Views: 61
Už jsme o tom myslím jednou mluvili, ale v diskuzi se objevilo mnoho názorů od vás. Také mnoho odkazů na mnoho moudrých knih. Podle všeho, ano, jméno má svou karmu. Ale jde spíše o důležitost příjmení. U jména křestního si můžeme pomoci překladem původní podoby, případně slova. Příjmení má ale svůj konkrétní život. Svou minulost, přítomnost i budoucnost. Je jako kabát, který už někdo nosil…
Poprvé jsem o karmě jmen slyšela před lety od přítele mé kamarádky.
Měl problémy s alkoholem a také byl často nemocný, měl psychické problémy. Chtěl to řešit. Zkusil všechny možné terapie, psychology a později také léčitele – starého pána původem z Arménie.
To on mu tehdy řekl, aby se jednoduše přejmenoval.
Nechtělo se mi věřit, že tohle je cesta, jak si pomoci, ale světe, div se… během jednoho roku se stalo v jeho životě tolik změn, že si to jeden nevymyslí…
A k tomu přestal pít.
Vzal si jméno své babičky za svobodna. Tuhle ženu měl nesmírně rád a hodně často ji citoval. Navíc jeho babička byla moudrá žena, dožila se úctyhodného věku a byla neobyčejně zdravá.
Celý rod, do kterého se ona přivdala, byl dlouhověký.
Babička se navíc celý svůj život nedotkla alkoholu – říkávala prý, že se jím myjí okna. Pohledem na věci, které obklopovaly jeho jméno stávající, tam to už tak slavné nebylo.
S alkoholem se samozřejmě i vlastní pílí a vůlí vyrovnal, podle jeho slov nebývale jednoduše.
„To, co dřív bylo jako bych jezdil loktem po struhadle, mě najednou opouštělo zcela samo. Řekl bych, že jsem prostě začal přemýšlet jinak a hlavně jinam. Vůbec jsem to neřešil v sobě nějakou silou. To, co jsem dělal a jak jsem přemýšlel, mi prostě připadalo přirozený,“ řekl.
Je dnes úplně jinde
Pravda je ale také ta, že se rozešli i s onou původní přítelkyní a on se za tou novou přestěhoval z Prahy do Rudné. Na tomhle je zajímavý fakt, že odsud zrovna pocházela jeho babička, ale nová přítelkyně s tím vůbec nesouvisí.
Hodně se změnilo i v jeho zájmech. Z truhláře se stal podnikatelem v oblasti autodopravy a má logicky i jiné přátele.
Může to být změnou jména, že se mu tak změnila dráha života?
Myslím, že ano, pokud přijmeme Jungův zákon synchornicity.
Totiž, že určité věci, děje, jména, činy na sebe přitahují zase jiné, které s tím či oním nějak souvisí… je to složité, ale je to neskutečně strhující, protože to funguje.
Jenom nejsme schopni to obsáhnout, protože je to hrozně obsáhlé a náš úhel pohledu a vnímání na to nestačí.
Jen na ty části toho celého ….
Od rodičů a dále rodičů jejich rodičů po jedné linii vždycky geneticky dědíme nejen povahu, ale jmenně i určitý osud. Každé jméno je jako kabát, co se pořád převléká a pokaždé je v něm někdo jiný, mnoho lidí, kteří … řekněme se do něho zpotí.
Jméno tak jaksi ovlivňuje struktury našeho bioenergetického pole. (mimochodem ideálně se na tomhle vysvětluje význam tarotové karty Aeon – věk – DNA – rodová linie – spojení osudů i rodů…atd)
Změna příjmení tak do jisté míry může zatěžovat karmu jedince, protože se změnou přijímá i další „rodovou karmu”, např. po manželovi, a ta nemusí být pokaždé příznivá.
Většinou to působí pomalu a nepozorovaně, takže to jakoby vyplývá ze života a tak to málokdo vnímá.
I já mám podobnou zkušenost.
O mých aktivitách v době, kdy jsem se ještě nevdala, víte už hodně, a tak vás jimi nebudu unavovat.
Zajímavé ale je, že když jsem se vdala, zavřela se nad nimi úplně voda. Nic.
Pracovala jsem jako úřednice a všechno možné, ale předešlé zájmy i kontakty jako by se na dlouhé roky propadly.
Jiná cesta, jiné věci, jiní lidé, jiná zaměstnání.
Pak jsem se rozvedla a vdala. Dělo se zase cosi odlišného, ale to, co ke mně chodilo před první svatbou, bylo minulostí.
Když jsem si vracela své dívčí jméno, mělo to jen jediný důvod.
Nechtěla jsem nosit jméno někoho, kdo ubližoval mně a holkám. Vadilo mi jeho příjmení u mého jména.
Důvod byl pocitový. Jiný skutečně ne.
Až zpětně si uvědomuji, že návratem k původnímu jménu se vrátilo to, co jsem žila. Předtím jsem o tom nepřemýšlela. S největší objektivitou musím říci, že návrat k médiím, ať už je to formou psaní, rádia, knih… a tak je skutečně cosi, co se ke mně vrátilo až změnou jména.
Neudělala jsem pro to prakticky nic. Našlo si mě to samo. Vlastně ani nevím, jak. Prostě to tak přišlo.
Dokonce i hmotně je to teď tak, jak to bylo, když jsem se jmenovala tak, jak se jmenuji. Je to zvláštní, ale je to tak. Jako bych si do života původním jménem vrátila i původní sklon života, přátele a vůbec všechny lidi a profese, které s tím souvisely. Je to neuvěřitelné.
Jsem proto tím, kdo trvá na tom, že jméno je jakási živá věc.
A že my žijeme své jméno do jisté míry. (Pak je tam samozřejmě i nějaká osobní karma)
Jméno je něco, co je nám víc než blízko.
Je naší součástí.
Jím se podepisujeme, jím nás titulují, tak nás znají, s ním nás vyhledávají, jím o nás mluví.
Žijeme ho prakticky neustále.
Jménem tedy pravděpodobně také přitahujeme různé věci. A jestli jsem jménem na sebe natáhla určitou energii a cestu, pak není nic divného, že jeho opětovným připojením k své bytosti jsem totéž přitáhla zpátky.
Mimochodem, jméno Kudláček se zpětným pohledem hemží novináři, a dokonce máme v předcích i herce. Vesměs tedy chudé, bohužel
Co se křestního jména týče, tady je dobře se spíš podívat, co jméno znamená v původním překladu.
To s sebou vlastně nosíme jako takové sáčko pod ten hlavní kabát.
A když jsme u těch Michael a Eriků (viz diskuze) tak mám pro vás novinku.
Naprosto všude a jeden od druhého dokonce i wikipedie na internetu opisuje překlad „podobna Bohu“.
Ale zřejmě to tak není.
Svého času jsem mluvila s klientkou, která studuje jazyky a konkrétně hebrejštinu, ze které jméno pochází … ona mi tehdy řekla, že hebrejština se strašně špatně přikládá, protože je významově složitá a hodně ohebná.
Pravila, že Michaela je v překladu nejblíže významu „vděčna Bohu, nebo „aspirující na boží pomoc“. A šup s egem dolu
No, a abych se zastala Eriků – mělo by to být původem severské jméno a v překlad se blíží významu „ silný panovník, co si zasloužil pozornost“. A šup s egem nahoru
Zajímavé, že?
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Existuje ještě kabalistický výklad jmen, ale o tom příště… nebo vlastně.. někde už jsme o tom psali – je tam i tabulka.
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.