Snesla bych, kdybych ho našla s chlapem

To jsem jednou vznesla mezi kamarádkami debatu na téma nevěra. Přesněji – tolerance nevěry. Jakou nevěru, respektive s kým bych partnerovi odpustila jeho úlet”.

“Jak s kým?”, nechápala jedna.

“Ona zase myslí na nějaké zvěrstvo”, mává rukou druhá.

Třetí dodává: “Ježíši, že ty myslíš nějaké pubescentky lolitky? Nebo na sexy padesátnici? Koho bys odpustila teda?”, ptá se mě nedočkavě.

“NE, žádná lolita ani sexyseniorka, já bych nedala absolutně žádnou babu! Ten pocit, jak vidím svého chlapa na jakémkoli ženském těle, podotýkám, JAKÉMKOLI, mě dovádí k nepříčetnosti.”

“Počkej, a proč se teda ptáš, když jsi žárlivá jak pes, a neskousla bys nikoho?”

“No ne”, předbíhá mě ta z mých prozíravějších přítelkyň.

“Neříkej, že bys mu odpustila v posteli chlapa?!”

Všechny se začnou smát, kulí oči, protahují pusu odporem, asi si to představují.

Jediná vážná jsem já. Smích pomalu přestává…

“Jsi normální?”, zeptá se podrážděně ta prozíravá.

“To nemyslíš vážně, že ne?”

Kývu.

“Baby, chlapa bych vydýchala, všechno ostatní, co má prsa, kalhotky a vzdychá to, absolutně ne. Tak to prostě mám.”

Všechny na mě koukají.

Pak se dívají  po sobě a jednohlasně se shodují. Magor. Ujetej magor.

Chci, ani nevím proč, dokázat, že magor nejsem.

Nemůžu si pomoct, ale při představě kopulujícího páru mi do té jedné neznámé k mému milému zapadá jaksi víc milý číslo dvě. Nikoliv milá.

Ano, a to si představuju se vším všudy.

Vidím to před očima. Nic. Nehne to se mnou. Žádný odpor, žádný stud, žádná nechuť, a hlavně žádný adrenalin. Pokouším se pomalu a lehce to samé vysvětlit mým nechápajícím diskutérkám.

“Stop, brzdi, ty čuně, já si to představovat nechci a ani nemusím, prostě vím, že radši bych svýho starýho našla s pornohvězdou s obříma prsama, a dalšíma dvěma kamarádkama, než s jedním teploušem!!!”

Ostatní pokyvují souhlasně hlavou a dívají se na mě víc a víc cize.

Aha, tak jsem právě asi přišla o věrné kamarádky. Na chvíli se pokouším znovu zamyslet, jestli tedy nenajdu nějaký ten “sexy kompromis”.

Mému milému se líbily vždycky spíš starší ženy.

Jdu na to opatrně a představím si sedmnáctku, které ho nikdy moc nebraly. Tedy, aspoň to tvrdí, ten můj milý. Hrůůůůůza.

Je mi úplně jedno, že jí je „náct“ a ví o životě a nejen o něm prd. Prostě je to TA. Pro mě je zkrátka únosný pouze TEN. Tečka.

Pokouším si ale vylepšit svůj kredit

“No tak, možná koho bych teda dala víc než ženskou, tak by to byl asi ten…Transsexuál.”

Teď už se na mě nedívá podezíravě nikdo.

Vůbec nikdo se totiž nedívá. Jedna civí na své nohy, druhá si upravuje nervózně vlasy, třetí má tvář v dlaních (asi se za mě modlí), všechny hlavy jsou ale skloněny. Holky moje se mě zřejmě štítí, nebo co. Jenže já CHCI odpověď, polemiku, pokárání, smích!

Ale je ticho….

Prosím, pomozte, Popelky.

Jsem já ta největší ujetina na zemi, nebo se najde někdo, kdo má stejné pocity jako já?

Komu by prostě v posteli s protějškem nevadil nikdo jiný, než žena?!

Je to otázka mého pošlapaného sebevědomí? Nebo je to normální?

A CO je vlastně normální?

Kdo má patent na normálnost?

PS: Příspěvky 4 % menšin se nepočítají, nezlobte se.

Dita

[sexy_author_bio]