je přímo ideální pomocník a po jeho přečtení mi došlo, proč mi maminka do věnování napsala: „Až dočteš, mnohé pochopíš“.
Měla pravdu.
Není to jen ten statečný bojovník s větrnými mlýny a jeho sen o krásné Dulcinee, kdo má navždy místo v mojí duši. Odnesla jsem si rovnou celou řadu poznání i analogií s reálným životem.
Nebo třeba Bez dcerky neodejdu Betty Mahmoody či Egypťan Sinuhet (Mika Waltari) a také všechny tituly Betty McDonald´s, jejíž životní filozofie je ukázkovým návodem, jak v těžkých chvílích neztratit humor i víru (dodnes potkávám klony sestry „Žulové oko“).
Za všechny knižní kamarády zmíním ještě například knihu Jitro kouzelníků (Jacquese Bergiera, Louise Pauwelse), kterou jsem četla na etapy a často jsem stránku musela číst dvakrát, abych pochopila, nebo třeba dílo Muž se srdcem kovboje od Jacka Schaefera, kdy jsem tak brečela, že to vypadalo, jako by zesnulý „muž se srdcem střelce“ byl můj příbuzný. 
Každý příběh, každá myšlenka dobré knihy člověka provází jako zkušenost.
Některé z nich dokonce mnohdy citujeme, nebo se stanou součástí naší vlastní životní filozofie.
Nebo nám i prakticky vypomohou.
Když asi tak v sedmnácti přišla moje prostřední dcera s modelem „Jsem nácek“ a s vyholenou hlavou, šla jsem, a sehnala Deník Anny Frankové a dokumentární knihu z osvobození Osvětimi plnou autentických fotografií.
Po několika dnech přišla a přes slzy jako hrachy neviděla. Pravila tehdy „Mami, já jsem takový pako.“
A bylo po náckovi.
Abych se u dcer vyhnula i jiným nebezpečným zálibám, doporučila jsem jim všem knihu My děti ze stanice ZOO.
Velmi efektivní.
Mám štěstí, že moje děti čtou. Všechny dcery do jedné si našly cestu ke knize.
Hodně lidí dnes namítne, že přes všechno podnikání a kvanta hodin strávených v práci přijdou domů zbití jako psi a do postele padnou jako špalek.
Maximálně se na toaletě dostanou k dennímu tisku.
Škoda.
Jejich.
Pořád je ale, jak jsem zjistila v diskuzi minulý týden, dost těch správných knihomolů…
Těch, kdo by měli v duši prázdné místo, nebýt skvělých příběhů soudce Ti, myšlenek Raymonda A. Moodyho, Malého prince, nebo úžasného Alchymisty.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
