Jak je důležité míti přítele: Tajný výlet – VIP Karlštejn

Tak tohle dokáže jenom pár lidí. Týden napínat člověka, mlčet jako profesor Horák, a při tom se vlastně těšit jen na to, jak druhý bude mít radost, jak bude napjatý, překvapený. Poslední dny byly hodně náročné a jeden z lidí, kterého mohu s klidným svědomím a velkou vděčností nazvat PŘÍTELEM, to ví.

Kamila.

Moc ráda bych, než se dám do vyprávění, poděkovala celé řadě bytostí, které mám kolem sebe, a kteří jsou mými přáteli.

A o kterých to vím, protože to jsou ti, kteří za člověkem stojí zrovna ve chvíli, když je třeba možné, že by mohl spadnout. A jsou tu, ve svém volném čase, obětují cosi, o čem si myslí, že pomůže.

To proto, že tak se přítel zachová, vlastně aniž by toho druhý moc namluvil.

Prostě cítí.

Díky všem, kteří tak činili v uplynulém období!

Nesmírně si toho vážím.

„Mám pro Tebe strašně úžasný překvapení, budeš zírat“, přiletělo mi před týdnem na FB právě ve chvíli, když jsem toho měla akorát dost, když zrovna dobíhalo období…však víte, a to zdaleka nevíte všechno.

To přijde v ranní kávě.

„Mluv, nebo ti rozmočím nohy“, odepsala jsem (citace ze Shreka – oblíbená)

„Neřeknu ti vůbec nic, prostě jenom buď v neděli připravená, přijedu kolem třetí a odvezu tě“.

„Kam???“

„Neřeknu, ale budeš si moct i šáhnout. Zrelaxuješ, nebudeš na nic myslet a bude ti prima“.

„Je to pánský striptýz? Nesáhnu si, znáš mě, neotevřu ani oči“

„Není!“

Neřekla nic, a nebála se ani slíbeného mučení.

Včera dorazila s dětsky spikleneckým výrazem a nedočkavě mě popoháněla, abychom nedojely pozdě.

Aha, takže je to něco, co je objednané na čas.

Čirou „náhodou“ pět minut před tím přišla Zevlína. (dcera).

Když jsme míjely ceduli hlavního města na za Plzeňskou, začínala jsem být lehce nervózní.

Skoukla jsem směrovník.

„Mám to, jedeme do Norimberka!“

„Jasně, miluješ přece němčinu“, smály se.

Cesta nahoru do kopce na Karštejn mě překvapila.

Jednak jsem byla přesvědčená, že je zavřený a jednak jela dávno po cestě, kde se autem nesmí.

U brány stála drobná dívka a mladý muž.

„Vítejte, na soukromé prohlídce hradu Karštejn“.

Tak to mě dostala!

VIP prohlídka, bez lidí, jen samy.

Kamila ví, jak mám ten hrad ráda a období Karla IV. také.

Bylo to nádherné!

Zapomínala jsem i na to, že mi už dávno omrzly všechny údy, nos, brada…že jsem ztratila cit ve všech prstech, a že se mi bělmo pokrylo souvislou vrstvou jinovatky.

Hrad postavený roku 1348.

Jeden ze snad nejkrásnějších u nás. Monument opředený mnoha příběhy a známý tak, že už tu snad není co objevit. A přece ano.

Místo, kde dlouhou dobu odpočívaly Korunovační klenoty a jeho atmosféra i vůně je najednou zcela jiný. Původní, autentický, silný.

….genius loci nerušený štěbetáním turistů, zvoněním mobilů a klapáním podpatků.

Nikoli Karlštejn 21.století, ale místo, kde kolem vás prochází historie a vy se ocitáte v ní!

Slyšela jsem vítr, který se proháněl po hradbách i vrzání dobového nábytku.

Je to docela něco jiného.

Člověk má najednou strašně blízko ke všemu, co odvál čas, ale co stále zlehka dýchá.

K těm, kteří tudy kdysi dávno chodili.

K příběhům, životům, osudům, i pocitům těch, jejichž emoce a reálná exostence budou navždy vpité do stěn, dlažby dřeva …do křesel i původních číší.

Je to neopakovatelné.

Jaké štěstí, že například zde, stihli Komunisté zdevastovat „pouze“ původní nádhernou malbu a byla „jen“ přetřena úchvatným primalexem se žlutou tónovačkou.

Mohlo to dopadnout i hůř. Mohla tu být ubytovna ROH, nebo kasárna.¨

Nenechaly jsme se rozhodit. Umím si tu malbu představit v celé kráse.

Úplně vidím otce vlasti, jak si tady u tohoto koupelnového stojanu myje tvář.

Jak tady na jednom z křesel císařské pracovny sedí a píše…

Stačí chvilku postát, zavřít oči a nadechnout se.

Kamilo díky!

Celý tenhle báječný Kamilin nápad podtrhlo setkání se slečnou Anetou, která celou prohlídku Kamile umožnila, a která na hradě působí jako archivářka a dle jejích slov „To, co budou za tři sta let lidé číst, je to, to teď zanese“.

A tady prosím Aneta se svým přítelem, který nám celou prohlídku připravil a tak poutavě vyprávěl, bydlí.

Není to nádherně romantické?

Krásný zážitek!

A skvělý nápad!

Michaela

[sexy_author_bio]