Jak funguje lapač snů? A funguje? Jasně!

Naši předkové vnímali sny jako poselství bohů, kteří k nim promlouvali právě formou snů, neboť ve stavu útlumu mysli se jaksi zjednodušila cesta informace k duši. Romantické. Později, jak mají vědci ve zvyku, sebrali nám všechnu romantiku a nahradili ji něčím, co je sušší, než kuřecí prsa upečená v troubě. 

„Sen je duševní aktivita během spánku, periodicky se opakující psychosomaticky podmíněná neurofyzická aktivita za předpokladu částečného útlumu mozkové kůry.“
Ble, to zní jako popis počítačového programu na ovládání funkce semaforu.

Sigmund Freud byl zase specialistou na sexuální podtexty a traumata z dětství, i když jeho definice má z velké části něco do sebe. Sny jsou podle jeho slov prostředkem komunikace našeho nevědomí s vědomím. Různé podněty, reakce, detaily, které nevnímáme během dne, mozek nastřádá „do šuplíku“ a během snění nezávisle na naší vůli a vědomí vytahuje, kombinuje s útržky informací v nejbizarnějších formách a bez našeho „souhlasu“, totiž bez možnosti zásahu vůle.

Věda nevěda, sny řešíme neustále.

Povídáme si o nich a podáváme je jako bizarní příběhy plné emocí. Dokážeme vyprávět vlastní sen jako napínavý film. To proto, že ho tak taky vnímáme. Každou noc jsme v kině a je to tak správně.

Bez významu naše sny totiž rozhodně nejsou.

Upřímně, mnohdy dokonce dokážou ovlivnit náš pozdější pohled na realitu před snem. Mnohdy dokončí či doplní chybějící část celku.

Naprosto cokoli, co se k nám dostává, v nás vyvolává pocit.

Ten je zpravidla zatlačen praktickou stránkou naší bytosti pěkně do Freudova šuplíku a čeká. Vjem či prožitek vyhodnotíme tou racionální částí naší osobnosti a dáme mu jméno. Pak ho uklidíme a věnujeme se dalším vjemům.

Celé bdění si tak pěkně sosáme prožitky a situace a rozhodně při jejich množství nemáme moc času je hodnotit tak, jak by si některé zasloužily. Od toho máme teprve spánek a sen jako neoddělitelnou součást našeho plnohodnotného bytí.

SEN!

Porozumět se člověk snažit snům snad od chvíle, kdy prvně usnul. A je to moc důležité, protože jsou to sdělení.

Při vykládání snů se jen málokdy můžeme řídit nějakým obecným pravidlem, protože snový model jednoho člověka bude mít patrně úplně jiný původ než totéž u druhého. Jeho základ je přece v předešlém prožitku.

Sen je symbol, obohacený o emoci a pocit, který jsme za bdění macešky založili.

Teď, když spí naše praktická stránka, můžeme nechat plně rozvinout tu emocionální. Budeme se asi divit, co všechno jsme opomněli z pohledu vlastní duše.

Při vykládání snu si klaďte otázky.

• Co symbolizuje to či ono?
• Jaký pocit jsem ve snu měla?
• Čeho se obávám v reálu?

Je to velice důležité, protože mnohdy jsou zdánlivě nepříjemné snové symboly provázeny odlišnými pocity a obráceně.

• Jak jsem se cítila?

U zvířat berte v úvahu vlastnosti, které se jim připisují, i když nezapomeňte, jak konkrétně na vás to které zvíře skutečně působí.

Pro chovatele hadů bude mít kobra jistě jiný význam, než pro toho, kdo z nich má hrůzu. U koček platí totéž – jakkoli se o kočce říká, že je falešná, má také spoustu jiných zajímavých vlastností. Například nepodplatitelnost a mnoho jiných. Sen je vaším individuálním klíčem k hodnocení reality podle vašich pocitů i obav.

Univerzální jsou jen živly

Tam, kde je voda, tam jsou city a touhy. Ať už zvládnuté nebo nezvládnuté. Je důležité, jak jste se ve vodě cítili a také její kvalita i množství. Pokud se příjemně koupete v čisté vodě, jistě vám podvědomí o vaší citové stránce říká něco jiného než sen, v němž se topíte ve vodě kalné. Ptejte se: Co se děje kolem mě v oblasti citů?

Kde je oheň, jsou emoce i vášně – Patří sem hněv, msta, ale i žhavá láska, která může být spalující či je z jakéhokoli důvodu potlačována v reálu. Jistě to vypadá jinak, když vám hoří dům, a jinak, když se budete příjemně hřát u neškodného ohýnku. Ptejte se: Co mě rozčiluje a co bych nejraději spálila, co mě pálí, nebo kdo?

Kde je země, tam je hmota – Hlína, skály, kameny, ale i bahno a písek jsou symboly, které hovoří o vašem vnímání všeho, co je pro vás synonymem hmoty, toho pevného, všeho, co pokládáte za trvalé hodnoty ve smyslu hmotném. Nepatří sem jen peníze, ale například i vaše práce, majetek a podobně…

Kde je vzduch, tam je myšlení a komunikace – Snové symboly vánků, průvanů i tornád a vichřic je styl a pocit z toho, co říkáte a co je vám sdělováno. Je to o myšlenkovém potenciálu a schopnosti věci hodnotit hlavou. Také je tady intelektuální oblast a kapacita. Ptejte se: Jaký dopad mají moje slova? Jak na mě působí slova druhého? Jak nad čím přemýšlím a také: Nepotřebuje moje intelektuální krajina malou pauzu?

Návod, jak se zorientovat v některých snech máme jako stálé menu tady na magazínu.

Kéž by naše sny byly jen pěkné, kéž by to bylo jen létání (osvobození, potřeba nadhledu v reálu, nebo boj s konvencí), kéž bychom si jen hověli… ale ono ne.

Stejně dlouho, tedy od začátku, co člověk (a nejen on i zvířata sní) začal mít sny, nebyl uřetřen ani nočních můr.

Mnohdy jsou noční můry zesílenou obavou. Mohou zahrnovat skutečný strach z čehokoli, který si racionálně snažíme nepřipustit. Když budeme dlouho couvat před něčím, co je pro naše emocionální dění v duši silným aspektem, naše podvědomí tomu dá hororový nádech. Noční můra je jen zesílený hlas naší duše. Vsadím se, že její námět nebude od skutečnosti daleko, alespoň ne symboly.

Kdo se víc může strachovat o své dítě než matka? Pak noční můra, ve které držíme své mrtvé dítě a křičíme tak, že nás partner probudí, není ničím jiným, než strachem o jeho bezpečí. Dost možná se nedávno přihodilo něco, kdy jsme se o ně báli, nebo právě řešíme cosi, co vnímáme jako ohrožení jeho bezpečí.

Sny o vlastní smrti jsou nejčastěji přípravou na velké změny v našem životě. „Nechat něco umřít.“

Každá doba a každá kultura od Egypta, přes Maye, Římany, domorodé kmeny v Africe až po Indiány, měla své vykladače, zaříkávače snů a každá kultura přikládala snům velký význam.

Spojení s Bohy, spojení druhým břehem, totemová zvířata, vzkazy od mrtvých předků… co doba, co kultura, to odborná práce se sny.

Samozřejmě, že i na noční můry měly a mají všechny kultury vysvětlení i zaručené recepty.

Já se podržím Indiánů, i když význam oněch strašných snů jsem nahoře nadnesla.

Indiáni, (jsou mi blízcí, tak proto) věří, že spící člověk je velice zranitelný po rovině jeho vnitřní, té hlavní podstaty.

Pravého já, chcete-li, nebo astrálního těla, řečeno moderně…prostě té části, která je nejen schopna se spojit s velkým duchem i s totemovým zvířetem.

Podle Indiánů se můžeme od totemových zvířat během spánku učit. Zdokonalovat, získat schopnost navíc…vždyť víte, totemová zvířata probíráme každou chvíli.

Indiáni ale také spícího umí chránit. Respektive jeho zranitelné, éterické tělo … jeho duši.

To od Indiánů máme lapače snů.

Má ho doma kde kdo, ale víme taky, jak funguje?

Proč vypadá tak, jak vypadá a jaké má zásady?

Tak nakonec tohohle obsáhlého spacího textu, jehož obsah bude vždycky živý a aktuální, protože prostě budeme pořád spát a pořád mít nové a nové filmy pod našimi víčky, až večer usneme, si řekneme, proč je dobře mít lapač.

Je to dar od pavoučí ženy.

Indiáni mají pavouky rádi.

Krom toho, že je s oblibou jedí a jsou prý delikátní, představují pro ně pavouci jeden z nejdůležitějších prvků. Podle Navahů například stvořila svět pavoučí žena, která ho utkala.

A byl by to ještě delší, než dlouhý článek, kdybych vyprávěla další a další indiánské, krásné příběhy o zvířatech a stvoření, kde všude jsou pavouci, jejich sítě a Indiáni i jejich šamani…

Lapač není nic jiného, než pavoučí ochrana snícího …

Pavučina, kterou je tento předmět vypleten zachytí to nejhorší ze snu a přes pírka, která visí dolů, spustí jen to, co informuje, ale nevyděsí.

Je to vlastně filtr.

Snícímu, aby pomáhal, musí viset tam, kde má v noci hlavu.

Po noční můře je dobré ho položit pod strom a požádat o vyčistění… a pokud přes něho přeleze pavouk, gratulujte si.

Nejenže vám bylo vyhověno, ale máte i ochranu.

Máte lapač? Funguje?

Jak kdy co?

Ono totiž někdy pavoučí žena vyhodnotí, že určitý snový příběh máte prožít, ale moc často tak tvrdá není.

Ať s lapačem, nebo bez … hlavně sněte.

Protože vědci dokázali, že kdybychom neměli sny, onemocněli bychom duševně natolik, že bychom nebyli schopni v realitě žít. Náš mozek se bez snů neobejde.

Ani mozek žádného zvířete… prostě žádný mozek.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]