Navzdory ujištění hlavních zpravodajských relací, že houby lze nalézt jen na západě Čech a na Šumavě, mohu s klidem oznámit, že jsem nenavštívila ani jednu z těchto destinací a stejně rostou.

To je při tomto nešťastném způsobu léta vlastně úspěch jako hrom. 

Napřed to vypadalo, že podhoubí odplave kamsi do Severního ledového oceánu, pak že budeme chodit rovnou na sušené a nakonec mykologové paradoxně plesali nad informací, že z lesa chodí s prázdnou.

To jediné, co roste je totiž  tak unikátní, že se místo nálezu tají a ještě nemá ani české jméno.

Jo, a kdybyste ten taliánský zázrak náhodou našli, tak to ani nesbírejte, protože nikdo netuší, jestli se neotrávíte.

Jsem ignorant a dobrodruh.

Nerozeznám od sebe jednotlivé pečárky nebo suchohřiby. Pro mě je to žampič a pančák. Ale letošní houbový půst mne docela mrzel.

Bez ohledu na mou houbovou zmatenost a neschopnost zorientovat se v atlase hub, mi zkrátka chutnají a málokdy se vyřádím v kuchyni tak, jako v houbové sezóně.

Loni se mi podařil unikátní lák na václavkové kloboučky.

Dokonce jsem se pochlubila před známým, kterému jsem poslala skleničku na košt. Dostalo se mi pochvaly dokonce i od jeho maminky.

Až zpětně jsem se dozvěděla, že je členkou mykologické společnosti, která krom jiného pořádá klání o nejlepší houbičky v nálevu.

A recept?

Neprozradím.

Můžete si ho totiž přečíst na obale takové jakési směsi, co je k dostání v každé sámošce  Prostě klasika.

Jenže loni jsme chodili div ne s kosou a ještě frfňali nad těmi, do kterých kousl slimák. Letos jsem byla ochotná plesat i nad oschlou růžovkou.

Jenomže ani ta mi do cesty neskočila.

Doma jsem obloukem obcházela poslední dvě skleničky sušených hříbků z loňska, abychom přežili alespoň s těmi a nadějí do sezóny příští.

Jakoby léto tušilo, že mi ještě něco dluží…

Počasí, že by psa ven nevyhnal, nám dokazovalo, že léto je zkrátka pryč a je potřeba dohledat a spárovat rukavice.

Poslední prázdninový víkend jsem navštívila rodnou chaloupku, což se nikdy neobejde bez výletu za houbami.

Je to docela sranda, protože tatínek je z Moravy, kde, jak jsem zjistila, sbírají některé houby pod zcela odlišnými názvy než u nás v Čechách. Nakonec jsme se tak nějak sjednotili a otravy se nám vyhýbají.

Maminka je zase ovlivněna svým tatínkem, což byl celkem svérázný houbař, který již zdálky poznal, že je v košíku babka a hulákal na míle daleko, že: „Pro něco takového by se on v životě neshýbl“ a  „Radši z lesa s prázdnou než taková ostuda.“

Nebylo to tím, že by nebyly za dědy slabé sezóny, on prostě našel vždycky a uměl sbírat i to, co většina lidí nezná ani jménem.

Babky tedy sbíráme, ale nemohu zabránit pokusům, kdy se maminka vyprávějíc historky z mládí snaží do košíku propašovat něco podezřelé barvy i tvaru, o čem je přesvědčena, že to děda sbíral a bylo to vynikající.

Kdybych nevěděla, jak je na tom s očima…

I přes odlišné názory jsme houbaři z mnoha generací sběračů hub a hodláme si tak i vychovat následníky. To by ovšem jeden musel mít nervy jak špagáty. Myslíte si, že jdete hledat houby, ale polovinu času hledáte rybičku, čepici nebo lopuch.

Když to všechno najdete, začnete si přehrávat všechny ty investigativní reportáže na Nově, jaká je to letos bída a navíc už toho máte plný zuby, nohy a ten báječný kousek lesa s praváky nějaký blbec od loňska stihl vykácet.

Ztráta víry přináší úspěchy.

Podivný způsob léta donutil houbičky k jakési selektivní metodě, na základě které se rozhodla nezdržovat se babkami, růžovkami a dalšími druhojakostními houbami a rovnou na nás valila praváky.

Nejvíc jich objevila dcera, které je v jakémsi období permanentního vzdoru a řekla, že nesbírá, i kdyby o ty houby zakopávala.

Zakopávala však o samé pravé hřiby, což ji na chvíli donutilo ke spolupráci a nadšení. Nakonec jsme našli i pár těch růženek, co se právě klubaly z jehličí a klouzky, které miluji ve smaženici.

Známá místečka zklamala a křemeňáci na to ještě dlabou.

Na václavky je ještě čas, ale to nevadí. Myslím, že jsme letošní sezónu i přes to všechno odpíchli celkem slušně.

Už jsme měli smaženici, bramboračku, hovězí na houbách, vepřové na hříbkách a houbovou omeletu.

Sezóna je sezóna, ale docela se těším na palačinky.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]