Návštěvy: 12
Ne, nemíním opěvovat adolescentní dívku, nýbrž včerejší datum. Kdybych byla pesimistou, řeknu, že to byl strašný den. Protože jsem ale opakem, řeknu: co nás nezabije, to nás posílí. Úterý 13.1. mi zabilo jen něco milionů mozkových buněk, přizabilo peněženku, tátu a jinak vcelku pohoda 
Mělo mi to dojít už ráno, když jsem se praštila do holeně tak, že jsem měla dojem, že jsem rozpůlila postel.
Pajdala jsem dolů, kde jsem klasicky vyndala naučeným pohybem tu plechovou věc s popelem a hotovila se k popelnici.
Řízením, teď už vím, že počínající třináctky, jsem to vyklopila vedle. Vítr se postaral o zbytek. Sbohem umytá hlavo. Vypadala jsem jako zombie.
Zatopit se mi povedlo.
Na to se táta rozhodl, že inovuje prostor u kamen, při čemž se naplno odprezentovaly jeho tituly za i před jménem, protože tak brilantně vysvětlených hned několik přírodních zákonů, neuměl žádný profesor, kterého si pamatuji.
Vytvořil tuhle jednoduchou záležitost, jejíž efektivitu hned z několika stran jsem neměla po vysvětlení tohoto téměř stoletého pana inženýra, kandidáta věd, problém pochopit.
Jsa rozjařen úspěchem a mou poklonou, šel k dřevníku a neodervala jsem ho od sekery.
Mimochodem, minulý týden jsme spolu naložili, odvozili a poskládali 4 kubíky dřeva.
Nedal si prostě říct.
Zadělala jsem na křenovou omáčku a šla nahoru, zalít kytky. Že jsem dala do konvičky horkou, mi došlo naštěstí dřív, než začala první kytka řvát.
Volání se naopak ozvalo zespoda, a protože to bylo tatkovo volání a s vědomím jakou činností se zabýval, vzala jsem schody šusem.
Sekl se do nohy, ale měl z toho legraci.
„Potřebuji polní lazaret, sestru a faráře,“ volal rozpustile.
Pokusil se o mě hysterický záchvat.
Na rozdíl od něho jsem viděla tu zakrvácenou ponožku a v bačkoře mu čvachtalo.
Fajn.
Nohu jsme ovázali a táta odpajdal s tím, že ho jedna noha nezlomí.
Zjistila jsem, že nemám smetanu.
Když jsem úprkem odjížděla, důrazně jsem ho pořádala, zatímco opět půlil polena u špalku, aby si nic neutnul, než se vrátím a že budu zpět za minutu.
Na sporáku jsem nechala tu omáčku, co byla skoro hotová a ztlumená.
Zavřela jsem psa a nechala jsem si otevřenou bránu.
V Sadské u Čonga jsem byla hotová hned a tak jsem se stavila ještě v trysku na pumpě pro cigarety,
Vypálila jsem jako blesk.
Jako efektivní bleskosvod se mi osvědčila plácačka policejní hlídky.
Rezignovaně jsem odložila hlavu na volant.
Neměla jsem s sebou kabelku.
Tedy jsem neměla ani jeden doklad, do toho jsem nebyla připoutaná a nesvítila jsem.
„Dobrý den paní řidičko, prosím doklady totožnosti a doklady od vozidla“
„Nemám nic z toho, pane, zato mám na sporáku omáčku a před barákem stoletého tátu se sekerou v ruce, dále otevřenou bránu a celkem úspěšný den“
Měla jsem tepláky, na hlavě rozcuch se zbytky popela a domácí botky od Ježíška.
Díval se na mě, jakoby nevěřil, že tam jsem.
„Co s vámi mám dělat?“
„Inu, zastřelte mě, ale prosím, pak rychle jeďte sundat ten hrnec a vzít tomu starci sekeru“.
„Napřed musíme ověřit vaši totožnost, pak dýchnete, a když to bude v pořádku budeme řešit prohřešky“, pravil bodře.
„Do té doby bude táta bez údů a dům bude vypálen jako Lidice“, povídám.
„Pokusíme se to urychlit“
Vysypala jsem ze sebe všechna jména a rodná čísla mých dětí (už jen to zabralo dost času) , jméno matky otce, jeho otce, jeho matky, všech matek co znám a všech předků až po loupeživého rytíře, co mu usekli ucho.
Dýchla jsem do té věci, když jsem před tím naznačila, že z ní chci pít.
Evidentně to video viděli, protože je to pobavilo.
„Tak co vám tam mám napsat?“, zeptal se s papírkem v ruce a s úsměvem.
„Napište „VŠECHNO“ to je rychlé a výstižné“.
Konstatoval, že na všechno nezná paragraf.
Stálo mě to 500,-
To docela jde, na to, že jsem učinila asi 200 přestupků.
Pozvala jsem je na křenovou omáčku.
Nepřijeli.
Překvapivě.
Po tom, co jsem to tátovi povyprávěla, pravil, že to mám z toho, že se nemodlím, odložil sekeru a šel se najíst.
Odpoledne přijel Tomáš, s tím, že mu je špatně.
Večer přijela Johanka a vypadala, že jí spadly všechny hračky do kanálu a někdo jí šlápl do obličeje.
Už jsem neměla sílu se vyděsit, tak jsem si řekla, že rovnou zkolabuju a bude to.
Další jobovku by moje celkem otrlá CNS možná už nedala.
„Co se stalo, beruško???“
„Maminko, já mám deprézi!“
„Cože?“
„Já bych chtěla být šťastná, co když v životě nebudu šťastná, co když ,,,,“
„Nic jiného se nestalo?“
„A to nestačí?“
Povyprávěla jsem jí průběh dnešního dne, což ji uklidnilo, doteď jsme si povídaly a moje dítě se odpotácelo do postele.
Učiním totéž, jen co vám tam vložím tuhle vydatnou kávu.
Zocelena vstoupím do středy.
Hezký den všem!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
