Tarotové sny? Vlastně nevím, co mě to napadlo – prosnít si tarotové karty. Archetypy, příběhy… snad i dojít k nějakému vyššímu vědění. A tak jsem prostě šoupla pod polštář jednu tarotovou kartu. Občas mívám zajímavé sny, tak jsem si řekla, že pravděpobnost se „do ní dostat“ určitě mám. Větší, než natolik zklidnit svou mysl a kartu promeditovat, jak se doporučuje v chytrých knihách, jež mě nepřímo navedly i na tento poťouchlý nápad. Možná mě v tuto chvíli budete považovat za blázna nebo tak něco… druhého dne ráno jsem pojala i já sama totéž podezření.
Ale začnu od začátku.
Prvního dne mi pomáhal průvodčí
Prvního dne mě tento nápad napadl až za husté černé tmy, chvíli před usnutím. Vyškrábala jsem se z postele a vyšrotovala jsem v hlavě, že kartu též vytáhnu za tmy, abych byla jako překvapená. Prostě ježíšek v říjnu nebo něco jako pexeso – jako jestli to bude sedět!
Prostě uvidím, jestli to bude souhlasit. Ráno jsem si překvapivě sny pamatovala. Byl to soubor několika kratších příběhů, z nichž jsem si pamatovala jen scénu z vlaku, ve kterém jsem jela a měla sebou – ehm.. promiňte ty reálie – agamu vousatou (budiž jí prominuto, čumí mi celý dny za zády, tak už má asi i právo vejít mi do snu… Pepo, zdravím!!!)
Takže nějaká ta vousatá potvora jela se mnou vlakem. Nevím proč, nevím kam…ale přišel tam průvodčí, jež nám pomohl v nějaké prekérní situaci. Nepamatuju si přesné děje, ale ze všech těch kratičkých snů ve mně zůstal silný pocit, obrovská emoce, která byla o tom, že někdo mi pomohl sám od sebe, že lidi nejsou zlí a sobečtí a že síla POMOCI je nádherná. Nerezištné, obyčejné pomoci.
Karta byla – Strengh (Síla).
Crowley ji přejmenoval na Chtíč. O krocení pudů a vášní v nás, o jejich přijetí, ale mimo jiné také o důvěře v sebe, své žití a své projevení. O respektování sebe sama a tudíž i… ano, možná si to tam jen tak hezky vsazuji, ale i o tom, že poskytnu nezištnou pomoc.
Druhého dne jsem udělala totéž.
Ubohé morče – hrdina druhého dne….
Druhého dne byla těžká vražda
Sny byly těžké a neskutečně hnusné. Byla jsem doma, v mém rodném domově, kolem byla tma, z okna jsem viděla na horizontu vybuchovat bomby, bylo to nedaleko a měla jsem strach. O sebe, o ty lidi tam, bylo mi jasné, že to někoho zabije. Rodiče tam byli se mnou, bylo jim to jedno, starali se o nějaký problém se svým lékařem.
Venkovní dění jim bylo naprosto šumák, což jsem nemohla pochopit.
Pak jsem se ocitla kdesi se svou babičkou, obyčejně mám s ní velmi krásné sny snad až na hranici nirvány, ale nyní mě vyděsila. Šli jsme společně zabíjet slepici. Hlavu jí usekla už na schodech. Na špalku pak odněkud vytáhla ještě naše současné morče a usekla mu zadek… a pak mu rozpárala záda seshora, hezky podél páteře. V tom snu jsem musela brečet, vzlykat, řvát… byla jsem neskonale zoufalá.!!!
Naše morče jménem Bléka, s useknutým zadečkem se na mě ještě dívalo a zašmudlalo čumáčkem naprosto stejně jako když čmuchají nějakou dobrotu!!!!
Se divím, že jsem z toho snu neřvala hrůzou. Netušila jsem, jak tak dobrotivá osoba tohle může udělat a jak to vysvětlím synovi, jež ty morčata miluje! Jeho malá Bléka!
Sen končil tím, že jsem ty dva viděla stažený v kýblu s vodou… nahaté kuře a nahaté morče připravené ke kuchyňské úpravě.
Pak tam byl ještě dovětek v tom smyslu, že jsem opět jela vlakem, ale po silnici, nešlo mi do hlavy, jak může vlak jezdit po silnici. Nicméně jsem byla jediná, kdo se nad tím pozastavoval. A opět ty bomby v povzdálí… bylo mi zoufale.
Hrozně zoufale, cítila jsem příšernou bezmoc na tím vším zlem kolem a nemožnost s tím cokoliv udělat. Ráno jsem tipovala na nějakou nehezkou mečovou kartu, a kdesi v duši jsem tipovala ale na něco jiného… a pak jsem zůstala jako přikovaná, když tam byl – vážně – asi taky tušíte…
The Devil (Ďábel) Prožila jsem si Ďábla…
Tak nevím, mám mít odvahu k podobnému snění do třetice???
S předsevzetím, že si na třetí noc sama a dobrovolně vyberu Milence nebo něco podobně pozitivního jsem moc nepochodila. Přestěhovala jsem místo svého spánku, a tak jsem nepovažovala spaní za natolik fajnové, abych si byla 100% jista. Na novém místě se mi spalo dobře a když už jsem si říkala, že bych mohla, snědla jsem já blb na noc trochu jarní cibulky. To mi fakt nedělá na spaní dobře, takže opět odloženo.
Měsíční proměny dotřetice
Dva dny do úplňku… takže do třetice. Za svitu měsíce jsem usínala poněkud nesoustředeně, a tak i proto si možná nepamatuju konkrétní podobu snu. Byla to změť dlouhé nitě událostí, kterou jsem si matně pamatovala po probuzení, ovšem s každou reálnou myšlenkou noční zážitek odcházel do hlubin zapomnění. Říkala jsem si, podivný….připadala jsem si v těch snech sama, nejistá… Napadl mě Poustevník, ovšem pohled pod polštář ukázal, že šlo o…
…Měsíc. Jediná jistota je změna. Asi jo, asi ten pocit byl měsíční… důležité je, že i tak jsem se cítila jistě a bezpečně, že ty okolnosti, které v tom snu probíhaly byly sice nepříjemné, ale té neochvějné vnitřní jistoty se nedotýkaly. Zvláštní…
Tak nevím, byl to zvláštní pokus, co říkáte???
Renata
Reni, hlavně to byl pokus hrozně hodnotný a moc Ti pomůže. Já to například na tarotové škole přímo vyžaduji a ti, kdo ji absolovovali Ti to potvrdí. Oni musí nosit kartu celý den, a pak s ní i spát a události i sny si pečlivě zapisují. Je to proto, aby se seznámili s energií silných karet velké arkány. Protože na každého působí jinak. A jestli jim jednou mají porozumět a skrz své pocity hovořit o pocotech lidí, který budou později vykládat, musí ty karty mít přečtené a hlavně prožité. Udělala jsi dobře, i když to bylo náročné. Ty teď víš, jak funguje Ďábel ve Tvém případě (Ok, gilotinuješ morčatům zadky, ale jistě jsi v tom i jiný význam), jak Síla, jak Luna.. a jednou se Ti to bude moc hodit. Uvidíš.
Michaela.