Bez soli to není ono … a bez rumu

Jistě znáte, dnes již zlidovělé rčení legendárního kuchaře Babicy: „Když nemáte limetku, tak tam dejte citron a když nemáte citron, tak tam nic nedávejte…“ Nerada bych tady polemizovala o jeho kompetentnosti, ale jedno se mu musí nechat.

Rozvázal ruce všem amatérským kuchařům, na které hýkalo špatné svědomí v podobě se Zdeňkem Pohlreichem čistě náhodné. Některé věci žádají to své a některé nežádají nic, jen vařit s láskou.  Než zjistíte, jak se věci mají, je potřeba několik pokusů za stálého míchání spláchnout do záchodu, čas od času tvrdit, že to vy nic, to přinesla sousedka a občas se tvářit, že pro autenticitu prožitku servírujete domácí pizzu v krabici z pizzerie na rohu.

Ani já nejsem výjimkou.

Když k tomu připočtete mou chorobnou neschopnost napsat si nákupní lístek, ten nezapomenout vzít sebou do obchodu a následně nakoupit věci na něm zapsané, zjistíte, stejně jako já, že již dva týdny doma nemám sůl a fakt nevím, kdy ji koupím. Dlužno podotknout, že jsem mezi tím nakoupila spoustu jiných věcí.

Bez soli to není ono, ale bez rumu…to nebude nikdy ono.

Nebojte.

Ještě jsem nepropadla démonu alkoholu. Alespoň zatím. A i když tuto lihovinu nepiji, čas od času se v kuchyni zkrátka hodí. Třeba na Vánoce, na Velikonoce, pro návštěvy….no, měl by doma být. Stačí tuzemák,  nejsem fajnšmekr. Na co si ale potrpím, jsou domácí koblížky….na másle smažené, na okně chlazené. Smažím na oleji,nechala jsem se unést pohádkou.

Nicméně zkušené kuchařky ví, že kynuté těsto do oleje hozené, je žíznivé jak alkoholik za prohibice. Aby nepilo příliš tuku, je dobré do těsta šoupnout něco toho rumu. Když se napije doma, pak už nechlastá na návštěvě tolik.

No jo…mít ten rum.

Tvrdému alkoholu se obloukem vyhýbám, s jeho pitím mám jen málo zkušeností a ty bych nerada zveřejňovala a mám tak k němu i v otázkách kulinárních poměrně hippísácký vztah podobně jako již zmiňovaný Babica k surovinám. Když nemáte rum, tak tam dejte třeba….. hele, tullamorka.

Té je u nás vždycky dost.

Pije jí manžel, takže kdykoliv jsou narozeniny, svátek, Vánoce, nebo příležitost, někdo donese láhev.

Hned jsem do kynutého těsta kopla jednoho panáka.

Schválně do něj nedávám cukr, aby se během smažení nepřipalovalo a zbytečně brzy nehnědlo. Vědoma si toho, že alkohol vzniká  z cukru obsaženého v destilované tekutině, šoupla jsem tam panáka ještě jednoho. Jak se říká: do druhé nohy.

Jasně, že těsto nemá nohy, ale slibovala jsem si, že po whisky krásně vyběhne a koblížky budou vskutku pohádkově vypečené. Hodinka uplynula a těsto leželo jako lemra. Nejsem netrpělivá, dám mu ještě hodinku a překvapí.

Během té doby jsem uvažovala, jak to má kvasnice s lihem. Jestli je od přírody abstinent, občasný piják nebo snad notor?

Například muška octomilka je přírodní notorik.

Nomen omen. Ta bez zkvašené ovocné šťávy nedá ani ránu. Když se doma přemnoží, mám odzkoušený redbull s whisky. Do rána se v něm uchlastají všechny octomilky, které se vylíhly. Dokonce i u některých zvířat bylo vypozorováno, že si schválně vybírají ovoce, které již kvasí právě pro jeho omamné účinky. Ale kvasnice?

Už se to nedozvím.  

Jelikož koblížky měly být pro dceru a její kamarádku na tábor a čas odjezdu se neúprosně blížil, sedla jsem do auta a dojela pro suroviny na muffiny. Všechny suroviny podle receptu, striktně, bez náhražek v přesném množství a bez alternativních vylomenin, které mi vaření přemění na rodeo show.

Přijela jsem a těsto dál leželo jako vyvržený vorvaň.

Kvasinky jsou abstinenti a  já je zabila. Nebo to jsou notorici a teď se v deliriu touží vyspat z kocoviny, umlčet stádo permoníků v hlavě a splynout s okolím, které by po nich mohlo chtít výkon. Je to jedno, výsledek je stejný.

Koblížků jsem nakonec pár usmažila.

Zbytek „těsta“ jsem hodila do mrazáku k těm věcem, které tam hybernují a čekají, až věda vymyslí lék na jejich nemoc a uzdraví je. Hned vedle hmoty na dýňové noky, pokus s cuketou 2017 a pokus s cuketou 2016. Asi bych je už měla odpojit od přístrojů. Ale to víte, naděje a cuketa umírají poslední.

Jo a nejsem nepoučitelná. Vzala jsem čistý papír, připevnila ho na lednici a na něj napsala:

Rum

„Máš něco v plánu?“ tázal se vilně muž, když nákupní lístek zaregistroval.

Dopsala jsem ještě:

Sůl

„Ty jo, ty se nezdáš.“

Já jen záviděla svým ožralým kvasnicím, kterým bylo v ten moment všechno úplně, ale úplně jedno.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]