Toužíte-li nasát trochu romantiky a tajemna, zaposlouchejte se do větru tančícího v opuštěných zdech gotického hradu možná opomíjeného nikoliv však zapomenutého.

Trosky hradu Lichnice najdete kousek od Třemošnice v Železných horách na Chrudimsku.

Nenápadné rozvaliny na nevysokém kopci vypadají jako příjemné místo pro sobotní piknik nebo výlet s kočárkem. Pozorný návštěvník však lehce z torza zdí odtuší, jak hrdý o mocný byl hrad v dobách své největší slávy.

OBRÁZKY SE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠÍ

 Na vrcholku kopce Světlice dal Smil ze Žitavy roku 1250 vystavět hrad.

Dle tehdejší módy získal poněmčením českého názvu vršku své jméno: licht = světlo, burg = hrad, tedy Lichtemburg a od století 16. už byl znám jako Lichnice.

Jedna pověst praví, že právě světlo z hradu zachránilo knížete zbloudilého při lovu na kance.

Z vděku a samé radosti, že v těžké chvíli narazil, jako zázrakem na světlo onoho hradu navrhl, aby nesl jméno, které bude navždy připomínat jeho spásné světlo.

Půdorys hradu má tvar trojúhelníku o stranách 120x110x80m a je chráněn mohutným příkopem.

Jak jsem si všimla, je tento pro svou hloubku a strmost využíván v zimních měsících hojně místními malými sáňkaři.

Mé děti zaujaly spíš rampouchy visící z hradeb.

Bez ohledu na možnosti generací tehdejších, mé, či té nejmladší, chutnají rampouchy patrně stále skvěle. Moje nosní dírky přimrzaly mrazem k sobě při každém nádechu, zato děti statečně cumlaly každý svůj druhý rampouch.

Snad nejšťastnější období zažíval za dob vlády císaře Karla IV, do jehož majetku připadl. Obdobím rozkvětu bylo i za pánů Trčků z Lípy.

Od sedmnáctého století, kdy byl hrad na rozkaz Ferdinanda II. pobořen nadále chátral až do nedávné doby, kdy byly jeho trosky opraveny a zpřístupněny veřejnosti.

Vím, že pozvánky na výlety patří spíš k letnímu období a dovoleným.

Věřte mi, že i pod příkrovem sněhu je Lichnice jednou z nejmalebnějších zřícenin, které jsem měla možnost navštívit.

Ale má to víc důvodů.

Pokud se vám nechce v -10°C  piknikovat na nádvoří, kousek od hradu vyjděte na Dívčí kámen nebo též Dívčí skok..

Skalní ostroh s vyhlídkou do Lovětínské rokle poskytuje nádherný pohled na přírodní rezervaci kolem lovětínského potoka a kraje kolem řeky Doubravy.

Pokud budete mít  štěstí, můžete zaslechnout z rokle volání nešťastné panny Milady, která prý dodnes prosí za odpuštění.

Na zdejších skalách se prý kdysi zabil za deštivé noci hradní pán.

Jeho dcera Milada od té doby začala nenávidět okolní skály. Její nenávist byl tak siná, že když dospěla, počala své nápadníky vybízet k jízdě po zrádných skalách. Všichni zemřeli pádem do hluboké rokle.

Až ten poslední Miladu přelstil.

Koni prý vložil do podkov démanty, které zabránily smeknutí a jisté smrti. Věděl, že Milada skály nechala obrousit dohladka, aby nikdy nikdo nemohl uspět. Proto na nádvoří vytáhl kuši a Miladě proklál srdce šípem jako pomstu za zmařené životy mladých nápadníků.

Na místě tragického skonu svatbychtivých jinochů je dnes vyhlídka, která nese jméno Dívčí skok.

My jsme její volání nezaslechli.

Zasněžený les stejně jako mrazem ojíněné stromy však kouzlily nepopsatelně krásný pohled na zdejší kraj.

Pravda, nedalo se moc dlouho postávat a kochat se.

Rtuť se zbaběle schovávala ve spodní část teploměru víc a víc a tak jsme vyrazili svižným krokem na dolní část obce Podhradí, která se rozprostírá, jak jinak, než na samém úpatí hradu.

Zde najdete takzvaný Žižkův dub.

Hejtmana z Trocnova nikdy neviděl. I když mohl. Ke zdejšímu kraji a k nedaleké Čáslavi se váže několik jeho životních milníků. Ale husité obléhali samotnou Lichnici až po smrti Jana Žižky a to celý rok. Nicméně se stáří dubu odhaduje na cirka 800 let.

Přesně to nikdo neví, patrně nejsou pamětníci.

Ale že možná pamatuje založení hradu rozhodně napovídá jeho mohutný, vykotlaný kmen s bezmála desetimetrovým obvodem.

Zdejší kraj nabízí na každém kroku zajímavá zákoutí, poutavé příběhy i úchvatné střípky z historie.

Během nenáročného výletu si přijde na své každý v kteroukoliv denní dobu.

Pokud by se vám pořád ještě nechtělo domů, nemusíte.

Jen kousek odtud stojí pohádkový zámek Žleby a vemte to klidně přes historické centrum Čáslavi.

Pokud jedete na druhou stranu, tedy na Chrudim, zastavte se na Sečské přehradě.

Na jednom konci hráze vartuje hrad Oheb, na druhém Vildštejn. A to nemluvím v létě o báječném koupání.

Milovníci zvířat určitě neminou Slatiňany s černými kladrubáky.

Jak se slunce blížilo k zenitu, přituhlo.

Již u ohrad s koňmi má stehna ani netušila, že jsou vedle sebe a získala jsem intenzivní pocit, že mi v teple určitě odpadne maso. Neodpadlo. Večer jsem se prokrvila lahví portského.

Tím nejlepším doporučením, pro tyto končiny snad bude, když vám povím, že i přes třeskutý mráz a celodenní výšlap byly mé děti nadšené a to ještě před rozmražením.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]