Milé jaro, tys mi dalo…

Sobotní příloha potvrdila mé nejčernější obavy. Pomalu ale jistě začíná jaro.

Ne, že bych nebyla ráda. Už mi pomrzlo, co mohlo i to, co nemohlo. Slavnostně jsem vyhodila do popelnice všechny květiny, které jsem před zimou schovala na chodbu. Vyčesala jsem z vlasů všechnu rez, která ještě dva dny proudila potrubím poté, co nám opravili mrazem roztržené potrubí. 

Nejvíc mne naštvala arktická zima v momentě, kdy hromady sněhu olíznuté dočasnou oblevou, změnilo 25°C pod nulou na betonové valy.

Zvlášť ty hromádky na parkovištích u marketů totiž s oblibou používám jako dobržďovací airbagy.

Už ne, ta poslední umrzlá mne stála čumák.

Jenže takové jaro je také pěkný opruz. 

V první chvíli stojím u okna jak paní sládková v Postřižinách a nasávám vůni nové doby. Pak se rozhodnu nacpat všechny naducané péřové bundy a oteplováky na to nejzapadlejší dno spolu s čepicemi, šálami a vším tím, co jsem na svou rodinu a sebe musela navléct každé ráno. U skříně si chvíli nostalgicky postojím. Odechnu a kouknu tam, kde jsou jarní hacafráčky.

Nějaká stylistka nedávno přesvědčivě plácala na jakémsi televizním kanále o nutnosti očisty našich šatníků.

Celkem mne zaujala.

Krom toho, že nevypadala na víc než jednu mrkev denně a pamětnici druhé světové to mělo hlavu a patu.  Trochu si mě poštvala, když mluvila o nezbytném pravidle nedbat na city a dívat se i na zamilované kousky okem spravedlivým.

A stejně krutě zamést s věcmi, které jsme neměly víc jak rok na sobě. Pak stačí přihodit to, u čeho si ani nepamatujeme, proč jsme to, proboha, koupily a to, do čeho jsme myslely, že zhubneme.

Otevřela jsem láhev červeného.

V plastovém pytli se začaly hromadit trička „na zahradu“, v kterých jsem se styděla i na záhonech hubit slimáky a topy, které se časem přetransformovaly na pouhou lambádu.

Nevynechala jsem ani několik modelů z tržnice, jejichž prý 100% bavlna byla tak hořlavá, že jsem se bála i sedět u radiátorů.

Celkem mne překvapil výsledek, kolik jsem si musela koupit kalhot tzv. bokovek, abych konečně pochopila, že tenhle střih na mých tvarech nebude držet, ani kdybych si je zařízla až k ledvinám.

Po mohutném přihnutí z lahve frankovky jsem získala dostatek odvahy vyhodit i několik srdečních záležitostí  z výprodejů. Když je něco za 20% ceny, tak zapomenu, že v něčem prostě budu vypadat jak vačice i kdyby to bylo zadarmiko.

Víno došlo.

Zatímco ona stylistka mluvila o hotové duševní renesanci, kterou by měla přinést ozvěna v našich skříních, dostavilo se rozčarování. V pytli totiž skončilo nejen to, do čeho jsem plánovala zhubnout, ale i to, do čeho jsem se dřív vešla a nějakým zázrakem už ne.

Trochu nad plán tam zahučelo i pár svršků, ve kterých jsem ještě zcela nedávno poskakovala bezstarostně po venku a najednou se v nich cítím jak babička na maškarním za puberťačku.

Na někoho s prvními sněženkami a prodlužujícím se dnem sedá jarní únava. Mne patrně přepadlo jarní nas***í.

Milé Jaro.

Jsem blbá, stará, protivná a letos mne nedojmeš ani bledulkami. Jsi totiž rodu středního a tak nečekám, že bys mne pochopilo.

Já totiž vážně NEMÁM CO NA SEBE!

ToraToraTora

[sexy_author_bio]