Views: 11
Jednoznačně ano, ale zase si říkám, že když to není horší karma… rozhodně jsem asi v minulém životě byla nějaký zavilý, velice problematický kadeřník, který zřejmě někoho záměrně a rafinovaně připravoval o kadeře natáčkami … teď se mi to vrací.
Možná jsem kradla natáčky, nebo někoho utloukla natáčkami, jimi udusila, nebo tak něco.
V každém případě nejspíš není na světě člověka, kterému by se povedlo během tří roků usmažit 60 varných natáček k nepoznání.
Přestože jídla vařím mnohem častěji, než nežli varné natáčky, udělám samopek z natáček z deseti případů osmkrát.
Nechápu, jak to dělám.
Plna jarního elánu jsem se včera před přednáškou vrhla tady na naše políčko s jasným úmyslem udělat co nejúchvatnější prostředí pro tomatoprales, který nám pomalu znemožňuje vstup do koupelny.
Tam jsem je totiž přesunula z pracovny, protože milované rostlinky přivykám pomalu na chladnější klima, aby venku v noci neutrpěly revma.
V hlíně jsem v boji s drny a také se šlahounovnovcem řitním – asi si pamatujete – ne neodstěhoval se, furt tam bydlí, strávila celé dopoledene a část odpoledne.
Do toho jsem s klidem stihla uvařit guláš, domácí knedlíky … prostě pohoda.
I ten boj mě bavil.
Ve tří hodiny se nadzdvihla zemina, já vylezla z metrové díry, kterou je třeba vykutat, aby člověk mohl vytáhnout alespoň polovinu jednoho šlahounovce (asi je to fakt svlačec – nebo prostě trifid) a vrhla jsem se do vany.
To proto, že od šesti jsem musela být vymydlená v Praze.
Odmočila jsem se, rozdala oběd a dala vařit natáčky.
Probral mě až požární hlásič a Tomáš, který stál ve dveřích s hasičákem. Po tom, co zjistil, že se neděje nic, co by během soužití se mnou již mnohokrát neabsolvoval, položil mi vskutku výživnou otázku:
„Prosím tě, proč to pořád děláš s těma natáčkama?“
Jako fakt nevím důvod, ale prostě to dělám.
Rozhodně mě to nijak nebaví.
Tyhle tři byly poslední z balíčku 30ti, které mi Tom pořídil po té, co jsem vyrobila lívanec z těch předešlých a z těch předpředešlých taky.
Jo, koupím si nové.
Sama, protože darem už je fakt nechci, neb to působí nevděčně, a koupím si jich dostatek.
Z toho pozitivního úhlu pohledu, je pořád lepší být jenom blbá, než být nějak hůř nemocná.
Stejně ale nechápu, proč zapomínám pokaždé jenom na ty natáčky.
Určitě jsem už mockrát něco spálila, ale rozhodně nic v takovém nebývalém množství a téměř pokaždé.
OK. Mám další samopek v řadě a vracím se ke starém dobrému Teletubbiesovskému hajzlpapírovému stylu.
Ale to jaro, to teplo, ta vůně – čert vem natáčky.
Nebo mi je čert byl dlužen?
Nebo mu je dlužím já? 
Přeji vám všem krásný teplý víkend a ještě se „uvidíme“ večer.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
