Když jsem včera ráno rituálně zatápěla tátovi, což dělám mimochodem strašně ráda a chápu, že brzy o tuto kratochvíli přijdu, když jsem vyhrabávala popel a myla „obrazovku“ – rozuměj sklo od krbových kamen, přidal táta k lepšímu historku o jakési místní paní, která byla zajímavá tím, že chodila celý rok bosa. Víceméně se nemyla. Byla zdravá jako řípa a patřila k význačným Metuzalemům kerského okolí…

Moc rád o této paní vypráví i o dalších starousedlících a jejich zajímavostech.

A já ráda naslouchám.

Když jsem pak tradičně smetala ze země popel, který mi vypadal, pravil táta, že kdyby došla pasta na zuby, dal by se popel s klidem použít, protože dříve to tak také fungovalo, hlavně za války.

Dala jsem mu zapravdu, protože jsem to někde také už četla, ale z jeho úst to zní tak autentičtěji, když vím, že válku prožil celou.

Když mi něco upadne, a on řekne „to ofoukej“, a já to s klidem ofoukám, mnohý dnešní člověk by možná lehce omdlel.

Zbytečně, podle vědeckých studií.

Mívali jsme ještě v Praze ve starém bytě souseda, který měl dvojčata. Nádherné malé andílky – holčičky. Jen velmi těžko a s dávkou sebezapření chodil po chodbě, kde se volně proháněly moje a máminy kočky.

Už několik schodů pod sousedovými dveřmi se linula vůně, nápadně připomínající krytý bazén.

Jeho paní bylo možno potkat buďto, kterak jde na vycházku s dětmi, což opravdu nebylo o tepláčkách, kyblíčku a veřejném pískovišti, nebo na vycházce s hadrem.

Jednou mi nešel doma telefon a moje chytré dítě si našlo v telefonním seznamu pana Kašpara. Byl ochotný.

„Máte u mě telefon. Volá vaše dcera.“

„Ježíši, děkuji vám, hned běžím,“ běžela jsem v bačkorách o dvě patra výš. Za dveřmi si chci způsobně sundat domácí obuv.

„Nemusíte si ty bačkory sundávat,“ pravil a já si říkala, že jsem mu s tou bacilofobií trochu křivdila.

„Natáhl jsem tam všude noviny.“

Nejsem prasátko, ale domnívám se, že přehnané chemizování domácnosti a úzkostlivý až hysterický přístup k hygieně a čistotě, může být na škodu nejen dospělým, ale rozhodně dětem.

Jsem přesvědčená, že všechny domestosy, pod jejichž úderností chcípají animované, k smrti vyděšené bakterie v pětistupech, všechen chlor, leštičky, desinfekce a umělé vůně, co jsou tak koncentrované, že překryjí i měsíc starou rybu v gauči…mají za následek bezpočet alergií, astmatu, selhávání imunitního systému a další a další neduhy.

Neříkám, že není dobře občas umýt podlahu a nenalít do kbelíku třeba jar, nebo nepoužít na umytí toalety něco na WC, ale třeba v případě vany, kde se koupeme a kde se nám voda dostává přímo na kůži a i do úst, tam asi raději nějakou tu bakterii.

A nemyslím si to sama.

Zhruba před sedmi lety se mi dostala do ruky studie, kde se praví, že průměrné dítě sní více, než půl kila špíny ročně. Píše se tam, že to je správné.

Je to velice rozsáhlé povídání na téma moderní choroby a vliv chemických prostředků, desinfikování prostředí a nadužívání antibiotik i antiseptik na děti i dospělé.

Vědci se dnes v kostce shodují, že člověk bez přirozeného styku s bakteriemi, tyto nezná, tudíž si není schopen, zvláště v dětství vytvořit obranný systém, tedy přirozenou imunitu, což má za následek mnohonásobně vyšší nemocnost jak dětí, tak i dospělých a následně i rozvoj chorob, které dříve ani neexistovaly.

Myslím, že to je pravda.

A tak sice myju, ale ofoukávám, nesterilizuji domácnost a klidně si umím představit, jak si čistím zuby popelem, i když by to asi nebylo nic příjemného.

Mimochodem, v pastách na zuby, kde je fluorid, jsou také stopy rtuti a olova a to je mnohem větší průšvih.

Zrovna fluorid může totiž za snížení IQ, nemoci ledvin, oslabení imunity, řídnutí kostí, je to karcinogen, má vliv na ztrátu asertivity a další a další nepříjemnosti, kterými jsou, dle mínění odborníků, ohroženy miliony lidí na světě. Nejen co do past na zuby, protože fluorid je nadměrném množství snad všude. I ve vodě a díky postřiků také v rostlinách, zelenině, ovoci….

Dnes se již vyrábějí i zubní pasty bez fluoru.

Alespoň něco.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]