Ano, je to tady, je tu ten sortiment, na který jsem se těšila vedle dětských pokojů. Matrace. Oblehla jsem v Monteru, co se dalo, ale zdaleka ne všechno. Důležitější je, že jsem neměla do té chvíle ponětí, že existuje i matrace, která třeba způsobí, že se člověk míň potí. No, mě je spíš pořád zima, ale přišlo mi to zajímavé. Navíc jsem duchnový typ, což vysvětlím. Jde o mou vlastní kategorizaci…

Rozhodně jsem ale nic nevynalezla, když jsem v průhonickém Montreru odkládala tělo tu sem a tu tam, a kdy mi došlo, že ne každý by si vybíral jako já, tedy to nejměkčí, a nejvíc houpací ležení.

Preferuji měkké, až bahnité postele, kde člověk zapadne jako vlastenec.

Když jsem byla malá, milovala jsem pohádku Princezna na hrášku a přímo hltala ten obrázek, jak tam ta princezna leží na hromadě duchen a naducané posteli.

Následně jsem šla a z celého bytu jsem posbírala peřiny.

Na to jsem si ustlala dle nové metodické příručky. Myslím, že mi bylo zcela jedno, že se zbytek rodiny neměl čím přikrýt.

O své lože jsem byla připravena.

Užívala jsem si proto u babičky, která měla peřiny v zásobě, a byly péřové s husím peřím. Babička mi ochotně tuhle spací lázeň připravovala a dost se tím i bavila. Sama byla pryčnový typ.

Tak trochu mi to zůstalo.

Ačkoli si již nepodkládám pod tělo tři až pět peřin, nemám ráda tvrdé spaní.

Jsem tedy typ duchnový.

Naproti tomu moje máma, to je klasická pryčňačka a moje dcera Míša také raději tvrdší matraci.

Já bych se ráno vzbudila samá boule, pokud bych vůbec spala.

Nedivte se, že mě v Monteru uchvátily matrace, které se všelijak vlní a přizpůsobují tělu a jsou různě měkké v několika verzích a z některých když člověk vstane, tak si ho ta postel pamatuje a on tam je vytvarovaný ještě další minutu, jako otisk ve sněhu.

Objevila jsem – no, neobjevila, upozornila mě na to moje průvodkyně – také matrace třeba pro lidi, co hodně leží a ty jsou vyrobené tak, že ten člověk nemá potom oleženiny a otlaky, což mi připomnělo našeho taťku, jak by se mu to hodilo.

Sice se třepetal včera ve větru statečně, ukotven kýblem se špalky, ale pak ležel dobře celé odpoledne s vatou v uchu, protože mu tam nafoukalo.

Leží často, hlavně když koná nějaké výlety, nebo pády.

Existuje i matrace, díky které se člověk méně potí. To je taky zajímavé.

Ačkoli já bych potřebovala spíše tu termo, ale rozhodně je tohle výhodné pro ty, kterým je v noci teplo.

Viděla jsem tak roztodivné materiály a tak roztodivné funkce, že bych tam polehávala ještě teď.

Matrace proti bolení krční páteře, proti bolení bederní páteře, proti bolení kloubů, proti oběhovým problémům a dokonce matrace, která způsobí, že sebou při spaní člověk míň mrská.

Jen snad protichrápací matrace tam nebyla.

Na všechno je záruka 5 let, všechno opět přivezou a staré odvezou a hlavně si to člověk, co má nějak nestandartní rozměry, nebo váhu, (třeba já) může nechat vyrobit na míru.

Jsou to zajímavé materiály, které mají zajímavé názvy.

Vzpomínám si i na matraci, která měla klasická péra, ale pak na ní bylo cosi z bambusu, což mě zaujalo.

„Paměťovou pěnu“ jsem, dost možná proto, že jsem se o to nikdy tak hloubkově nezajímala, viděla prvně právě tady, byť jsem o ní už slyšela.

To je ten model, když si vás ta postel pamatuje. Připomínala mi marcipán.

Člověk kouká na ty možnosti a říká si, že kdyby měl sledovat pokrok na všech úrovních života a ve všech oblastech, asi by musel mít tři hlavy.

Každopádně mě pobyt v Monteru vedle sedacích souprav a fakt vychytaných nápadů u pracoven i dětská hravost v případě dětských pokojů, dovedl k touze zakoupit ne jeden, ale hned hromadu nejrůznějších inovací.

Jo, a to křeslo – to křeslo jsem nezapomněla.

To fakt chci pořád.

Jste typ duchnový, nebo pryčnový?

Jakou máte matraci a jak se vám spí?

Mimochodem, vůbec bych se nebránila matraci, která zamezuje blbým snům, které jsem měla na včerejšek. 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]