Také už na Vás leze jaro? Já už mám pupeny. Když vyleze sluníčko, obcházím zahrádku jak mlsný kocour špajzu a koukám, kde co vykukuje, pučí a klíčí. Cibuloviny se derou ven jako o závod, trvalky nesměle vystrkují lístky a některé květinky mají ještě hlubokou půlnoc jak lední medvěd. V klíčení tak jako vždy hrají prim brambory.

Mírná zima udělala z našeho sklepa hotovou pěstírnu.

(pozn.red. Z našeho taky )

S tím se musí něco dělat.

Nenapadl mne jiný recept ze starých brambor než bramboráky, bramboráky s uzeným a bramboráky se zelím. Mně to nevadí, ale rodina touží po pestřejším jídelníčku. A tak jsem se pustila do zrádných vod internetu ve snaze najít nové a neokoukané recepty.

Jsem vrah.

Fungovat u nás Bernavernt, už mě vláčí po soudech a úřadech. Jíme totiž brambory! Umíte si představit něco horšího? To už je jen štrůdlík sypaný kyanidem!

To mě dostalo. Mohla jsem se pokusit zbavit své rodiny tolika báječnými způsoby a já si vybrala ten nejkrutější, kterým je konzumace brambor.

Vím, že je potřeba udržovat lidstvo v permanentní tenzi a čas od času jej vyděsit nějakým novým virem, alergenem nebo poznatkem z oboru stravování. Je totiž jedno, jak funguje váš organismus, hlavně, že šlape ekonomika.

Virus zika, šílené krávy, éčka, bio…Furt ve střehu, toť heslo moderního člověka.

Už jsem hledala cyklistickou přilbu, to kdybych náhodou zkřížila cestu hozené dlažební kostce. Proboha….my jíme brambory!

Napadlo mne, že bych se omluvila dětem, manželovi, rodině manžela a pak na tiskové konferenci dementovala informace, že by se mi kdy vůbec ty hříšné hlízy vyskytly pod pokličkou. Nic takového.

Já brambory prostě nedám.

Ačkoliv nejsem zrovna žádná Twiggy, nenechte se mými rozměry mýlit. Nestrčím do pusy všechno. Potravinám věnuji poměrně dost pozornosti. Sleduji jejich tradici a příběh. Už jsem tu kdysi psala o chlebu. To mi brání zanevřít na pečivo, i když dnešní trend velí zahodit pečivo a zhubnout do plavek lusknutím prstů. Na živu nás nedrží kalorie, obsah živin a příznivý obsah aminokyselin a vitamínů.

Jíme všemi smysly i duší.

No ale zpět k bramborům.

Na našem jídelníčku je mnoho potravin, které jsou nováčky a naši předci si o nich mohli nechat jen zdát. Trend velí návrat k tradičním a sezonním potravinám. Jo, jahody v lednu a cizokrajné bobule na nesmrtelnost si holt s naším zažíváním moc netykají.

Tohle je i argument proti bramborům.

Jsou to úplní zelenáči. Když Francis Drake dovezl brabory z Jižní Ameriky do Evropy, byly pěstovány jako exotická plodina šlechtických dvorů a klášterních zahrad. Prokazatelně poprvé byly brambory uvařeny roku 1616 na hostině francouzského krále Ludvíka XIII.

Teprve v osmnáctém století se dostaly hlízy lilku na stůl obyčejných lidí.

Vlivem pruských válek sužoval lid hladomor a bylo ho potřeba nasytit.

Vlastně za to může Marie Terezie.

Takže ano, z historického hlediska jsou brambory na našem stole nové a o nějaké tradici nemůže být vůbec řeč. I přesto se staly velmi rychle základní potravinou. Naše poměrně chladné podnebí a neúrodná půda připomínají jejich domovinu. Zkrátka se jim tady daří. Díky tomu velmi rychle domestikovaly.

Pěstitelům netrvalo dlouho, než spatřily světlo světa i ryze české odrůdy.

Díky jejich snadnému pěstování a nízké ceně dokázaly nasytit masy, odvrátit hladomor a poskytnout dostatečně kvalitní výživu obyvatelstvu. Jejich ekonomické výhody přetrvávají dodnes.

Pod vlivem všech zhůvěřilostí, kterých se na nás dopouštějí potravinářské koncerny, jsme si konečně zvykli přemýšlet nad tím, co jíme, odkud to je a co to udělá s naším organizmem. Pozornosti neunikly ani brambory.

Především pro obsah solaninu.

To je jed.

Vyskytuje se především v zelených částech rostliny a v zelených hlízách. Má totiž insekticidní a fungicidní účinky. To česky znamená, že chrání zelené-nadzemní-části rostliny před plísněmi a hmyzem.

Chytré, že?

V bramborách nezelených a nenaklíčených je solanin zastoupen minimálně.

Ano, čtyři brambory zabijí krysu.

Ale upřímně. Neznám krysu, která by zvládla sežrat naráz čtyři celé brambory. A za druhé…nejsme krysy.

Brambory obsahují cennou vlákninu, vitamín C, B, flavonoidy a antioxidanty.

Dokonce mají méně kalorií než rýže či těstoviny. Brambory jsou variabilní. V našich kuchyních našly uplatnění v slaných i sladkých receptech.

Nejzdravější jsou brambory nové, které mají nejvíc vitamínu C.

Samozřejmě i starší brambory mají nevyčíslitelnou hodnotu pro náš organismus. Pro zachování všech vitamínů je nejlepší vařit brambory ve slupce. I přesto, že se při vaření vitamín C do určité míry rozkládá, zůstane ho v uvařených bramborách dost na to, aby bylo jeho množství významné.

• Pokud už je vaříme loupané, pak je nepřevářejme.
• Pokud brambory klíčí, klíčky vykrojte.
• Pokud klíčí hodně, nebo se na klíčku objevují listy….co hůř :květy…patří do popelnice.

Například loňská skutečně havajská zima vykouzlila již v únoru z uskladněných pytlů s bramborami skutečně dech beroucí zahrádku.

Brambory mají i jistou poezii.

To nejkrásnější vykvétá nad zemí, to nejcennější najdeme v nevzhledné hlíze pod zemí. Brambory mají na našem stole i v racionální výživě své nezastupitelné místo. Jako u všeho platí, že všeho s mírou. Smažené hranolky a fritované bramboráky z mraženého polotovaru prosím nezaměňujme s bramborami.

Rozhodně se jich nebojme.

Patří na náš stůl.

Ať chceme být zdraví, štíhlí anebo obojí. Pokud vás, stejně jako mou rodinu, už nebaví bramboráky, vyzkoušejte třeba lokše, zahýbáky, bramborovou pizzu, bábovku, škubánky nebo cmundu.

Za dlouhých zimních večerů při nedostatku sluníčka a vitamínů se těším na koupání v rybníce, čerstvé jahody, grilovačku na zahradě a nové brambory s tvarohem a pažitkou.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]