Rituální oběti – život za život

Magie staví na myšlence, velice moudré myšlence o propojitelnosti všech duší v Universu.Prostě že naše JÁ je stejně reálné, jako je duše stromu, květiny, zvířete, člověka… magie v tom rozdíl nehledá, protože má za duši celek.(propojitelnosti duší věnuji celou jednu přednášku, protože tohle téma si ten čas zaslouží).

Rituál je pak práce s oním propojením na základě zákona přitažlivosti, zákona podobnosti, zákona synchronicity.

Buď jde v rámci rituálu o propojení s božstvem, nebo faunou, florou… vzásadě v tom ale není rozdíl, liší se to pouze v tom, co je účelem.

Co chceme změnit, respektive uvést do pohybu a jakým směrem.

Od toho se odvíjí způsob.

Podotýkám, že magii je třeba žít, přijmout a být v souladu, i když nic člověk nechce, neočekává, když je štastný… možná právě proto je, protože je propojený.

Rituály v souvislosti se stářím této myšlenky, která je vlastně tou prvotní, provázely člověka od nepaměti.

Fungovaly jako soubory pravidel, kterými se řídil život při různých příležitostech.Šlo například o narození dítěte, přechod od dětství do dospělosti, svatební obřady nebo pochovávání mrtvých.

Celá řada rituálních obřadů byla spojena s uctíváním bohů a dalších bytostí či zvířat.K přivolání té které události bylo často nutno cosi obětovat, nebo to i sníst. Vduchu propojení.Byly to obřady a ne ledajaké.

Někde platí stále.

Mezi nejvýznamnější rituály patří –iniciační obřadya rituály spojené s lidskými nebo zvířecími oběťmi.

Nejčastěji se obětovalo bohům.

Lidé, kteří věnovali bohům oběť, za to od nich očekávali určité výhody. Propojení. Zejména příznivé životní podmínky, úspěšný lov, ukončení dlouhého období sucha nebo naopak déšť.

V některých společnostech bylo tohle jednání díkůvzdáním bohům za jejich přízeň. Mělo i charakter jakési očisty a upevnění vztahů mezi živými členy a jejich předky.

Nejčastějšími obětními zvířaty byli v závislosti na životním prostředí beran, had, želva nebo medvěd.

Pozoruhodné je to, že tato zvířata určená k obětování byla vesměs považována za posvátná a podle toho se s nimi zacházelo během celého rituálu, před jejich zabitím i po něm.

Logicky, když přijmeme myšlenku propojených vědomí.

Existují rituály, které počítají se snědením zvířete, jako záchranou života člověka.Často při záchraně dítěte.

Celý akt je provázen zaříkáním a množstvím koření vhazovaným do horkého popela.

Před smrtí je zvíře hlazeno, přikládáno na tělo nemocného a podobně.

Je s ním rozmlouváno, je mu vysvětleno co se děje a proč. Nejčastěji šlo o kohouta, kuře, ale i hady… opět v souvislosti s tím, co se mělo stát, komu a proč.

Vím jistojistě, že v Arménii a části Chorvatska je to stále běžné.

Ale i jinde.

• Například v části Británie se stále věří, že snědené srdce žáby může odvrátit prokletí.

• V Itálii budou lidé přísahat, že žena otěhotní, pokud s pomocí čarodějky vypije krev březí ovce. Ta ovšem zůstává naživu. Prostě jde o lidovou sedimentaci a nikomu se nic nestane.

I u nás můžete vyzkoušet kouzlo. Ovšem jeho účinnost vyzkoušenu nemám a ani se nechystám. (Nejspíše proto, že nemám, díky Bohům takového nepřítele, nebo mi žádný nestojí za život mého oblíbeného tvora ).

Chcete-li učinit nepřítele neškodným a získat navždy nad tím člověkem převahu, musíte si najít zmiji.

Té je nutno vysvětlit, že potřebujete její energii, na co jí potřebujete, a že je to opravdu nutné. Rituálně pak zmiji zabalíte do něčeho, co je oné osoby a následně ji useknete hlavu. (Té zmiji!!)

Pak ji musíte sníst. Celou!

Tento rituál pochází z Bavorska. Nepříteli se tím nic nestane, neumře, ale začne se vás šíleně bát.

Usušený slimák vám zase pomůže dostat se z prekérní situace. Ovšem je třeba ho žvýkat.

Není to bez logiky, jakkoli vám to přijde podivné.

Drtivá většina rituálů ale život spíše oslavuje, než by ho brala… a to víte ode mě za ty roky moc dobře.

Oběť je tu veskrze často jen tehdy, jde-li o život.

Život za život.

Synchronicita.

Jestli to funguje?

Nevím, zabývám se a provozuji rituály, které nevyžadují pražádnou krev, ale kdyby mi šlo třeba o dítě, zblajznu zmiji na posezení.

A ano, vysvětlím jí velmi trpělivě a pokorně proč.

Zatím ale tak nějak věřím lékařům, protože tu jsou, a protože jsou to vlastně potomci šamanů.

Mimochodem, jistě vás to teď taky napadlo…medicína ve svém vývoji nedělá nic jiného, než že obětuje životy v zájmu záchrany životů.

A rozhodně to nedělá rituálně.

Mějte fajn den…

A dívejte se… venku je teď toho tolik k propojení!

Michaela Kudláčková