Kulový blesk: „Měl jsem pocit, že snad přemýšlí“

Málokdo ho viděl a ten kdo, náhodou ano, nikdy na to nezapomene. Kulový blesk. Věda již dlouhou dobu považuje existenci kulového blesku za prokázanou, ovšem v zásadě o něm víme stále velmi málo. Vlastně se věda pokouší o vysvětlení podstaty kulového blesku již po mnoho desetiletí. Myslím, že nejvíc jasno mají možná ti, kdo ho vážně viděli. Reálně, přirozeně a v jeho přírodní podobě…

Podle svědectví těch, kteří měli možnost jej na vlastní oči a mnohdy i kůži vyzkoušet, se kulový blesk chová hodně zvláštně.

Přinejmenším tak, že člověk leckdy přemýšlí, jestli je to náhoda, nebo jestli kulový blesk myslí.

Svého času jsem byla při tom, když jeden takový zajímavý příběh o setkání vyprávěl bratr mého bývalého manžela.

Od té doby to mám v hlavě uložené.

 „Stalo se to, když jsem byl na vojně. Bylo asi jedenáct večer a byla bouřka. U jednoho stanu se najednou objevila červeno- oranžová koule asi o něco menší, než kopací míč. Plula nad zemí a pohybovala v takových přískocích, když to řeknu zrovna po vojensku. Stáli jsme jako přikovaný. Bylo nás tam dvanáct.

Míjela nás o centimetry, ale na nikoho se to nevrhlo, nebo něco takovýho.

Pak Roman začal utíkat a to asi neměl. Normálně to běželo za ním. Strašně řval a zaběhl do lesa. Ztratili jsme ho z dohledu a našli ho později v šoku. Tvrdil je to jím prošlo. Nebylo mu vůbec nic, ale co mě tehdy hodně překvapilo – on vůbec neměl podrážky!, vyprávěl můj švagr, vlastní zážitek pravděpodobně s kulovým bleskem.

Hodně jsem zhruba před dvěma lety pátrala po dalších očitých svědcích.

Získala jsem dvě svědecké výpovědi. Výše uvedené povídání švagrovo a také příběh kamaráda mého otce.

I tento zážitek s kulovým bleskem je zajímavý, byť tento líčí zcela jinou podobu.

Vyprávěl mi o modrých útvarech ne větších, než kriketový míček. 

Bylo to zase při bouřce a vylétly z elektrické zásuvky. Bylo jich pět. Co se shoduje je přískokový způsob pohybu.

Tyto koule se ale na rozdíl od předešlého příběhu, zjevně vyhýbaly kontaktu s lidmi, byť se v bytě nacházel on, jeho manželka a dokonce kojenec v postýlce.

Koule zničily, na co přišly, ale jim se vyhnuly.

Proletěly kuchyní, kde spolehlivě vyřadily všechny spotřebiče a zlikvidovaly kovové nádobí na sporáku. Sklu neublížily a ani porcelánu. Tedy krom toho, že v obýváku uvařily rybičky v akváriu.

Dvě následně explodovaly přímo v bytě a tři vylétly otevřeným oknem.

Líčil mi také, že uvnitř koulí kmitaly bílé čárky.

„Ta jedna doslova stála ve vzduchu přede mnou. Zíral jsem na ní a modlil se, ať si „nevšimne“ malého v postýlce. Neudělala ale nic, jen „odešla“ do kuchyně. Skoro bych řekl, že se snad na mě koukala“, říkal ten muž a já vám něco povím, ani náznakem by mě nenapadlo, že by si stín z toho vymyslel. To totiž poznáte. Ten zážitek v něm cosi nechal.

Jak ze švagra, tak tehdy z kamaráda mého otce bylo strašně cítit, to autentické.

Emoce, pocity a to, jak se jejich mozek snaží zařadit něco, co jim odmítá rozum postavit tak, jak to vnitřně cítili.

Otázka kulového blesku je stále jakousi třináctou komnatou současné fyziky a řeší jí snad každý, kdo se kolem tohoto oboru trochu pohybuje.

Prozatím jsou vědci s jeho zkoumáním víceméně vedle, ale jisté pokroky pochopitelně udělali. Tak například se shodují, že se jedná o shluk plazmy.

Co by ale takovou plazmu udrželo pohromadě? Nějaký plášť ? A z čeho?

Proč se pohybuje přískoky a jak to, že svědci pokaždé popisují jinou barvu a dílem i chování?

Jak to, že dovede stát ve vzduchu a pak se jednoduše rozejít jiným směrem?

Je snad víc druhů kulových blesků?

Za sebe se modlím, abych ho neviděla, protože po zážitku s tím obyčejným bych ten kulový už rozhodně nerozchodila.

Michaela

[sexy_author_bio]